Zkroceni režimem
Opět přišlo na řadu známé dilema. Buď vytrvat a ztratit svoje postavení, svobodu či dokonce život, nebo se ohnout a mlčky se podřídit. V tom mlčení jsme měli po hrůzách války a pak padesátých letech se zatýkáním a popravami odpůrců nového režimu již docela slušnou praxi. (str. 25)
Za recenzní výtisk děkuji Václavu Regnerovi.
Za recenzní výtisk děkuji Václavu Regnerovi.
Jana žije s manželem Vojtou a dětmi v socialistickém Československu. Jsou 70. léta, a i když ani jeden z páru není ve straně, nemají se špatně. Jana pracuje jako zubařka a Vojta učí. Jsou mladí a mají touhu poznávat, avšak režim povoluje pouze dovolené na krátký čas a s výjezdní doložkou. V jejich myslích se zrodí plán, jak utéct světu za železnou oponou a začít znovu. Nic však nedopadne tak, jak si vysnili, a čeká je tvrdé probuzení z překrásného snu. Socialistické zřízení nemá pro touhu po lepším životě žádné pochopení, manželé jsou vinni a zaslouží trest…
Příběh začíná na nemocničním lůžku, kde stárnoucí Jana rozmlouvá s novinářem Zdeňkem o svých potížích za minulého režimu. Jelikož si dovolila nepodvolit se, musela nést následky. Její rodina utrpěla vážné trhliny a Jana se z toho nikdy nevzpamatovala. Lituje se a sype si popel na hlavu a také sůl do starých ran.
Retrospektivní koktail Janiných myšlenek je v první třetině knihy poněkud nesourodý, přeskakuje mezi dovolenými, časem, když byly děti malé, a vzpomínkami na levné rekreace s přáteli. Tento nešvar se však zhruba po padesáti stranách podaří autorce zcela vymýtit a zdlouhavé popisné pasáže brzy vystřídá dynamicky se rozvíjející děj.
Chtěla jsem víc je rozdělena do dvou částí: Útěk a Zase doma. Z anotace víme, že Jana spáchala odsouzeníhodný čin, a z názvů kapitol je trochu zřetelné, o co půjde. Tíseň prostupuje dílem hned od prvních řádků až k nevyhnutelnému konci, který však do celé mizérie přináší světlo naděje.
Ich-forma a vypravěčský styl jsou velmi autentické, deskripce života našich krajanů za dob minulých je přesně taková, jak dnes z vyprávění a dochovaných pramenů všichni dobře známe. Vhodně zvolený spisovný jazyk protkávají prvky obecné češtiny. Dialogy mezi STB a obyčejnými obyvateli jsou dramatické a nenechají čtenáře klidnými. Občasně pokulhávající korektura komolí jména a budí úsměvy, což je jinak vážnému dění na škodu. Za vypíchnutí stojí zmínky o reálných osobnostech naší historie, jako jsou samizdatoví spisovatelé v čele s Václavem Havlem.
Co Vám tu ale, Zdeňku, vykládám, víte toho o praktikách minulého režimu více než já. Že se stal prezidentem bývalý disident Havel, je pro nás všechny ohromná satisfakce. Také on si prošel výslechy na STB a kriminálem. Chudák jeho žena Olga, musela mít těžký život plný úzkosti a čekání. (str. 124)
Charaktery se pozvolna vyvíjejí a stejně jako v realitě si přehmaty uvědomují až v pozdějším věku. Protagonistka však nepříjemně často sklouzává k patetickým výlevům a spílá si, že všechno na světě je pouze její chybou, může to působit rušivě, avšak vše má svůj důvod.
Ústředními tématy jsou vina a trest. Postavy se musí vypořádat se svými rozhodnutími, totalitními ústrky a v neposlední řadě ztrátou iluzí. Žánrové zařazení předestírá román z nedávné historie, ale Chtěla jsem víc je také strhujícím rodinným dramatem a psychologickou sondou do duše osudem zkoušené socialistické ženy. Vývoj Jany je postupný, trochu zpočátku nekoresponduje její vlastní popis jako šedé myšky s reálnou povahou. Máme před sebou velmi ambiciózní dámu, jež nehledí na blízké a co si umane, to musí mít. Vojta je vyobrazen spíše jako submisivní typ, snadno ovlivnitelný svou manželkou.
Autorka se neubránila určité černobílosti ve vyobrazení příslušníků STB, jsou vykresleni pouze jako zloduši a nikde nevidíme jejich pohnutky. Z Regnerové je cítit protikomunistická agitka, a to rozhodně není na škodu, dílu by slušela pozice v osnovách literatury na středních školách.
Moje doporučení míří ke všem, kteří si chtějí nedávnou historii zopakovat zábavnou formou a nebojí se emočně náročných scén a explicitně vylíčené krutosti totalitního režimu.
Helena Regnerová vystudovala Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v rodné Plzni. Pracovala jako programátorka a až ve zralém věku se začala věnovat literatuře. Chtěla jsem víc je její prvotinou.
Obálka koresponduje s dějem, avšak nelze nevytknout font titulku, který se k pozadí ani trochu nehodí.
Chtěla jsem víc se mi zpočátku nečetlo lehko, hrdinka mi lezla na nervy, ale s postupem času jsem začala více pronikat jak do jejího nitra, tak do situace, do které se kvůli své touze po lepším životě dostala. Po dočtení jsem nejenže chápala její motivy, ale také obdivovala nezdolnost a chuť žít i přes všechna příkoří.
Závěrečné hodnocení: 78 %
Jak se mohlo stát, že Jana Ládová způsobila svojí milované rodině útrapy a rozdělení? Byla příčinou její nespokojená a chamtivá povaha, jak ji nařkla dcera Máša, nebo jen souhra náhod a doba, ve které žila? Možná, že kdyby se nepotkala s Martou, která v roce 1968 emigrovala do Francie, prožila by tuctový a bezproblémový život jako tolik jiných lidí v socialistickém Československu.
Zubařka Jana leží v nemocnici plná obav, zda ji děti pochopí a odpustí její selhání. Sama sebe neomlouvá a ve vynuceném klidu na lůžku hledá odpověď na řadu otázek. Uvítá možnost zpovídat se mladému novináři, který za ní dochází. Z jejího vyprávění chce žurnalista Zdeněk vytvořit článek o tom, jak se lidé měli za totality. Žijí totiž v Československu a začátek devadesátých let přináší spoustu společenských změn. Janino vyprávění slibuje být zajímavým materiálem, protože ona i její muž se ještě za hlubokého socialismu rozhodli pro emigraci. Záměr jim ale nevyšel, museli se vrátit zpět domů. Čekalo je kruté přivítání státního aparátu, jak se dalo čekat. Opuštění republiky bylo tehdy trestným činem a oni se z původně bezproblémových a nenápadných občanů stali podezřelými živly. Pro Státní bezpečnost posloužili jako vítaný materiál a Jana tlak a vyhrožování nevydržela. Za chybu krutě zaplatila rozpadem rodiny a ztrátou duševního klidu. Ze zoufalství jí pomohl Roman, který se proti režimu aktivně postavil a ukázal Janě cestu z drápů jejích trýznitelů i klece vlastní mysli.
Nakladatelství: Petrklíč
Rok vydání: 2022
Žánr: historický román
Počet stran: 256
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat