Zkorumpovanost v Brně
Sebastián předal dvě obálky a poděkoval. Kaplan, v touze pomoci nešťastníkovi a ulehčit mu jeho úděl, navrhl: „Můžu vám příště přinést perník, v krabičce od cigaret. Chcete?“ Nabídka Sebastiana zaskočila, nedošlo mu, o jakém perníku kaplan hovořil, nechápal, proč mini perník, který on nerad. Ze sladkého jedl pouze čokoládu bez cukru s velkým obsahem kakaa. Proto s díky opáčil: „Děkuji, perník ne, stačí mi čokoláda na vaření, ta hořká, možná ji mají tady v kantýně, pokud ne, můžete mi vzít celou tabulku, samozřejmě ji zaplatím, a nemusíte ji strouhat do krabičky.“ (str. 64)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Janu Kazíkovi.
Chci zakoupit tento titul!
To si takhle jednoho dne jde Sebastian Šebesta nakoupit pečivo. Koronavirová opatření jsou na svém vrcholu a je tedy normální, že uvnitř obchodu musíte mít ochranu dýchacích cest. V nestřeženém okamžiku, při zápolení s igelitovým pytlíkem, si Sebastian na moment posune roušku, aby si naslinil prst, jenže si ji zase zapomene dát na své místo. Záhy se kolem něj utvoří hlouček iniciativních spoluobčanů a častují ho nevybíravými výrazy. Nedochází mu, co se děje a proč na něj pokřikují, že je vrah. V rozrušení dává pečivo zpět a od veřejného lynčování ho zachrání jen příchod prodavačky. Kdyby věděl, co bude následovat, asi by si pro svačinu nezašel…
Příjezd policie roztáčí kola spravedlnosti. Vrah a onanista Sebastian Šebesta je zatčen. Kromě osudů třiatřicetiletého učitele dějepisu a literatury na gymnáziu můžeme pohlédnout i za oponu protistrany – justice. Jejími představiteli jsou státní zástupce JUDr. Jan Chuligán a soudkyně Jarmila Bobková. První zmíněný je typickým produktem devadesátých let a privatizace. Výrazné majetkové obohacení, vzrůstající vliv, tajné účty v zahraničí, bílí koně apod. Jarmila je naopak jen nedoceněná soudkyně, snažící se společnost pročistit od lidského odpadu. Ve volném čase kouká na telenovely a lituje se.
V osmnácti kapitolách, značených římskými číslicemi, se tedy postupně z pohledu 3. osoby prezentují tři protagonisté. Byť je osob mnohem více, nemají velký prostor a výrazně nezasahují do vyprávění. Několik částí na první pohled úplně nezapadá; jedná se o popisy vlastnictví majetku, vlastenectví, husitství, třicetileté války apod. Opak je ale pravdou a jen podtrhují, že zlovůle a svrchovanost mají dlouhou historickou tradici. Co znamená mít kontakty? Je si před spravedlností každý roven?
Prokuraturu po roce 1989 nahradilo státní zastupitelství, které se na stoprocentní úspěšnost nikdy nevzmohlo. Dosahuje horko těžko trapných 95 %. Ministerstvo spravedlnosti si vede interní žebříček státních zastupitelství podle dosažené procentuální úspěšnosti obžalob; ty nejhorší veřejně pranýřuje. Ministr jednou za rok poskytne v televizi rozsáhlý bilanční rozhovor, ve kterém seznámí voliče s těmi největšími břídily. „Podívejte, státní zastupitelství v Kladně a Náchodě jen 80% úspěšnost, to znamená, že z deseti obžalovaných dva nebyli odsouzeni. To je neschopnost!“ hřímá v neděli v pravé poledne z televizní obrazovky tak silně, že přestanete jíst. (str. 42-43)
Prostředím je vězení, obchod, soudní síň i restaurace, kde se spřádají plány na rozšíření bohatství i odsunutí nepohodlných lidí. Pozorujeme, jak z na první pohled banality, může vzniknout monstr proces. Trochu mi to připomnělo citát od Karla Kryla: „Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.“ Sebastián Šebesta odhodlaně trvá na své nevině a nechápe, že v justici se nesoudí podle vinen × nevinen, ale že zde platí vlastní pravidla.
Satirický text odhaluje rozsáhlý problém „ruka ruku myje“ a nastavuje zrcadlo prohnilému soudnictví. Využívá reálné kauzy z minulosti, např. lehké topné oleje, ale i postavy. Z náznaků si můžete domyslet, jaká vláda byla u moci při koronavirové pandemii, jak probíhal nákup respirátorů, zavření škol, či kdo zavraždil elektrickým proudem svou ženu a dítě v Egyptě…
Výrazným prvkem jsou zabarvená příjmení. Chuligán, Bosorka, Dudlík, Vandala, Hrubá, Straka a další, tak trochu charakterizující a zároveň parodující sama sebe. Autor v hojné míře pracuje s přechodníky, což někdy působí humorně staromilským dojmem.
