Když na běstvinském sídle ožije prastará legenda,
někdo musí zemřít…
Bolelo mluvit v první osobě na celý vesmír a držet tíhu okolního prostoru jenom svýma očima. Vidět všechny světové strany naráz a nepozvracet se. (citace ze stopy 20, 08:21)
Za recenzní audioknihu děkuji společnosti Euromedia Group.
Chci zakoupit titul v Knižním klubu!
Dva bratři, mladší Vítek a starší Jáchym Křížovi, se po delší době opět shledávají za účelem vyřešení pozůstalosti po svém dědovi, správci běstvinského panství. Z kdysi majestátního sídla nicméně zůstal spíše statek s rozlehlou zahradou, tajemným modrým skleníkem a podivným kompostem, který si bere i vrací, co se mu zrovna zlíbí. Pod zemí prý dle legendy přebývá obrovský červ, jehož hlad po zimním spánku může ukojit pouze dýka vražená do srdce milované ženy…
Na letité hrušni opodál mezitím posedává Vypravěč, co hodlá příběh nakusovat po částech, dokud z postav nezanechá jen ohlodané ohryzky. Postupně rozkrývá nevyřčená tajemství, šrámy na duši i staré křivdy obou bratrů, tahá za nitky jejich osudů vstříc nevyhnutelnému konci. Jenže nepočítá se vzpourou!
Jsou celí mí. Ale rád je nemám! Jeden z nich je nebezpečný, od malička dokáže zatnout zuby a vyklouznout z utažených souřadnic přesně daných kapitol – to by se nelíbilo žádnému tvůrci. (citace ze stopy 2, 07:33)
Napříč záznamem se objevují veškeré formy (ich-forma: Vypravěč mluví sám za sebe, er-forma: Vypravěč popisuje dění kolem postav, du-forma: Vypravěč nepřímo hovoří k postavě) i časy, vrchní narátor budí dojem vševědoucnosti a sám aktivně zasahuje do dění. Zhruba v poslední třetině však získává konkurenci, to když se dostane ke slovu jeden z bratrů. Zatímco v tištěné knize jsou tyto pasáže odlišené barvou textu, v audiopodání postačí střídání interpretů. Stopy trvají průměrně od dvaceti do čtyřiceti minut, kapitoly provází časové skoky a roztříštěná kompozice udržuje posluchače v napětí.
Ze slohu je patrná snaha o literární experimentování, rozhodně ale nechybí naturalistické prvky již spjaté se stylem předchozích autorčiných knih. Bolavá zvládá vykreslit stejnou měrou tísnivou jakožto fascinující atmosféru, velký prostor dostávají také myšlenky a pocity postav. Pravda se mnohdy schovává mezi řádky a staneme se svědky pár paradoxů (viz díry v příběhu, jichž si je Vypravěč sám vědom a nijak ho to neomezuje dál přetvářet svou vůli ve skutečnost). Co ovšem může někomu připadat originální, ne-li geniální, v jiném snadno navodí pocit zmatku a nepochopení.
Vylézají nenápadně, hrabají chlupatýma nohama, zvykají si na světlo, ohledávají terén a v nestřeženém okamžiku vlezou příchozímu do hlavy. Posouvají se úzkou chodbičkou dál a dál, dokud nekousnou. Z ranky pak vytrysknou vzpomínky, v nichž sametoví brouci tak rádi šlapou. Roznášejí je na tykadélcích dál, až do míst konečného lidského uvědomění. V hrudi to zabolí a chuchvalec hmyzu vypadne ven. Rozutíká se nenápadně do stran a zavrtá se zpátky pod zem. To nejlepší ze špatného svědomí se zachytává v komůrkách a vyživuje nové kolonie členovců. Koloběh hojení, rozpadu a tlení. (citace ze stopy 6, 19:57)
Dějová linka z minulosti nás zavede do osmdesátých let a napříč zážitky z dětství i dospívání Vítka s Jáchymem se nakonec dostáváme do linie současnosti, začátek jedenadvacátého století. Příběh se částečně odvíjí v Petrovicích, kde Křížovi bydlí, větším dílem pak na statku v Běstvinách (přičemž obě obce opravdu existují kousek od sebe, a to v Královéhradeckém kraji). Dobu i prostředí se autorce povedlo zachytit mimořádně věrohodně, mezi nejpoutavější obrazy patří smutný úděl zvláštních dětí v sešněrovaném systému školství. Kromě bratrů se Vypravěč zaměřuje i na jejich maminku Jindřišku nebo přátele ze školy Barunku a Ríšu, kteří rovněž patří k pravidelným účastníkům běstvinských dobrodružství.
Sourozence od sebe dělí dva roky a nemohli by být rozdílnější. Jáchym na první pohled působí jako inteligentní a dobře vychovaný hoch, v nitru ho však sužuje vrozená zbabělost a nejistota, jež se projevuje sporadickým koktáním. Ochranitelské sklony vůči mladšímu bratrovi nechová, spíše má nutkání s ním neustále soupeřit. Vítek oproti tomu ztělesňuje živelnost a má bohatý vnitřní svět, díky čemuž se bohužel setkává s neporozuměním ze strany učitelek i rodičů.
Barunka z knihovny obdivuje Jáchyma (protože je přece nejlepší ze třídy) a kamarádství v průběhu let přeroste v partnerství. Jenže starší Kříž nikdy nenaplní svůj potenciál, z manželky si udělá náhražku matky a dospělá Bára si najednou uvědomuje, že už nechce život obětovat ostatním. I její bratranec Ríša si možná někdy připadá jako páté kolo u vozu, ale touha být ve středu dění je silnější. A nakonec do sehrané party vstupuje spontánní Mia, Vítkova přítelkyně a bývalá striptérka, leč na jejich příliš okaté lásce něco nehraje…
Nu a Vypravěče si představte jako mystickou entitu, která na sebe může vzít jakoukoliv podobu nebo přebrat dočasnou vládu nad tělem některé z postav. Co řekne, to platí. Právě tento element magického realismu činí knihu jedinečnou a dovoluje jí vybočit ze škatulky klasické společenské prózy.
Jak snadno zmizí tváře a pak se vynoří změněné zkušenostmi? (citace ze stopy 15, 13:57)
Interpret Igor Bareš se do role absolutně ponořil, účelově situuje hlas do zlověstně hluboké polohy a dodává projevu kýženou zahořklost i škodolibost. Kamil Halbich mu v závěrečných kapitolách co do kvality přednesu zdatně sekunduje a kontrastuje výrazem sympatického mladého muže plného elánu. Krátké a relativně zapomenutelné hudební předěly sestávají z několika tónů a doprovodného zvuku v pozadí (skřípot, kapání vody apod.), vzhledem k lehce hororovému nádechu příběhu žádoucí.
Audiokniha potěší každého, kdo má rád (rodinná) dramata – nechť zbystří především fanoušci Aleny Mornštajnové, Viktorie Hanišové, Petry Dvořákové, Petry Soukupové či Jana Štiftera… pokud tedy nevadí nekonvenční koncept s příměsí tajemna a nadpřirozena.
Představivost byla tentokrát tak silná, až se vymyšlená hádka stala skutečností. (citace ze stopy 9, 17:17)
Anna Bolavá (pseudonym) debutovala básnickou sbírkou Černý rok a za román o sběru léčivých bylin Do tmy (2015) získala cenu Magnesia Litera v kategorii nejlepší próza. Na předchozí úspěch navázala dalšími dvěma díly: Ke dnu a Před Povodní. Nejnovější počin Vypravěč vyšel v roce 2022 u nakladatelství Odeon a audioverze se zhostilo vydavatelství Témbr.
Subjektivní názor: Titul hodnotím jako velice příjemné překvapení. Užívala jsem si hlavně krásný jazyk a bavilo mě i postupné skládání střípků z životů hrdinů do celistvé mozaiky. Vadil mi mírně otevřený konec, ale na druhou stranu díky tomu alespoň může posluchač zapojit vlastní fantazii.
Závěrečné hodnocení: 90 %
Anotace:
V příběhu malého Vítka Kříže a jeho bratra Jáchyma se ocitáme na Běstvinách, na místě jako stvořeném pro prastarou legendu, ve které se na konci zámecké zahrady hýbe obrovský kompost. Hluboko pod zemí prý žije červ, kterého je třeba krmit – radostí, strachem, výčitkami svědomí a jednou za čas i něčím živým. Až dědeček odejde, jeden z vnuků bude muset nastoupit na jeho místo a o Běstviny se postarat. Aby se legenda nepřetrhla, bude muset zabít… Co když se však postavy vzepřou vlastnímu vypravěči a odmítnou být součástí jeho hry? A jak vůbec vyzrát na jeho vševědoucnost, která se prohání mezi stromy v podobě větru a ješitně mrská ocasem? Děti běstvinského příběhu jsou dnes dospělé a vracejí se do zahrad odvyprávět poslední kapitoly po svém.
Vydavatelství: Témbr
Interpreti: Igor Bareš, Kamil Halbich
Rok vydání: 2023
Žánr: společenská próza
Délka: 12h 54m
Formát: mp3
Komentáře
Okomentovat