Recenze: SCHOVÁVANÁ (Tereza Herzogová)

Zakázaná láska

Schovávaná (Tereza Herzogová, nakladatelství Albatrosmedia – Motto)

Za recenzní výtisk děkuji autorce Tereze Herzogové.
Chci zakoupit tento titul!


Plzeňská rodačka Tereza Herzogová vystudovala inženýrské studium na Západočeské univerzitě a od roku 2019 je členkou Střediska západočeských spisovatelů. Napsala dvě povídkové sbírky Hospoda u konce světa a Indiánské léto. Zabývá mezilidskými vztahy a životem obyčejných i neobyčejných lidí. Její románová prvotina Schovávaná právě vyšla u nakladatelství Motto.

Zajímavostí obálky je fakt, že sama autorka si toto tetování opravdu nechala udělat.

Po neslavné pracovní anabázi v Praze se téměř třicátnice Šárka vrací zpět do rodného města, aby  pomohla matce překonat bolestný rozchod s otcem. Maskuje tím vlastně však pocit bezvýchodnosti nad svým vlastním životem. Utíká z nakladatelství, kde si přišla nedoceněná, ale také od svého přítele Davida. Začne učit na místní střední škole a seznámí se s nevšedním básníkem/pedagogem Honzou Chroustem, ale rovněž se svým předchůdcem Ivanem Výtvarem. Intelektuál a romanopisec, který právě odešel do důchodu, Šárku okamžitě zaujme. Oba jsou zaskočeni silným citem, jenž se Ivan navenek bojí prezentovat. Překoná láska mezigenerační rozdíly a neudusí ji tlak společnosti?

Počin je rozdělený do čtyř částí stejně jako. Vševědoucí vypravěč nám líčí události z pohledu Šárky. Časová linie je zcela chronologická. Symboliku lze najít i v chování postav během údobí roku a jejich vývoji. Vypravováno je obecnou češtinou s bohatou slovní zásobou. V přímé řeči často narazíme na  vhodně zvolené vulgarismy, které dodávají uměleckému osazenstvu na opravdovosti. Taktéž je z nich cítit maloměšťáctví a zaběhnuté nekorektní stereotypy.

„Já, ale nejsem Pražačka, narodila jsem se tady,“ namítla Šárka. „V Praze jsem žila jen deset let.“ Chroust po ní loupl pohledem. „Úplně tam stačí bydlet pět roků, aby se z člověka stal zkurvenej Pražák už nadosmrti,“ zabručel. „Prosím?“ „ To je jenom expresivní a pejorativní označení určité skupiny osob, nemusíte to brát hned osobně,“ pokrčil rameny a dál už si jí nevšímal (str. 10)


Text je plný glos o životě a filozofických úvah o jeho smyslu. Ústředním tématem je hledání štěstí a samé podstaty bytí. Hnacím motorem je láska, která kvete v každém věku a také generační propast. Vztahové patálie všeho druhu a všech charakterů poukazují na fakt, že nikdo z nás nechce být sám a všichni děláme chyby a odčinit je mnohdy nelze. Herzogové se nedá upřít smysl pro odlehčení a zcela vybalancovanou hranici mezi humorem a dojetím.

Štěstí si s náma zase hraje na schovávanou, napadlo ji a zvedla oči do koruny břízy, jejíž zplihlé větve se nad ní pokojně skláněly. Je ale taky dost možný, že štěstí vůbec neexistuje, přemýšlela dál, anebo je dobře schovaný tam, kde ho nikdo nehledá. (str. 289)


Protagonistka v rodném městě probouzí svou intelektuální duši a během krátkého okamžiku je jí studená Praha a vyumělkovaný přítel David cizí
. Dusí ji svými požadavky i úhlednými kulisami svého bydliště. Uvědomuje si svou vyčerpanost hlavním městem a rychle si najde nové přátele v pedagogickém sboru a místních pisálcích, kteří k alkoholismu nemají daleko a mnohdy i ve středním věku stále tápají po tom, co doopravdy chtějí.

Objevíme spoustu vtipných narážek na současné kulturní trendy a také skrytou symbolikou pojící se s hudebním světem, příkladem je název Ivanova románu Lepší shořet než vyhasnout, což je slavný citát Kurta Cobaina. Podtrhuje tak důležitost Ivanovy kapely a jeho lásku k saxofonu. Taktéž nelze přehlédnout odkazy na oblíbené spisovatele Herzogové jako je Umberto Eco a Václav Hrabě.

Herzogová se nebojí i tabuizovaných témat jako je boj s Alzeimerovou chorobou a ostatní známky stáří, které plíživě zasahují do našich životů.

Charaktery jsou propracované, vypíchnout musím ironického pedagoga Chrousta, který přes svoji tvrdou slupku jen tak někoho nepustí, ale ukrývá laskavé srdce. Intelektuální skupina literátů je rovněž zdařilá a autenticky popisuje život bohému bez zbytečných příkras.

Je škoda, že spisovatelka neurčila přesně místo dění, protože v poslední třetině jsou zvraty a náhody trochu přitažené za vlasy, ale pokud  by městečko čítalo pouze pramálo obyvatel, nepůsobilo by to tak krkolomně. Závěr se zprvu jeví překombinovaně, ale nakonec se čtenářům dostane komplexní pointy i odpovědi na nevyslovené otázky.

Román bych doporučila všem, co mají chuť přemýšlet o smyslu našeho počínání a lidskému údělu. Nejedná se o oddychovou literaturu, ale knihu s velkým přesahem plnou myšlenek, co v hlavě zůstanou dlouho po dočtení. Zdánlivě banální zápletka totiž nejednoho skeptika naplní touhou najít také trochu toho štěstí.

Schovávaná se mi velmi líbila. Je to jedna z publikací, u kterých máte chuť je dávkovat úsporně, protože se s nimi nechcete rozloučit příliš brzy, avšak zároveň hltáte stranu za stranou. Rozhodně se vám dostane pod kůži. 

Závěrečné hodnocení: 95 %


Anotace:
Kdo se schová před láskou, nevyhraje

Šárka věří, že když udělá patou v zemi důlek, někde vyroste hora. Sní o tom, že se jednou bude živit psaním knih. Co na tom, že momentálně není jiná možnost než učit češtinu na maloměstské průmyslovce, vždyť každá hora se zvedá z údolí. V nížinách jejího života to ale právě chaoticky bzučí jako v úlu – matka randí s mladším kolegou, otec prchá k bigbítu a k pivu, bratr má silnou slabost pro marihuanu, babička trpí alzheimerem, cynický kolega srší nesnesitelným sarkasmem a Šárčin přítel David je čím dál tím víc mimo… vztah. A právě když si Šárka myslí, že hlouběji už v životě klesnout nemůže, potkává Ivana, charismatického spisovatele, který by byl dokonalý, kdyby nebyl čerstvě v důchodu. Šárka se zamiluje, a tak začne podivná hra na schovávanou. Kdo vyhraje? Kdo se nechá zapikat? A kdo ze hry odstoupí? 

Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2022
Žánr: společenský román
Počet stran: 304
Vazba: pevná

Komentáře