Originálně hodnotím, jak se spisovatel zhostil zobrazení v rámci žánru. Místy vtipně, místy velmi vážně poukázal na názorově rozdělenou společnost, leckdy iracionální rozhodnutí, a co znamená jednotlivec v kontextu organizovaného a zkorumpovaného celku.
„Byl ministrem pět měsíců, když se na nás usmálo štěstí, a spíš to byla naše důslednost. Objevili jsme v jeho maturitní slohové práci, kterou psal na téma Trávení volného času napříč dějinami, naprosto indiskrétní větu. Víte, co ten hajzl před čtyřiceti lety napsal do slohu? Napsal: Pionýr je organizace pro trávení volného času dětí. Prostě skandál, měli jsme ho. Nelitovali jsme peněz, všechna média od rána do večera omílala morální selhání ministra spravedlnosti. Jak může být ministrem člověk, který si takto zadal s totalitní mocí? Všichni si pokládali tuto otázku. Po třech měsících mediální masáže rezignoval.“ (str. 168)
Co by si zasloužilo větší pozornost, je kontrola textu (špatné skloňování, s × z, po po řadě apod.) a tisku. V některých pasážích jsem měla pocit, že tiskárně dochází barva.
Abyste si knihu užili, musíte přistoupit na hru, že vše je možné a spravedlnosti se nedočkáte. Nicméně to, co se ze začátku jevilo jako kritické a bodré psaní, se postupem času začalo přejídat; zkrátka toho bylo moc. Z mého pohledu román zemřel na posledních dvaceti stranách. Vyhnané takovým způsobem ad absurdum, že i mé dokořán otevřené myšlení se tomu začalo bránit. Možná kdyby šlo o sociální sci-fi, jednání a myšlenkové pochody by se daly pochopit, takhle mi to přišlo neuvěřitelné a přestřelené.
Pokud si chcete přečíst necenzurovaný román o tom, jak jedinec narazí na mantinely společnosti, okořeněný o korupci, kupčení s vysokoškolskými tituly a nekorektním doslovem, nemusíte se bát ho zkusit. Upozorňuji, že čtení to opravdu není pro každého. Hamižnost můžete brát jako možnou realitu dnešní doby, kdy nabydete dojmu, že jste jen kolečkem v soukolí, jež neovlivníte. Na duši se budete cítit lépe, jestliže ji přijmete jako sci-fi.
V podobném parodickém duchu je sestaven i medailonek Jana Kazíka. Autorství patří neznámé osobě, kdy rukopis byl nalezen při exhumaci těla díky rekonstrukci místní komunikace nedaleko Brna. Plastový obal ochránil dílo před újmou, a mohlo tak být vydáno v nezměněné podobě bez jazykových úprav. Jan Kazík ostatky našel jako první a souhlasil se zveřejněním svého jména.
Sice se nejednalo o strhující čtení, ale mělo v sobě něco neobvyklého a inovativního. Velkou část jsem se bavila a i přes mírné korektorské nedostatky jsem oceňovala promyšlenost a nepředvídatelnost. Bohužel konec mě velmi zklamal a zanechal ve mně hořký dojem. Méně je někdy více, tady chtělo v bizarnosti trochu ubrat.
Závěrečné hodnocení: 65 %
Román vychází v Česku v necenzurované verzi! Román Hamižnost nebyl původně určen českému čtenáři. Hamižnost byla napsána na zakázku nadnárodních organizací a iniciativ. Ať přijede z Česka kdokoliv, jednání s ním je vždy frustrující, úplně se míjíme, žehrali představitelé OSN, EU i Pásu a stezky. Základním požadavkem na knihu proto bylo přístupnou formou přiblížit zahraničním čitatelům neuchopitelné české povahové rysy – střídmost v názoru, pokoru v reflexi a přejícnost archiváliím, a tak proniknout do české mentality, té svůdné ježibaby, jejíž početí a vývin jsou Hamižností justifikovány. Celá záležitost se psaním angažované prózy se usnadnila onou respirační nemocí, jež odloučila státy i lidi, a ti, zavření doma u kávy a keksíků, vzpomínali na dávné pandemie moru a chřipky. Tíseň byla střídána rebeliemi a všichni křivdili všem. Nanejvýš vhodné prostředí pro klíčový román o českém souzení, jež usoužilo mnohé a skrze něž vzešel nevšední státní systém. Příběh Sebastiana Šebesty, hlavního hrdiny, budiž ponaučením i varováním nejen mizejícím zemím třetího světa; český právní stát není konec vaší cesty, ale začátek, a nejlépe jej přeskočit. V Česku se Hamižnost do distribuce dostala náhodou; splnění závazku odevzdat pět povinných výtisků v češtině národním knihovnám se ukázalo být ekonomicky ztrátové, kalkulace ceny vydání pěti kusů byla vyšší než tisk tisíce kusů. Co s tím zbytkem? Česká mutace knihy musí na pokyn právníků obsahovat větu: Jakákoli podoba s realitou je čistě náhodná, do posledního písmene vše je fikce.
Nakladatelství: TN-Tomáš Nosek
Rok vydání: 2022
Žánr: satirický román
Počet stran: 216
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat