Satirická jednohubka s betonem a brusičem v hlavní roli
Zadavatelům se velmi zalíbila odvážná myšlenka postavit továrnu v meziplanetárním prostoru, neboť kroužky na plánku považovali za planety. Ostatně nač draze vytvářet superčisté prostředí na Zemi, když ve vesmíru je dokonale čisté vakuum zdarma. (str. 10)
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Pavlovi Jedličkovi.
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Pavlovi Jedličkovi.
Jak hřbet knihy napovídá, Armabetton je rozdělený na dvě části.
První, zvaná Katastrofa, pojednává o jednom velkém nedorozumění a následné pohromě. Architekt Matějovský pracoval na návrhu veřejných záchodků, když ho vyrušili kamarádi z vojny. Při nečekané návštěvě zapomněl své výkresy sklidit ze stolu a špinavá dna skleniček na nich vytvořila kroužky, které zadavatelům projektu připomínaly planety. Nápad vystavět továrnu ve vesmíru je samozřejmě nadchla – už ho stačilo jen zrealizovat.
Jenže práce s obří míchačkou ve vesmírném prostoru není jen tak. Nikoho snad ani nemohlo překvapit, že výstavba skončila katastrofou – znuděný závozník se snažil vyhnout meteorickému roji, strhnul volant a tuny betonu se vylily. V kosmickém mrazu samozřejmě ztuhly a stvořily „druhý Měsíc“… v tomto případě takový, z něhož zemská přitažlivost učinila kouli nebezpečnou celému světu.
Armabetton.
A co by to bylo za sci-fi, kdyby se v ní neobjevil Karel – pardon, Gigapočítač, elektronický Vševěd, kybernetický mozek planety a podobně. Právě on vyhodnotil, že jedinou záchranou Země je Willy Walter. Brusič z Čech.
Druhá část této útlé publikace nese název Následky. Willy se měl stát hrdinou, velectěným zachráncem matičky Země, jenže všechno se nakonec odehraje trochu jinak. Brusič skončí ve vězení a světem rezonuje jiné jméno – Kamil Heřmánek. Planeta navíc není ani zdaleka zachráněná a velevážený Karel není tak neomylný, jak si sám o sobě myslel…
„On je to Čech?“„To snad není možné! Pořád jen samí Češi.“„Jako by nestačilo, že Armabeton byla česká firma, Bratra také a dokonce i ten architekt Matějovský byl Čech.“„Kdo si to zavařil, ať si to také sní.“„Jen aby nás ti Češi nevypekli.“„Já bych jim dal pěknou nakládačku.“„Zbláznil ses? Nemůžeš je přece tlouct.“„Já myslel okurku.“„Na co okurku?“„K tomu jídlu, přece.“„K jakému jídlu?“„On říkal, že něco navařili.“ (str. 20)
Pokud čekáte detailně propracované, na vědeckých podkladech vystavěné hard science fiction (SF podžánr zaměřený zejména na vědeckou správnost a přesnost), můžete se rovnou posunout o dům dál. Armabetton je počinem humorným a znatelně satirickým. Logiku zde proto nehledejte, prostě se bavte.
Pavel Jedlička si zde, spolu s Martinem Chvalem, pěkně vyhrál. A to nejen s oblíbenými motivy vědecko-fantastické literatury, jako je konec světa či umělá inteligence, nebo jazykovými hříčkami – což je zřejmé už ze samotného názvu Armabetton – ale i s lidskými charaktery (a vlastně i těmi nelidskými). Těch se tu, navzdory krátkosti celé knihy, mihne celkem dost, avšak v paměti vám jich nakonec zůstane jen hrstka…
Za zmínku zcela jistě stojí Willy Walters, brusič a hrdina z řad obyčejného lidu. Armabetton nenastane jen díky jeho rozumnému uvažování, jednoduchému v tom slova smyslu, že na přemožení blížícího se betonového nebezpečí nepotřebuje kvantum vědců či výpočtů, stačí mu obyčejná bruska.
Dále Karel, elektronický supermozek, jehož úsudku věří celý svět. Více než superpočítač připomíná ne zrovna charakterově ukázkového člověka, který navzdory svým pochybením zpychne nenadálým vzestupem na výsluní.
Antagonistu zde zastupuje Henry Presny. Zpočátku je „pouhým“ technickým poradcem NASA a bojovníkem s Armabettonem, později se stává ředitelem, ale také manipulátorem a odborníkem přes výhrůžky.
Božka je (kromě velmi krátké zmínky o Willyho dceři či Rakušanově vnadné sekretářce) jediným zástupcem něžného pohlaví. A, světe, div se, nejedná se o skutečnou ženu, nýbrž o Willyho posvátnou brusku značky Bosh. Toliko k ženským z Armabettonu.
Armabetton se ponořil do atmosféry a obloha začala rudě žhnout, jak se beton střetl s brusivem. Z Armabettonu vyletoval obrovský roj jisker. Willymu, který to vše zpovzdáli sledoval, zářily oči a blaženě se usmíval. Byl to prostě pořádný brus. Největší brus v dějinách planety. Zápis do Guinessovy knihy rekordů byl jistý. (str. 48)
Děj jako takový je velmi přímočarý a krátký, s množstvím vedlejších výstupů, které hlavní příběh obohacují spíše o další várku jazykových vtípků. To však s postupem času poněkud otupuje tempo vyprávění, které se z počátečního pobavení snad nad každým odstavcem změní v občasné pousmání jednou za pár stránek.
Jak je patrné, více než na příběhové lince je Armabetton vystavěn zejména na českém humoru. Autoři slovními hříčkami a satirou soudobé společnosti (titul vyšel v roce 2016) rozhodně nešetřili, což se někomu, kdo tomuto druhu žertování příliš neholduje, může začít po pár stránkách zajídat.
Jazykové hrátky jsou tu však velmi povedené a mnohdy na inteligentní úrovni. Armabetton by díky tomu mohl zaujmout (především mužské) čtenáře Stopařova průvodce galaxií nebo milovníky kultovního seriálu Červený trpaslík, ač tematicky je kniha těmto počinům velmi vzdálená. Romantiku vyhledávající čtenářky by mohla potěšit Willyho láska k jeho brusce.
Styl vyprávění (er-forma) je čtivý, i když protkaný až zbytečným množstvím odboček, a celkem jednoduchý. Nechybí však ani vědecká slova blízká sci-fi žánru či hravé výrazy typické pro humornou literaturu.
Ač se na psaní podíleli dva autoři, na textu to nepoznáte. Nic nevyznívá rušivě, děj hladce plyne až k postupně vygradovanému závěru, kde se Willy pokusí vyřešit problém s brusným prachem v atmosféře, což se nepodařilo ani Davidu Copperfieldu, Číně či Africe, ba dokonce ani osazenstvu OSN. Zajímá-li vás, zda se mu to skutečně podaří, měli byste si Armabetton přečíst.
I když je příběh uzavřený, na konci přece jen vyvstává pár otázek, vykazujících možnost pokračování: co se stalo s Henrym Presnym? Kam se poděl? Karel dostal druhou šanci – jak se jí zhostí?…
Pavel Jedlička (1968) je autorem nejen Armabettonu I, II (2016, Laser-Books), který psal s Martinem Chvalem, ale také dobrodružného příběhu Parta z Tiché strany. První díl chystané série Pomalé kulky již vydal samonákladem, stejně jako Armabetton 3: Následky následků. Ten se společného vydání s Chvalem nedočkal (jeho verzi vydalo v roce 2020 nakladatelství Laser-books). Jedlička se věnuje též psaní textů pro hudební skupinu Disharmonici.
Autorem černé obálky s dominujícím písmenem A a bruskou ve spodní části je Jiří Chval.
Subjektivní názor: Čtení Armabettonu jsem si užila – i navzdory citelné neúčasti žen. Nechala jsem se unášet na vlnách českého humoru, dokud mi nezačal připadat poněkud monotónní. Přesto se až do samotného konce našlo několik míst, u nichž jsem se zasmála nahlas, ta však záleží zcela na osobních preferencích. Jako úsměvná jednohubka na pár hodin však dílo posloužilo skvěle – sto šedesát stran je tak akorát, aby člověka nezačalo nudit.
Závěrečné hodnocení: 73 %
Když se řekne beton, zní to bezpečně a solidně. Ani opravdu velké množství betonu člověka nevyděsí. Miliony tun betonu ve vesmíru nedaleko naší planety vás také o spánek nepřipraví.
Ale co když se ta obrovská hmota začne pohybovat k Zemi? Hrozí zánik celého lidstva. Osudy mnoha lidí se mění. Odhalují se pravé charaktery.
Závist, chamtivost, lenost, odvaha, chytrost a další lidské vlastnosti se projevují v celé své nahotě.
Někdo bojuje o záchranu, někdo o svůj profit.
Co na to gigapočítač? Najde řešení?
Nakladatelství: Laser-books
Rok vydání: 2016
Žánr: sci-fi, satira
Série: Armabetton (1. a 2. díl)
Počet stran: 160
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat