Každá rodina má své tajemství, některá však temnější
Naše rodina má jedno obrovitánský tajemství. To tajemství je strašně veliký, větší než náš byt i dům a celý okolí, který vidím z lodžie. Je to tajemství velký jako černá díra, o který jednou mluvili v televizi. To tajemství se jmenuje neděle odpoledne. Můj táta každou neděli odpoledne zmizí, a když říkám zmizí, tak opravdu zmizí, protože mám pocit, jako by v tu dobu vůbec neexistoval. (citace ze třetí kapitoly, 00:01)
Za recenzní audioknihu děkuji vydavatelství OneHotBook.
Chci zakoupit tento titul!
Dětství malého Tea se dá označit všelijak, jen ne jako normální. Vyrůstá prakticky v izolaci, jelikož jej podivínská matka učí doma a zabraňuje mu ve styku s vrstevníky. Kromě rodičů přichází do kontaktu pouze se svým psychiatrem, učitelkami na pravidelném přezkoušení a ostatními návštěvníky takzvaného „chrámu“ – místě, kde se několikrát týdně konají seance s mesiášem. Snad jedinou vzrušující věcí je otcův odchod na neznámé místo každý týden v neděli odpoledne – záhada, jíž se Teo léta snaží přijít na kloub.
S přibývajícím věkem se však vše pomalu mění. Nástup do školy, a zejména nový kamarád Mojmír zvaný „Vychcan“, prohlubuje odcizení mezi ním a rodinou. Ale i když se osamostatní, stále není spokojený a nedokáže nalézt své místo v životě.
Viktorie Hanišová se zaměřuje na nefunkční vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně následků, které si traumatizovaní potomci odnášejí do dospělosti, neschopni se jich zbavit. Nejinak je tomu i v případě Neděle odpoledne. V porovnání s dřívější tvorbou však došlo k malé změně, a to sice v pohlaví ratolesti. Zatímco volná trilogie Anežka, Houbařka, Rekontrukce se zaměřovala na osu matka – dcera, protagonistou její poslední knihy je chlapec. Nově dává prostor i otci, prvku, jenž byl dosud spíše vynecháván.
Hned zkraje je nutno podotknout, že mírný výstup z komfortní zóny se spisovatelce povedl na výbornou. Hlavní postavu zvládla vystihnout dokonale, ať už jako malého kluka nechápajícího zvláštní chování a pravidla svých stvořitelů, dospívajícího, věčně naštvaného teenagera, či mladého, osamělého muže. Kapitolou samo o sobě je Vychcan, první kamarád, jehož příchodem na scénu začíná Teodorův život nabírat spád. Jak malý záškodník, tak – o pár let později – bezohledný obchodník-podvodník s lidskou důvěřivostí působí naprosto uvěřitelně.
Matka s otcem jsou v první části vyobrazeni poměrně jednostranně, očima Tea, jako podivíni, již svému synovi jen ztrpčují bytí. V dalších částech, kdy dostanou prostor i oni, se ovšem čtenář přesvědčí, že nic není černobílé.
Román se totiž dělí do tří úseků. Prvním a zároveň nejdelším nás provází Teodor. Druhý, kromě toho jako jediný napsaný er formou, poskytuje prostor jeho matce a v posledním se dostane ke slovu i otec. Díky jejich retrospektivě se krok za krokem objasňují všechny záhady protagonistova dětství, s nimiž se musel potýkat. Snad každý detail má svůj význam a s přibývajícími stránkami začínají věci dávat smysl a postupně do sebe zapadat.
Viktorie Hanišová má bezpochyby ohromný vypravěčský talent. I díky drobným, sugestivním detailům, kupříkladu i zasazení do světového i českého dějinného kontextu, dokáže bravurně vystihnout atmosféru. Člověka zpravidla již po několika stranách strhne a zcela vtáhne do příběhu. Děj plyne spíše lehce než bůhvíjak překotně, ale bez zbytečných odboček nedůležitých pro hlavní linii.
Jazyk není nijak komplikovaný, styl Hanišové je – snad s výjimkou úvodu – čtenářsky velmi přístupný, přestože píše o závažných věcech. Hovorové výrazy či vulgarismy dodávají postavám na věrohodnosti.
Dalším z mnoha pozitiv jsou důležitá témata, jimž se Neděle odpoledne, byť někdy jen okrajově, věnuje. Kromě zmíněných problematických vztahů například sektářství, podvodní prodejci (hojně označováni jako „šmejdi“) či rozčarování z polistopadového vývoje. Vše uvedené ovšem skvěle funguje dohromady, výsledný produkt rozhodně nepůsobí přeplácaně jako u jiných pisatelů, kteří se snaží za každou cenu pojmout co nejvíce námětů.
Teo. To jsem já. Teodor, Teodorovič, Teodorius, Teodorovskij. Nejsem jen tak obyčejnej kluk, protože nejsem stejnej jako ostatní. Mám speciální potřeby. Vím, co to je, znamená to něco, jako že jsem vyvolenej, Že nikdo takovej jako já na světě není, že na celém světě jsem jenom jeden jedinej. Theodorosus specialius. (citace z druhé kapitoly, 03:06)
Viktorie Hanišová se zaměřuje na nefunkční vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně následků, které si traumatizovaní potomci odnášejí do dospělosti, neschopni se jich zbavit. Nejinak je tomu i v případě Neděle odpoledne. V porovnání s dřívější tvorbou však došlo k malé změně, a to sice v pohlaví ratolesti. Zatímco volná trilogie Anežka, Houbařka, Rekontrukce se zaměřovala na osu matka – dcera, protagonistou její poslední knihy je chlapec. Nově dává prostor i otci, prvku, jenž byl dosud spíše vynecháván.
Hned zkraje je nutno podotknout, že mírný výstup z komfortní zóny se spisovatelce povedl na výbornou. Hlavní postavu zvládla vystihnout dokonale, ať už jako malého kluka nechápajícího zvláštní chování a pravidla svých stvořitelů, dospívajícího, věčně naštvaného teenagera, či mladého, osamělého muže. Kapitolou samo o sobě je Vychcan, první kamarád, jehož příchodem na scénu začíná Teodorův život nabírat spád. Jak malý záškodník, tak – o pár let později – bezohledný obchodník-podvodník s lidskou důvěřivostí působí naprosto uvěřitelně.
Matka s otcem jsou v první části vyobrazeni poměrně jednostranně, očima Tea, jako podivíni, již svému synovi jen ztrpčují bytí. V dalších částech, kdy dostanou prostor i oni, se ovšem čtenář přesvědčí, že nic není černobílé.
Bojuju zkrátka na všech frontách a nehodlám se vzdát. A nejhorší válka, kterou jsem si začal, je ta se mnou samotným. (citace ze sedmé kapitoly, 23:03)
Román se totiž dělí do tří úseků. Prvním a zároveň nejdelším nás provází Teodor. Druhý, kromě toho jako jediný napsaný er formou, poskytuje prostor jeho matce a v posledním se dostane ke slovu i otec. Díky jejich retrospektivě se krok za krokem objasňují všechny záhady protagonistova dětství, s nimiž se musel potýkat. Snad každý detail má svůj význam a s přibývajícími stránkami začínají věci dávat smysl a postupně do sebe zapadat.
„My nepotřebujeme církev!“ hřímá teď mesiáš. „K čemu jsou nám nějaké přepychové kostely, na co mít papamobily a zlaté kříže, když máme Písmo? Jsme rodina Abrahámova!“ buší pěstí bible otevřené na pultíku a druhou rukou zvedá dýku ke stropu. V sále to od mesiášova hlasu vibruje. Ovečky se pohupujou ve stejném rytmu. Sám cejtím, že do mě mesiášovo kázání vklouzává různejma skulinkama v těla. Přijde mi, jako by to bylo proti mé vůli, jako by mě ovládli jako nějakou loutku. Namísto krve mi v žilách proudí mesiášův hlas. (citace ze čtvrté kapitoly, 11:30)
Viktorie Hanišová má bezpochyby ohromný vypravěčský talent. I díky drobným, sugestivním detailům, kupříkladu i zasazení do světového i českého dějinného kontextu, dokáže bravurně vystihnout atmosféru. Člověka zpravidla již po několika stranách strhne a zcela vtáhne do příběhu. Děj plyne spíše lehce než bůhvíjak překotně, ale bez zbytečných odboček nedůležitých pro hlavní linii.
Jazyk není nijak komplikovaný, styl Hanišové je – snad s výjimkou úvodu – čtenářsky velmi přístupný, přestože píše o závažných věcech. Hovorové výrazy či vulgarismy dodávají postavám na věrohodnosti.
Dalším z mnoha pozitiv jsou důležitá témata, jimž se Neděle odpoledne, byť někdy jen okrajově, věnuje. Kromě zmíněných problematických vztahů například sektářství, podvodní prodejci (hojně označováni jako „šmejdi“) či rozčarování z polistopadového vývoje. Vše uvedené ovšem skvěle funguje dohromady, výsledný produkt rozhodně nepůsobí přeplácaně jako u jiných pisatelů, kteří se snaží za každou cenu pojmout co nejvíce námětů.
Vím, že se mi o tom bude v noci zdát. O všech těch rozchrastěnejch dědcích a babkách, jak se perou o drobný a práskaj se navzájem holema. Tyhle obrazy mě budou pronásledovat celou noc. (citace ze sedmé kapitoly, 23:03)
Po doposlouchání mohu s čistým svědomím konstatovat, že se autorce opět povedlo stvořit dílo s perfektní kompozicí a pointou, kde je sebemenší maličkost nějakým způsobem významná. Její příznivci, stejně jako fanoušci Aleny Mornštajnové nebo Karin Lednické, rozhodně nebudou zklamaní.
Naopak bych Neděli odpoledne nedoporučila lidem nemajícím v oblibě (lehce) depresivní prózu. Rovněž začátek nebyl – jak jsem již uvedla výše – čtenářsky příliš komfortní. Pomalejší tempo vyprávění se opět nemusí zamlouvat každému, stejně jako větší množství vulgarismů.
Všichni tři interpreti audioknihy si rovněž zasluhují velkou pochvalu. Filip Kaňkovský umně vystihnul jak malého kluka, tak dospívajícího a dospělého mladého muže. Dita Kaplanová vdechla život ženě, jež ve vyprávění Tea budí téměř nenávist – při poslechu jejího příběhu však vykrystalizují úplně jiné pocity. Jan Vlasák na výbornou ztvární otce, jenž v žádném případě není tak nevšímavý a necitlivý, jak si myslel jeho syn. Nevtírává melancholická hudba oddělující jednotlivé kapitoly doplňuje celkovou atmosféru.
Viktorie Hanišová vystudovala anglistiku a germanistiku na Univerzitě Karlově v Praze. Profesí je překladatelka a lektorka jazyků, kromě toho se věnuje ještě psaní. Na svém kontě šest knih, z toho čtyři romány (volnou trilogii propojenou tématem mateřství Anežka, Houbařka, Rekontrukce a nyní Neděle odpoledne), jednu povídkovou sbírku (Dlouhá trať) a soubor rozhovorů o životním prostředí a udržitelnosti (Beton a hlína).
Hanišová se řadí mezi mé nejoblíbenější české spisovatelky. Až dosud mne žádný její počin, snad jen nepatrně s výjimkou Rekonstrukce, nezklamal. Neděle odpoledne však ještě přeskočila už tak vysoko nastavenou laťku. Osobně pro mne byla naprosto neodložitelná, jelikož mě rodinné drama a postupné odhalování tajemství a dlouho skrývaných jizev neskutečně bavilo. Po doposlouchání ve mně zanechala obrovské množství pocitů a ještě nějakou dobu ve mně rezonovala. Z mého pohledu se jedná o zatím nejpovedenější dílo autorky.
Závěrečné hodnocení: 95 %
Všichni tři interpreti audioknihy si rovněž zasluhují velkou pochvalu. Filip Kaňkovský umně vystihnul jak malého kluka, tak dospívajícího a dospělého mladého muže. Dita Kaplanová vdechla život ženě, jež ve vyprávění Tea budí téměř nenávist – při poslechu jejího příběhu však vykrystalizují úplně jiné pocity. Jan Vlasák na výbornou ztvární otce, jenž v žádném případě není tak nevšímavý a necitlivý, jak si myslel jeho syn. Nevtírává melancholická hudba oddělující jednotlivé kapitoly doplňuje celkovou atmosféru.
Viktorie Hanišová vystudovala anglistiku a germanistiku na Univerzitě Karlově v Praze. Profesí je překladatelka a lektorka jazyků, kromě toho se věnuje ještě psaní. Na svém kontě šest knih, z toho čtyři romány (volnou trilogii propojenou tématem mateřství Anežka, Houbařka, Rekontrukce a nyní Neděle odpoledne), jednu povídkovou sbírku (Dlouhá trať) a soubor rozhovorů o životním prostředí a udržitelnosti (Beton a hlína).
Hanišová se řadí mezi mé nejoblíbenější české spisovatelky. Až dosud mne žádný její počin, snad jen nepatrně s výjimkou Rekonstrukce, nezklamal. Neděle odpoledne však ještě přeskočila už tak vysoko nastavenou laťku. Osobně pro mne byla naprosto neodložitelná, jelikož mě rodinné drama a postupné odhalování tajemství a dlouho skrývaných jizev neskutečně bavilo. Po doposlouchání ve mně zanechala obrovské množství pocitů a ještě nějakou dobu ve mně rezonovala. Z mého pohledu se jedná o zatím nejpovedenější dílo autorky.
Závěrečné hodnocení: 95 %
Anotace:
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství.
Každá rodina má své tradice. Některá má navíc i tajemství.
Život malého Tea ubíhá v pomalém, ubíjejícím rytmu. Odtažitá a samotářská matka ho vzdělává doma a namísto procházek ho vodí do komunitního náboženského centra. Pod stromečkem Teo vždycky najde jen další díl Káji Maříka. A otec každé nedělní odpoledne někam zmizí. Dospívání však nelze zastavit, a tak i Teova smutná rutina s nástupem do školy a novým kamarádem dostává první trhliny. A s ní i celá rodinná situace, obestřená mlčením, tajemstvím a smutkem. Čím více Teo stárne, tím víc se odtahuje od své rodiny. Ale i jeho vlastní samostatný život je nakonec všechno, jen ne spokojený: je v něm prázdné místo, které potřebuje zaplnit.
Neděle odpoledne je příběhem o trápeních a tragédiích jedné rodiny, vyprávěným ze tří perspektiv. Co se synovi může zdát jako vyšinuté, z matčina nebo otcova hlediska najednou dává smysl. Je to kniha o vzájemném míjení i sbližování.
Vydavatelství: OneHotBook
Interpret: Filip Kaňkovský, Dita Kaplanová, Jan Vlasák
Rok vydání: 2022
Žánr: psychologický román
Délka: 9h 51m
Formát: mp3
Komentáře
Okomentovat