Recenze: KANDIDÁT (Lenka Pastorčáková)

 Drama ze zákulisí prezidentské kampaně

„Tak,“ skoro vykřikne Šimon. „A teď, konečně, to nejdůležitější.“ Rozpřáhne se a velkolepým pohybem ruky strhne z tabule plátno, načež se před námi vyjeví obrovský nápis. ZRODIL SE KANDIDÁT. (str. 96)

Za recenzní výtisk děkuji autorce Lence Pastorčákové.
Chci zakoupit tento titul!

Dominika Loučková je tváří jedné z nejvýznamnějších tuzemských televizních stanic, kde – mimo jiné – moderuje i nedělní diskusní pořad. Svou práci má navzdory stresu a cholerickému šéfovi ráda. Když však jeden z jejich konfliktů, kdy je v podstatě nucena porušit novinářskou etiku, eskaluje, je odejita a nahrazena servilnější kolegyní.

Záhy ale přichází nabídka nového, velice lákavého zaměstnání: mluvčí prezidentského kandidáta primáře Viktora Vranského. Tu velmi rychle přijímá, navzdory intuici, jež jí napovídá, že ne všechno je ve volebním týmu v pořádku. Brzy se skutečně ukáže, že někteří lidé, včetně lékaře samotného, mají dvě tváře…

A pak to Šimon vysloví. Větu, která je vlastně jen obměnou Magdina sdělení, a mně je jasné, že ji ještě v mnoha různých obměnách uslyším. Přesto mě z ní v Šimonově podání až zamrazí. Nejde totiž ani tak o to, co přesně řekne, ale hlavně jak:

„Vranský udělá, co mu řeknu já.“ (str. 205)

Lenka Pastorčáková v románu zužitkovala znalosti a zkušenosti jak z dlouholeté práce pro různá média, tak coby tisková mluvčí jednoho z významných prezidentských kandidátů v roce 2018. Hned od první stránky je evidentní, že přesně ví, o čem píše. Detaily ohledně jednotlivých interních procesů, jimiž publikum zásobuje hned od první stránky, nenásilnou formou přibližují obě její profese a již od začátku vtáhnou do děje. Perfektní znalost prostředí je jednou z největších předností díla.

Díky Kandidátovi se tak dozvíme, jak vůbec funguje zákulisí publicistických pořadů i prezidentské kampaně. V obou případech může dojít ke ztrátě iluzí. Zejména v boji o Hrad se dovoluje téměř cokoliv. Hlavní myšlenka, že adept na post nejvyššího ústavního činitele může být v podstatě marketingovým produktem, navozuje znepokojení. Stejně tak i uvědomění si, že volíme i jeho nejbližší okolí, o němž ale nevíme zpravidla zhola nic.

Přestože je Pastorčáková začínající autorka, její psaný projev dosahuje vysoké úrovně. Svižný, plynulý a extrémně čtivý jazyk není nikterak komplikovaný, s občasnými slovními hříčkami. Počin se vyznačuje břitkým, lehce ironickým smyslem pro humor, který přiměje k úsměvu i v závažných situacích. Barvitý popis a sugestivní styl jsou dalšími faktory, díky nimž se člověk do příběhu okamžitě ponoří. Hovorové výrazy, občasné vulgarismy a nářečí dodávají rovněž na autentičnosti.

Každý náš mediální trénink probíhá v zásadě stejně a končí zásadně stejně. Probíhá tak, že kandidátova zloba postupně graduje, a končí tak, že se kandidát naštve, moje otázky označí za hloupé, případně zbytečné, a trénink ukončí. Tedy oficiálně je to mediální hodina, nikoliv trénink, neboť trénují se přece opičky, nikoliv prezidentští kandidáti. (str. 327)

Kniha připomíná do jisté míry (psycho)thriller. Již od počátku ubíhá závratným tempem, čtenář má tak pocit, jako by se ve víru zpravodajství či předvolebního šílenství ocitl společně s Dominikou. Menší výjimku představuje určité zacyklení a stagnace zhruba v polovině počinu, což se dá počítat jako minus. Ve zbylých částech ovšem dramatičnost rozhodně nechybí.

Protagonistka, z jejíhož pohledu je Kandidát vyprávěn, je hrdinkou v pravém slova smyslu. Mladá, inteligentní, sečtělá a lehce přidrzlá novinářka, jež nadevše ctí morálku a nikdy nepůjde proti (novinářské) etice, a to ani za cenu ztráty místa. Její heroismus je – možná naštěstí – mírněn obyčejnými lidskými neřestmi i faktem, že občas zapomene na přítele. Bezohledný, oportunistický šéf kampaně Šimon, stejně jako ředitel televize, tvoří její protipól. Samotný prezidentský kandidát je vykreslen jako Jekyll a Hyde. Téměř do konce navíc není jasné, který z nich je ten pravý Viktor Vranský. I na postavě primářovy tajemnice Magdy ukazuje Pastorčáková, že nic není černobílé – a už vůbec ne lidský charakter.

Posledních pár dnů mi podivně buší srdce. Víc, než když jsem jej dva dny před státnicemi nadopovala minimálně třemi Red Bully. Dnes jej vnímám v podstatě permanentně. Trochu mě to znepokojuje. Bojím se, že jakmile zaslechnu poplach nebo roh, zastaví se. A k tomu ten zhoršující se kašel. A čas na lékaře žádný. Na dnešek jsem spala tři a půl hodiny, místo oběda jsem si do kafe nalila dvojitou dávku mléka a tiskovou zprávu jsem sepsala na kolenou v metru. (str. 332)

V doslovu autorka podotýká, že prostřednictvím své tvorby chtěla poukázat na závažná témata či problémy. Mohu konstatovat, že se její záměr povedl na výbornou. Bossing, sexismus, homosexualita či misofonie (= forma snížené zvukové tolerance) jsou některými z příkladů, které zvládla nenásilně zakomponovat do příběhu. Za tuto přidanou hodnotu si tudíž opět zaslouží plusové body.

Kandidáta lze z výše uvedených důvodů s čistým svědomím hodnotit jako velmi povedené dílo. Pastorčáková naplno zúročila profesní zkušenosti a v kombinaci s vybroušeným stylem tak představuje zástupce kvalitní literatury. Ocenit se musí i fakt, že obecenstvu nenápadným způsobem rozšiřuje obzory. Kromě zmíněného opakování se v určitých pasážích není téměř co vytknout. Je však nutné zdůraznit, že kniha není vhodná pro lidi, kteří se nezajímají o politiku – ta je totiž samozřejmě leitmotivem.

Lenku Pastočákovou mnozí z nás znají z televizních obrazovek. Po vystudování Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pracovala jako reportérka postupně v ČTK, TV NOVA a TV PRIMA. Moderovala ranní zpravodajství ve Snídani s Novou, v televizi Prima politickou diskusi Partie. Pro ČT připravovala reportáže do pořadu 168 hodin. Za svou činnost byla nominována na dvě novinářské ceny. V roce 2018 působila jako tisková mluvčí prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše. Poté zastávala funkci tiskové mluvčí ZOO Praha. Psaní se začala věnovat poměrně nedávno – její prvotina Žárlivka vyšla v dubnu 2019.  

 

Subjektivní názor: Jelikož se zajímám o politické dění, Kandidát byl pro mě jasnou volbou. Mohu klidně prohlásit, že má očekávání byla ještě překonána. Kromě možnosti nahlédnout pod pokličku přípravy zpravodajství i prezidentské kampaně jsem dostala i napínavé drama. Pastorčáková ze své znalosti prostředí dokázala opravdu vytěžit maximum.

 
Závěrečné hodnocení: 90 %

 
 

Anotace:

KANDIDÁT JEN TAK NEPŘICHÁZÍ. KANDIDÁT JE STVOŘEN! 

Jste přesvědčeni, že volíte vámi vybraného kandidáta a právě jemu dáváte hlas. Ve skutečnosti však volíte lidi, kterými se budoucí prezident obklopuje. Kandidát se totiž jen tak nezjevuje, ale je tvořen a přetvářen týmem lidí, stejně jako kterýkoliv jiný marketingový produkt. Na pozadí předvolební kampaně hlavy státu rozehrává tvrdá a nemilosrdná hra o pomyslný trůn. Tento místy až šokující příběh vás rozhodně nenechá klidně spát. Přestože je tento román fikce, autorka při psaní knihy čerpá z vlastních zkušeností z prostředí prezidentské kampaně, kdy pracovala na pozici tiskové mluvčí jednoho z kandidátů. Rovněž těží z praxe televizní reportérky, a mistrně popisuje zákulisí příprav večerních zpráv, politických debat a předvolební „práce“ médií vůbec.   

Všechny postavy a události v této knize jsou smyšlené. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná. SKUTEČNĚ?

 
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2022
Žánr: drama, politický román
Počet stran: 384
Vazba: brožovaná s chlopněmi