Jak jednoduše dovedou cizí lidé ovlivnit náš život
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Adéla Rosípalová v současné době studuje českou a anglickou filogii na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 2013 ji její vášeň pro knihy přivedla do světa knižní blogosféry, na které se od té doby pohybuje. Na autorské scéně se poprvé objevila před osmi lety se sérií Čarodějčina dcera, vydané pouze v elektronické podobě. Na Zlomcích nekonečna, počinu, jenž si dnes představíme, pracovala v průběhu čtvrtého ročníku gymnázia a poslední kapitolu dopsala týden před maturitou. Jak si u nás dílo vedlo? Pojďme se na něj společně podívat.
Příběh je vyprávěn z pohledu Matta, typického osmnáctiletého kluka studujícího střední školu. Život se mu obrátí vzhůru nohama v den, kdy potká nového studenta Erika Mulsnesera, jehož aurou je ihned okouzlen. Začnou spolu trávit čas a netrvá dlouho, než mezi nimi přeskočí jiskra. Jenže potom, krátce po Vánocích, se k nim v té nejhorší možné chvíli přidá nezvaný host – melidie. Když u vás tato nemoc propukne, začnou se buňky ve vašem těle obracet proti sobě. Člověk trpící touto chorobou má nanejvýš měsíc života a bohužel tento nehezký osud potká právě Erika.
Přejížděl jsem si přes rty, pořád dokola, nejdřív horní, potom spodní, spodní a horní, pak oba dva. Lidé, kteří se dostanou na koncert své nejoblíbenější kapely a povede se jim potřást si rukou s jejími členy, neustále vtipkují, že si pak týden nemyjí ruce. Že na sobě pořád cítí ten jedinečný dotek. Tak to jsem přesně cítil taky. (str. 37)
Vyprávění odehrávající se v ich-formě je z pohledu Matta, našeho hlavního hrdiny. Retrospektivní kompozice přispívá k napínavosti a poutavosti. Přestože se na začátku dozvíte, jak vše dopadne, nebudete mít nejmenší ponětí, kdy k tomu dojde. To vás donutí otáčet stránku za stránkou a doufat, že se přece jen stane něco, co zabrání nevyhnutelnému.
Autorčin styl psaní je barvitý a zajisté vás překvapí jeho hloubka. Momenty, kdy Erik s Mattem konverzují, jsou mnohdy až filozofické. Rozebírají vesmír a pohlíží na něj z mnoha úhlů. Postupně se do těchto rozhovorů dostává i téma strachu z budoucna a blížícího se konce. Vztah Matta a Erika odpovídá YA žánru, nemusíte mít tak obavy z podrobných milostných scén a podobně. Téma smrti se sice může zdát již okoukané, ale autorce se do něj přece jen podařilo vnést dost novosti na to, aby vás zaujalo.
Byli jsme nic. Byli jsme naprosté nic, jenom smítko prachu v dějinách času, jen jakýsi zlomek toho celého nekonečna. Za sto let tu ze světa, jaký známe, nic nezbude. Nebudou tu ani lidé, kteří by si ho mohli pamatovat. Jenom ty hvězdy, které se sem budou stále dívat, které budou stále zářit. A nehledě na to, kolik smítek tenhle svět ještě stačí spolykat, stejně tu bude někdo vzhlížet k nebi a něco si přát. (str. 204)
Myslím, že je titul čtivý především díky postavám. Jsou popsány tak podrobně, že kdybych vám po dočtení řekla, že existovaly, uvěřili byste mi. Matt působil na svůj věk velmi dospěle, což je ukázáno na určitých vyzrálých rozhodnutích. Z mého pohledu za tím stojí rozvod rodičů a role staršího sourozence. Na Erikovi je na druhou stranu dobře vidět, jak důležité je mít u sebe i v posledních chvílích své blízké a neodrazovat je od tohoto rozhodnutí. Vyzdvihnout rovněž můžu i ty vedlejší, které v tomto případě nehrají žádné druhé housle a jsou pro děj stejně tak klíčové jako ty hlavní. Odlehčují mnohé chvíle a vkládají do těžkých situací potřebný humor.
Ness uniklo zaúpění. „Jmenuju se Venassa! Jestli ti to pomůže, říkej mi Ness – a nemůžeš se lidí jenom tak ptát, jestli jsou hňupové.“
„Proč ne?“
„Protože ti každý řekne, že není, i když je.“ (str. 219)
Drobný nedostatek vidím ve školním systému. Dění je zasazeno do Ameriky a nejsem si úplně jistá, zda to na jejich středních školách funguje tak, jak Adéla Rosípalová popisuje. Jedná se nicméně o nevýznamnou maličkost a rádi před ní přimhouříte oči, neboť není pro nás podstatná.
Není to typ četby nabitou akcí. Tato publikace je zejména o lidech a emocích. Proto se nezavděčí každému. Nemáte-li v oblibě hořkosladké příběhy postavené na protagonistech, nebude to vaším šálkem kávy. Najdete tam několik srdceryvných momentů, ale všechny jsou autentické a události se netočí jen kolem nich. Vyhledáváte-li tragické romány, kde se toho skrývá víc, než se na první pohled může zdát, nenechejte si počin ujít.
Osobně jsem nečekala, že na mě Zlomky nekonečna udělají tak velký dojem, ale stalo se. Jsou plné skvěle vykreslených emocí a myšlenek, jež vás přimějí přemýšlet nad otázkami, které byste si třeba nikdy nepoložili. Román vám můžu bez obav doporučit, pokud máte v zálibě LGBT náměty s něčím navíc. Rozhodně se bude jednat o hodnotný přírůstek do vaší knihovničky. Ráda bych se vyhnula přirovnáním k jiným knihám, protože by to u některých z vás mohlo nechtěně zvýšit očekávání. Nakonec tedy jen zmíním, že nemůžete-li dostat z hlavy díla typu Hvězdy nám nepřály, zamilujete si i toto.
Závěrečné hodnocení: 92 %
Anotace:
Matt řeší podobné problémy jako většina jeho vrstevníků. Chce úspěšně dokončit střední školu, najít ideální vysokou, vycházet s rodiči a nalézt svoje místo ve světě. Když do jeho života vtrhne Erik, všechny trable se najednou zdají být snesitelnější… aspoň na chvíli. Pak totiž přijde melidie, nemoc, která zpravidla do měsíce končí smrtí. A spolu s ní přicházejí otázky.
Kdy si člověk doopravdy připustí, že se blíží konec? A miluje jinak, když to ví?
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2022
Žánr: LBGT, Young Adult romantika
Počet stran: 336
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat