Zlodějka v kůži princezny
Anna uháněla dubovým lesem na koni, kterého před hodnou chvílí ukradla nejspíš hraběti. Král Alombrie rád pořádal rytířské turnaje a v takovou dobu bylo hlavní město plné nafoukaných panáků a jejich společníků. Když se pak ten muž v hraběcím oděvu odvážil utrhnout před jedním nechvalně známým hostincem na dívku, o níž pro její drahé šaty nemohl tušit, že je zlodějka a stopařka v jedné osobě, ukradla jeho skvěle stavěného hnědáka i s překrásným sedlem vykládaným stříbrem a naditými sedlovými brašnami. (str. 7)
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Maha.
Chci zakoupit tento titul!
Mladá zlodějka Anna se stala svědkem přepadení kočáru a následného únosu princezny Laury. Nestřežený povoz pak nabízel příliš mnoho pokladů, zejména pěkné a pohodlné šaty nebo opojný parfém, než aby je tam nechala. Jenže převlečená a upravená se až nápadně podobala samotné princezně – alombrijští strážní si ji spletli a do nedalekého zámku namísto šlechtičny odvezli lupičku.
Marek Ferurej, velitel stráže Alombrie, však není zrovna důvěřivý a Annu hlídá na každém kroku, veškeré její pokusy o útěk tedy končí neúspěchem. Mezi stěnami se totiž pohybuje spousta zrádců, kteří se snaží podrazit následníka trůnu, prince Gabriela a budoucího manžela zmizelé Laury. Anna tak kromě nechtěnému pobytu ve zlaté kleci a skrývání vlastní identity čelí tajné vzpouře a věčně mrzutému strážci…
Jelikož má Pavlína Bartošová, píšící pod pseudonymem A. Kay, na kontě celkem pět knih, člověk by čekal, že bude daleko vypsanější. Slibná anotace je ovšem tím nejzajímavějším, co vám titul Ve zlaté kleci může nabídnout.
Příběh o Anně není nikterak originální. Záměna zlodějky s princeznou možná zní poutavě, ovšem zpracování jako takové velice pokulhává. Chybí gradace, jiskra i zajímavá zápletka. Počin se zdá být nevyzrálý a nedomyšlený, jako by ho A. Kay vymýšlela za pochodu.
Děj je pomalý a velmi suchopárný, prost od jakékoliv dynamiky. Dost mu škodí i přemíra popisného opakování (např. na str. 11, kde se napříč celou stránkou opakuje spojení „muži za ženou“, jen v různých obměnách, o dvě strany dále je zas slovo „kočár“ hned 3× za sebou atd.), což výrazně zbrzďuje plynulost čtení. Tu a tam se objeví akce, ta je však oproti zbytku velmi urychlená a nevyznívá dvakrát věrohodně. Zejména ne scéna, kde princ Gabriel rozpůlí mečem zločince od hlavy až k pupku (str. 226). Ve stoje. Jen tak.
„Zdá se, že jí nevyhovuje tvůj ostrý jazyk,“ vysvětloval s úsměvem a nevšímal si Anniny snahy vyhnout se jeho pohledu.
„Mě často také ne, ale je můj,“ ušklíbla se.
„Mám tomu rozumět tak, že ti všechny ty jízlivé poznámky vyklouznou, dřív, než je stačíš zvážit?“
„Ne,“ odvětila bez váhání. „Většinou lidi urážím naschvál,“ usmála se spokojeně. (str. 75)
Bohužel ani hrdinové knize nepozvedli laťku. Jejich osudy vám možná budou lhostejné, neboť nejsou obohaceny o nic, co by je činilo výjimečné nebo zajímavé. Anna je klasickou Mary Sue („typ fiktivní postavy, obvykle mladé ženy, která je autorem vykreslena nerealisticky bez slabých stránek,“ zdroj Wikipedia) – vzhledově hezká, charakterově neohrožená, spravedlivá, velmi odvážná a samozřejmě je i skvělá bojovnice.
Přesto se ale, i navzdory zlodějské dráze, občas chová jako povýšená slečinka – a to i poté, co je její pravá totožnost odhalena. „Omlouvá“ ji vsuvka, že než se stala sirotkem, nejspíš byla urozená. Zároveň Annu celou dobu doprovází ohromné štěstí, neboť z jakékoliv patálie vyvázne až neskutečně snadno.
Marek Ferurej je věkem neurčitý, zpočátku nedůvěřivý velitel stráže, jenž svou povahou kopíruje oblíbené knižní „bručouny“, kteří se postupně zamilovávají do hlavní hrdinky. On i Anna se mnohdy chovají nelogicky, třeba v momentě, kdy jsou svědky tajné schůze zrádců a místo toho, aby zůstali tiše a skrytí do jejího konce, zničehonic se dají na útěk. Jediným plusem je jejich vzájemné špičkování, jež časem přeroste v romantický vztah, byť ani zde nelze mluvit o nějaké nápaditosti.
Antagonistu tu zaujímá princ Roland, který si nárokuje Gabrielovo nástupnictví na alombrijský trůn. I přesto, že je vůdcem povstání, v příběhu se mihne jen párkrát a ani on ho příliš neokoření. Jakožto záporák je slabý.
Ostatní postavy plní funkci spíše jen výplňovou. Většinou jsou ploché, bez vývoje či silnějšího charakteru. Dialogy váznou, nepůsobí přirozeně. Některá jména se jeví být spíše humorná (viz Marek Ferurej, dále např. Bruno Jesl, Jáchym Ryč…).
Anna běžela k Lauře, která vřeštěla, až přehlušila vřavu. Rukama si držela hlavu a ječela, až Anně zalehly uši. Přesto černovláska odstrčila Larisu, popadla princeznu za ramena a táhla ji ke Gabrielovi, který zůstal u koní. Teď ale vytrhl Anně meč, který jí visel u pasu a zastoupil cestu dvěma zločincům, kteří se k nim hrnuli. Prvního rozpůlil od hlavy až k pupku. (str. 226)
Jak jsem se již zmínila, kniha vyznívá jako nepříliš dobrá prvotina, i z důvodu autorčina monotónního stylu psaní. Velice často se opakuje, používá nelogická spojení, (kupříkladu na straně 12 naleznete toto: „Vzhlíželi k nebi prázdným pohledem s tichým výkřikem na rtech. Pořád jí zněl v uších.“) či kostrbatá a velmi dlouhá souvětí. Děj není konzistentní, některé důležité informace nejsou uspokojivě propracované.
Posledním pomyslným hřebíkem do rakve kvality knihy je nedostatečná redakční práce – pro množství pravopisných chyb (např. „dokonce života“ na str. 194), nesprávné užívání čárek, překlepy či nadužívání stejných slov to spíše vypadá na její absenci.
Román Ve zlaté kleci je veden jako historická romance, což odpovídá jen částečně. Děj se odehrává ve smyšleném království Alombrie, o kterém se však dozvíte jen to, že je tam zámek, lesy, města... Historických motivů má však minimum, spíše jen letmé nástiny, a nezachraňuje to ani romantická linka, ani erotické scény, které jsou naprosto bez náboje – čtenářky zvyklé na akcí a smyslností či chemickým jiskřením protkané knížky téhož žánru dle mého příliš nenadchne. Ba ani s přihlédnutím, že se jedná o oddechovou četbu.
O autorce píšící pod pseudonymem A. Kay se toho na internetu příliš nedozvíte. Pod vlastním jménem Pavlína Bartošová vydala dvě knihy, pohádku Křeček Pupík (2018, Krigl) a sci-fi e-knihu Za cizími prstenci (2019, Viking). Jako A. Kay napsala pokračování s názvem Zrada (2020, Viking), Ve zlaté kleci a historický román V bouři krve (2022, MaHa).
Nakladatelství MaHa, zaměřené na české autory, založila spisovatelka Markéta Harasimová v roce 2017. Jeho součástí je e-shop, kde najdete pestrou nabídku titulů nejen z produkce MaHa, ale i od partnerů, jako například Petunky, Bookmedia aj. MaHa nabízí vydání knihy prostřednictvím nakladatelského servisu, mimo jiné nabízí i poradenství.
Subjektivní názor: Příběh, a vlastně i způsob jeho vypravování, mě bohužel nudil. Nebýt toho, že se jednalo o recenzní výtisk do projektu, Ve zlaté kleci bych nedočetla. Postavy jsem si nedokázala oblíbit. Atmosféra mi přišla jednotvárná od začátku do konce. U erotických scén mě napadal dnes tolik oblíbený anglický výraz „cringe“. Děj mě nevtáhl, nenadchl.
Celkově jsem měla pocit, že čtu spíš šuplíkovou tvorbu, na které by chtělo skutečně hodně zapracovat, než historickou romanci...
Celkové hodnocení: 38 %
Zlodějka Anna se ocitne ve špatnou dobu na špatném místě. Když si ji stráže Alombrie spletou s princeznou Laurou, jejíž příjezd očekávají, nedostane příležitost couvnout. Anna, vydržovaná v zámku, se soustředí jen na to, jak se odtud dostat, aniž by na její hlavu padlo jediné obvinění ze zmizení skutečné princezny. Její zdánlivě hlavní cíl se ale změní, když se dozví o spiknutí, které se dotýká jak zlodějky Anny, tak princezny Laury a ohrožuje obě její identity na životě.
Nakladatelství: MaHa
Rok vydání: 2021
Žánr: historický román pro ženy
Počet stran: 231
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat