Dětská fantazie, jež obarvuje svět
„Nevěděla jsi, že Fantazie je. Jen jsi v to doufala. Mám pravdu? Poslechni, děvče, není to tak docela jednoduché. Ale nejjednodušší na tom je to, že jestli chceš mít svůj svět barevný, je třeba ho nejprve barevný udělat rodičům.“ „Ale jak? Oni na nic nevěří. Tak moc se o mě bojí, že nemohu jít skoro za práh domu. Pohádky pro ně neexistují, protože se obávají, že by mě zkazily a přinesly mi jenom smutek a také nebezpečí. U nás je všechno stejně šedivé nebo stejně černobílé. Nic tam není barevné.“ (str. 41)
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Františka Bílková je devítiletá holčička, která žije se svým bratrem Jindřichem, tatínkem Oldřichem a maminkou Emílií. Jako dítě by se měla radovat z hraček a dovádět s kamarády, jenže její svět je nudný, prázdný a šedý. Rodiče se o ni velmi bojí, prakticky nikam nemůže, protože všude hrozí nějaké nebezpečí. Věci kolem ní jsou bezbarvé a ona by si tak moc přála vidět je v sytých, výrazných tónech. Vše se ale změní jednoho večera, kdy její pokoj náhle osvítí světlo. Znenadání se zjeví had, který ji láká, aby se s ním vydala na cestu. Do místa, kde nic není stejné ani smutné. Františka se tedy s Otakarem pouští do země Fantazie.
„Každý máme, Františko a Jindřichu, ten svůj příběh jinak barevný a jinak pichlavý. Ale je to náš příběh. Vaši rodiče se bojí, abyste se o takový bodlák nepíchli. Netuší, jak moc důležité je se sem tam třeba jen zlehka píchnout. Je to o zkušenostech, kterými se váš život má plnit. A o tom vypořádat se se světem. Rodiče se mohou naučit vložit do vás důvěru a věřit, že jste dobří takoví, jací skutečně jste. Můžou vás inspirovat. A někdy to musí udělat naopak děti pro své rodiče.“ (str. 49)
Ve dvaadvaceti pojmenovaných kapitolách se s Františkou opakovaně vydáváme na cestu a objevujeme tamní prostředí. Prostor, kde se i pouhá myšlenka dovede uskutečnit. Nic není nemožné, limituje vás jen míra představivosti. Průvodcem jí je podobně starý chlapec Karlík. Ve své roli je začátečníkem, takže ne vždy jde vše podle plánu. Seznamujeme se s panem Sovou, panem Trudným, paní Čápovou či se psem Kvidem. Ve Františce roste přesvědčení, že by i její domov mohl získat barvy zpět a rodiče mít opět úsměv na tvářích. Povede se jí to?
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Vypravěčem je nezainteresovaný pozorovatel, který do děje nijak nezasahuje, pouze ho popisuje. Částečně můžeme nahlédnout do pocitů Františky i ostatních postav. Děj probíhá lineárně v jednom časovém období. Střídají se jednotlivé roční fáze a s nimi i vzhled okolní krajiny. Nedá se říct, že by příběh stál na výrazných dějových zvratech, spíše se poklidně seznamujeme s Fantazií a přemýšlíme, proč Františčiny rodiče rezignovali a utonuli v záplavě šedi.
Dobrodružný nádech můžeme vnímat díky velkému množství situací i originálnímu pojmenování cukrovinek, bylinek apod. Jazyk není nikterak složitě stavěný, s převažující složkou dialogů. Cílový dětský čtenář se bude snadno orientovat. Autorka kromě nosného námětu o hledání ztracených barev zakomponovala i řadu výchovných ponaučení. Kam může vést přílišná horlivost, zda musíme dostat vše, co chceme, co hrozí, pokud neposlechneme zkušenější osoby apod.
„Je to bylina?“ divila se Františka. „A co sis myslela? Říkal jsem ti, že má Slaměnka spousty veselých kytek,“ utrousil rozšafně Karlík a dojídal zbytek rampouchu. (str. 81)
Bohaté zastoupení mají ilustrace, vedené rukou samotné spisovatelky Marie Hledíkové. Působí dojmem akvarelu; rozpité i ostré. Každá kapitola má specifický design, následují drobnější motivy rozprostřené mezi textem i celostránkové. Trošku škoda nevyužitého potenciálu; kniha mohla získávat barvy stejně, jako je objevovala protagonistka.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Určitě znáte pohádku o Peteru Panovi a jeho „Zemi, Nezemi“. Podobný pocit můžete mít i z tohoto díla. Svět plný fantazie, neomezených možností, létání a splněných přání. Pestrá imaginace se však místy motá v kruhu a nenabízí nic převratného, přičemž nápadů hodných rozpracování by bylo mnoho. Např. Strachobylové, zmínka o tom, že některá zvířata jsou i v realitě zvířaty apod. I když je hlavní myšlenka silná, je prakticky jinými slovy opakována stále dokola. Připravte se tedy na to, že budete spíš pozorovateli než přímými aktéry pohádkového dobrodružství.
Pokud máte v okolí dítě kolem devíti let, jež ocení nevšední postavy, milý humor i naději, že vše je zrealizovatelné, jistě mu uděláte radost. Výhodou jsou i kapitoly v průměru kolem deseti stran, které jsou vhodné pro denní čtení i pro začínajícího čtenáře.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Marie Hledíková vystudovala obecnou teorii a dějiny umění a kultury. Blízká je jí i psychologie, zdravý pohyb a jóga, v níž je lektorkou hatha jógy. Na svém dosavadním literárním kontě má publikaci Rodičovství jógovýma očima.
Milý pohádkový příběh, jemuž však chyběla výraznější linka, jež by ho povýšila na něco víc než jen na pouhé obrazotvorné vyprávění. Na debut je to však příjemný počin, jenž dovede i v dospělém probudit snící dítě.
Závěrečné hodnocení: 70 %
Komentáře
Okomentovat