Příběhy jako vytržené z trpké reality bytí
V knize najdete lidské slabosti, ale i odvahu. Je „kuchařkou“ života, návodem, jak vyřešit těžké situace, do kterých se dostáváme. Jedno mají hrdinové společné. Najdou v sobě sílu svěřit se se svým trápením, ponížením a strachem a jdou do boje za svá práva. (str. 5)
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Euromedia Group.
Chci zakoupit tento titul v Knižním klubu!
Život umí být krutý. Výrok, který v sobě nese
bolestivou pravdu, a podnázev povídkové sbírky V pasti od Kláry Janečkové.
Pokud hledáte uklidňující čtení před spaním, pátrejte dál. Tenhle titul totiž ukazuje
zvrácenou stránku lidských charakterů i společnosti jako takové, a to v devíti
rozličných, ne zrovna hřejivých příbězích založených na skutečnosti. Zároveň ale předkládá silné postavy, které se odvážily vyjít s pravdou na světlo a svěřily se. Začaly své problémy řešit.
1. Devatenáct let poté
Karlu Winklerovou dostihla minulost. Temná, neústupná,
pomalu ji lapající do spárů dávného strachu v podobě jednoho z únosců,
kteří ji před více než osmnácti lety drželi v zajetí. Vasil Myklin se však
domníval, že je nevinný, že ho za tenhle traumatizující čin zavřeli neoprávněně. Věřil, že to on je obětí. A Karla přece musí pykat.
Spisovatelce se i kvůli vlastnímu zážitku z únosu podařilo mezi řádky vetkat značně citelný strach ústřední hrdinky o
sebe i její blízké, hutnou, plíživou gradaci věznitelova stalkingu a následného
vyhrožování, ale také problematiku nedostačující podpory systému a snahu bojovat o své bezpečí.
„Milá paní, dokud vás někdo nenapadne, nepřijedeme,“ zněla odpověď. (str. 22)
2. Malý princ
Druhý příběh vypráví o Jakubovi, chlapci, žijícím u pěstounů,
zažívajícím školní strasti rodinou opuštěného dítěte v době sociálních sítí.
Janečková poukazuje na fakt, že šikana zdaleka nevymizela. Bohužel krutost
dospívajících existuje dál a s moderními technologiemi jen mění svou podobu.
3. Poupata bez trnů
„Dvanáct? Tak to je pohoda.“ Tahle slova se při čtení vybaví
snad každému, kdo viděl alarmující dokumentární film V síti (2020, Vít Klusák, Barbora Chalupová).
Krátká sonda do života pedofila Otakara znechutí nejednoho čtenáře. Sexuální poruchu neberou na lehkou váhu ani ti, kteří jí trpí a snaží se z ní
léčit, to však není Otakarův případ. On si je svých zvrácených choutek vědom a nevadí mu,
stejně tak si uvědomuje vlastní moc a faleš internetových seznamek.
Naturalistické vyprávění o predátorském lovení na internetu
a následném kybergroomingu (psychické manipulování s obětí pomocí
sociálních sítí, kdy dojde k navázání důvěrného kontaktu, poté k reálnému
setkání, po němž přichází zneužití, často sexuálního rázu, a výhružky). Ale
také o zaslepené lásce, jež přeroste v nedůvěru k vlastní dceři, která novému matčině příteli na nekalé praktiky s nevyspělými naivními děvčaty přijde.
Od setkání s Adélou zaútočil na další mladinké žabky. Sexuálně mu podlehly tři dívky. Očekával, že do konce roku se dostane do kalhotek nejméně dalším třem. Mnoho naivních dívenek vydíral jejich vlastními fotografiemi, které mu tak snadno a neuváženě posílaly. (str. 86)
4. V kleci
Všechno začalo nevinně, obyčejně. Seznámili se, zamilovali,
vzali a založili rodinu. Pokračovalo to krůček po krůčku. Výtky, hrozby
rozchodem, hádky. Přerostlo v první facku, druhou, třetí… Přišla zuřivost,
agrese.
Madlen však byla jednou z těch, které v sobě našly
dostatek sil k odchodu. Rozvedla se, ovšem teror neskončil, ba právě naopak.
Povídka se tematikou stalkingu a vyhrožování zlehka podobá
první, tentokrát je však agresorem exmanžel. Dalibor je přesně tím typem, do
něhož byste to na první pohled neřekli. Na oko sympaťák, ve skutečnosti násilník.
5. Slepota
Život s handicapem není jednoduchý. Své o tom ví i nevidomá
Ivanka, které osud házel pod nohy klacek za klackem. Rodiče se s její slepotou nikdy nedokázali smířit a nutili ji věnovat se činnostem, které dělají zdravé
děti. Lyžovat, hrát na hudební nástroje, studovat pedagogické lyceum. Čím starší
Ivanka byla, tím větší překážky musela překonávat.
6. Sestřenice
Jak těžké je vymanit se z okovů kruté výchovy
manipulativního a závistivého rodiče, se vypráví v šestém textu sbírky. Helga
svou sestřenici Janu a její rodinu mívala ráda, dokud jí matka nevtloukla do
hlavy, co je to za příšerné lidi. A když dospělá Helga plná zášti potkala Huberta, netrvalo
dlouho a povedlo se jí ho psychicky vydírat a naočkovat proti nic netušící Janě – stejně jako se to
podařilo kdysi její mámě.
To, co kdysi říkávala její matka jí, jedovaté poznámky o Janině rodině, Helga nyní zaměřila na Janu. Hubertovou rukou jí psala, jak je ubohá, ošklivá, líná, podřadná a nedůležitá. Okořenili každou zprávu o sprosté slovo. V těch si libovala. Byla jich z dob dětství plná. (str. 181)
7. Hledá se alfasamec
Irena je krásnou, inteligentní profesionální instruktorkou tance.
Ani to však nestačí jejímu manželovi, aby se nezamiloval do jiné. Maruš však bývalou
svého partnera očerňuje, kde může. Irena neví, jak se s bolavým rozchodem a
pomlouvačnou ženou vyrovnat. Dokud nevymyslí plán nechat Marii svést falešným
boháčem.
8. Mám talent
Erika vyhrála talentovou soutěž a její existence získala nový
směr – ne však takový, v jaký doufala.
9. Čarodějnice
Denisa je atraktivní manželkou starosty se zálibou věnovat
se jiným mužům. Tento koníček ji však dostane do role zhrzené milenky – když ho
nemůže mít ona nebo jeho manželka, tak ani ta nová mladičká asistentka.
Zjistila, že do Marka není jen zamilovaná, je jím přímo posedlá. Čím více se jí vzdaloval, tím více ho chtěla. (str. 236)
Soubor historek jako vytržených z trpké reality
bytí je psaný v er-formě minulého času, umně formulovaným jazykem i řádným slohem. Bezesporu je znát autorčina vypsanost i obeznámenost s tíživými tématy, jimž se v knize
věnuje. Dialogy plynou přirozeně.
Oproti tomu odměřenější styl vyprávění vyvolává spíš dojem odbornější publikace než beletrie. Tu a tam chybějící čárka pozornějšímu oku neunikne, běžný čtenář to však ani nepostřehne. Zmást může poznámka v proslovu Slovo autora, kde je uvedeno, že titul obsahuje třináct příběhů, avšak je jich jen devět.
S jistotou znalé osoby Janečková nastínila mnohá nebezpečenství skrývající
se zejména v lidech a možnostech moderního světa. Jednotlivé etapy hrdinů,
především něžného pohlaví, s neskutečnou vnitřní sílou propojila tvrdými ranami osudu, které někdy skončily
nejistě, jindy alespoň s příslibem světlejší budoucnosti.
Ať už vlastní, či zprostředkované zkušenosti s nepříznivostí
života lze zpozorovat i u jednotlivých charakterů. Napříč sbírkou se jich mihne
několik a všechny působí až bolestně realisticky. Z obětí manipulace,
jednoho z ústředních a hojně opakovaných motivů, falše či šikany téměř
hmatatelně cítíte strach i bezradnost. Zároveň z nich ale čiší odvaha
a chuť bojovat. Z jejich statečných řešení nastalých problémů vycítíte naději směrovanou těm, kteří se nachází v podobné situaci, že v tom nejsou sami, že pomoc existuje.
Autorka vám dá ovšem okusit i z druhé strany mince a
s uplatněním praxe psycholožky či užitím prožitků reálných lidí nahlédnete
do hlavy pedofila, manipulativní záštiplné ženy či zhrzené milenky. Z jejich
mrazivě vykreslených profilů vám možná bude až nevolno.
Co by v někom mohlo přece jen vyvolat nedůvěryhodnost, je místy citelná, přímočará snaha hrát na emoce, šokovat či pobouřit čtenáře nebo trýznění postavy přehršlí nezáviděníhodných situací, což značně ubírá na autenticitě. Občas těch klacků pod nohama bylo na jednu životní etapu jednoduše až moc.
Začala si budovat proti Daliborovi zeď. Doufala, že bude stejně velká a účinná jako ta v Číně. (str. 118)
I přesto se jedná o kvalitně napsaný počin, který osloví příznivce krátkých příběhů inspirovaných skutečným životem a s lehkým přesahem do psychologie. Na své si přijdou dospělé čtenářky, které mají v oblibě silné hrdiny a hrdinky rvoucí se o lepší životní situaci, nebo takové, jež zajímá náhled do zvrácené životní etapy pokřiveného charakteru. Zařazení dvou povídek o náctiletých a jejich soudobých potížích především v problematickém školním prostředí by mohlo nalákat i mladší čtenáře.
Klára Janečková (*1979) je českou spisovatelkou a vystudovanou
psycholožkou působící na dvou školách. Psaní ji baví již od dětství, o práci
psychologa začala uvažovat po svém únosu. V pasti je jejím třináctým titulem
vydaným pod nakladatelskou značkou Ikar.
Barevnou obálku s ženou zavřenou v pestré, červení křičící kleci navrhla Lucie Vávrová.
Subjektivní názor: Osobně jsem si musela čtení V pasti dávkovat.
V jednom dni jedna povídka. Tíživost některých situací se mě přímo i
nepřímo, zprostředkovaně přes někoho blízkého, dotýkala a otevírala tak dávné rány, ač s odstupem některé příběhy vnímám možná až přehnaně pohoršlivé.
Nicméně jsem za přečtení ráda – a vlastně i za vydání. Autorka se totiž umně
opírá o reálná témata, o nichž by se mělo mluvit, a předkládá je s jednoduchostí
a přístupností všem generacím. Život totiž není peříčko, naděje však umírá poslední a člověk by se neměl stydět říct si o pomoc. A bránit se.
Závěrečné hodnocení: 85 %
Karla se potýká s dávným traumatem, Madlen se snaží odpoutat od despotického partnera a Irena překonává zklamání z nevydařeného manželství.
Většina z nás se alespoň jednou za život setkala s problémem, jenž se jevil jako neřešitelný. Mnohdy se do takové situace dostaneme vlastním přičiněním, někdy jsou ale na vině nemilosrdná kola osudu, která nás zastihnou nepřipravené. Hrdinové této povídkové sbírky na takové zdánlivě nepřekonatelné překážky narážejí – ocitají se takzvaně v pasti – a každý z nich se s tím pere po svém.
Sbírka povídek V pasti odkrývá lidské slabosti, trápení, ale také odvahu jim čelit. Upozorňuje na nebezpečí internetových seznamek a sociálních sítí a poodhaluje svět dnešní mládeže, který je temnější a komplikovanější, než se na první pohled zdá.
Klára Janečková při psaní zúročila léta praxe v roli dětské psycholožky a čerpala z životních příběhů skutečných lidí.
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2023
Žánr: povídky, česká současná literatura
Počet stran: 248
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat