Recenze: RUML NARUBY (Jan Pergler, Jiří Ruml)

 Nedívej se jen pod nohy, ale i nad hlavu

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Zeď.
Chci zakoupit tento titul!

Jiří Irlbek Ruml je synem československého novináře a do roku 1968 člena KSČ Jiřího Rumla a bratrem Jana Rumla; známého českého politika a v 90. letech ministra vnitra. Syn Jakub Horák pracuje v marketingu a na sociálních sítích je v povědomí jako velký glosátor, zakladatel satirického hnutí Nevím a autor knihy Kočky jsou vrženy. Jan Pergler, dlouholetý novinář již vydal např. titul Náš Václav Havel, se s Jiřím zná osobně a rozhodl se z jeho zážitků sestavit autobiografickou publikaci. 

Pasák krav, ředitel prezidentské ochranky, vášnivý sběratel motýlů a kamenů. Jen drobný výčet koníčků a profesí tohoto všestranně nadaného člověka. Publikace s bohatým fotografickým doprovodem vyšla u nakladatelství Zeď., které Jan Pergler spoluvlastní. 

Zdroj: archiv recenzentky

Přijde vám příjmení Irlbek zvláštní? Není divu, jde o zkomoleninu údajného švédského rytíře Kiliveka, jež během třicetileté války zavítal do Čech a zanechal zde svůj genetický materiál. Možná i to je jedním z důvodů, proč má Jiří Ruml tolik v oblibě cestování. Navštívil mnohá místa (Kuba, Turecko, Patagonie, Argentina, Kolumbie aj.) o nichž se ještě blíže dočteme. 

Přemýšlí zde o současnosti, hroutí se z budoucnosti a směje se nad svou minulostí. „Můj život, to byla jedna velká prdel.“ (str. 17)

Kniha není běžnou biografií, ale jedná se o kombinaci beletrie a rozhovorů. Prvních pět kapitol románovou formou přibližuje rok 1968 a přímý kontakt s ruskými okupanty, působení ve čtrnáctideníku Svět práce, zážitky s StB a spisem Špagát. Dozvíte se podrobnosti o vojně a jakým dočiněním se ocitl na psychiatrii. Horké chvilky zažil s prezidentem Havlem, kdy si trochu zahrál na Bonda. Časově skáčeme mezi roky 1968-1989. Proč byl podle otce posluha komunistů?

Pro text je charakteristický přímý i nezúčastněný pozorovatel. Popisované situace působí velmi autenticky díky barvitému líčení. Pokud byste si mysleli, že držíte v rukou román, nebyli byste daleko od pravdy

Zdroj: archiv recenzentky

Šestá kapitola přináší drobný historický přehled a následné rozhovory. Ať již se samotným Jiřím Rumlem, jenž vznikl v roce 2020, tak i s jeho maminkou, manželkou Evou, synem Jakubem a bratrem Honzou. 

Získáváme možnost nahlédnout pod pokličku a zjistit, jakým způsobem Jiří Ruml přemýšlí, jak vnímá politiku, aktivisty i své působení v NDIS (Národní protidrogová a informační služba). Za svůj život toho prožil opravdu mnoho a kromě lásky k motýlům a sbírání kamenů nám přiblíží svůj postoj k Olze Havlové, spolupracovníkům StB, vztahům, rodině i svým studijním výsledkům.

Dostudoval jsem statečně základní školu, s dvěma trojkama. Byl jsem přijatý jako nadějný biolog na SVVŠ Přípotoční. V té době jsem už chodil na fakultu pro mladé biology, takže všichni usoudili, že před sebou mám akademickou budoucnost. Jenže tam byla blbá fyzika. Známý fyzikář Topinka, který snad ještě dodnes existuje, mě velmi rychle vyléčil. První rok jsem ještě zvládl, ufackoval, ale v druhém jsem řekl, že to není nic pro mě. A odešel. (str. 113)

Publikace končí výňatky z deníku, jenž si protagonista psal v roce 2020 mezi březnem a zářím. 

Zdroj: archiv recenzentky

Okusíte dobu předrevoluční i následnou, a co vše bylo v 90. letech (ne)možné. Příhody tuzemské i z dalekých končin jsou díky slovům Jiřího Rumla velmi zajímavé a lákající. Střípky filozofických myšlenek i těch zaměřených na politiku a počínající pandemii koronaviru doprovázené o somatické stesky ukazují, že se nebojí mluvit o ničem. Používá hezké slovní obraty např. u termínu „názorový inkvizitor“ jsem se opravdu pousmála.

Co je rytmus vztahu?

Sedíte, bavíte se a ty víš, že něco je jinak, nebo že se někdo mýlí. Ale nesmíš to ze sebe vyhrknout. Musíš najít ten správný rytmus, nadhodíš to spíš jako variantu. Protože nesmíš lidi naštvat, musíš je donutit, aby přemýšleli nad tvým názorem. Aby zapomněli, že jsi jejich původní myšlenku zahodil. (str. 161)

Pokud bych měla hodnotit novinářskou práci, je patrné, že vzájemné přátelství vtisklo i výslednou podobu tzn. přátelský rozhovor. Chyběla mi větší razance, aby si čtenář mohl udělat jasnější představu o Rumlových názorech. Tematicky se leckdy nadmíru skákalo, takže vznikaly historické mezery, určitá nekonzistentnost i opakování již vyřčeného. To platí i pro doprovodné fotografie, kdy místy neodpovídaly danému námětu. Chápu, že jich bylo mnoho a pořadí tak nešlo úplně zachovat, takže jejich účel byl hlavně doprovodný než názorný. Nicméně grafickému zpracování (zvýrazněné části) se více péče věnovat mohlo.

Zdroj: archiv recenzentky

Kvůli výše zmíněnému jsem nezažila, že by se probírala látka, na niž by se Rumlovi nechtělo odpovídat. A i když některé pasáže představovaly komplikovanější pozadí (odchod z Hradu, vztahy s otcem), prakticky záhy se přešlo k něčemu jinému a právě odpovídající více vedl rozhovor než ten, kdo se tázal. Ucelenější představa se dotvářela díky rozhovorům od ostatních. 

V poslední době mě baví zahrádka tady na rybnících. Nechovám se ale ke kytkám jako zahradník, ale jako stařec, který je má rád. Chodím se na ně dívat, povídám si s nimi, a moc se o ně nestarám. Říkám si, že buď jsou dostatečně silné, mají ke mně hezký vztah, tak tady se mnou budou. Pokud nejsou dost silné, pak tady nemají co dělat. Co zajde, mě netrápí, protože si myslím, že to byla taková epizoda. Takhle je to i v životě lidském. Některé věci, ať děláš co děláš, tak se nepodaří. A když si neumíš říct, že to dělat dál nebudeš, tak tě to zničí. (str. 193)

Tento typ literatury stojí a padá na míře atraktivnosti dané osoby. Jiří Ruml je pozoruhodný člověk, s darem poutavě vyprávět. Přesto se mu podařilo kolem sebe nadále zachovat tajemnou clonu. Do jeho nejskrytějších myšlenek neproniknete, nicméně sugestivně okusíte dobu, o níž se bude hovořit. Jeho naturel mi přišel svébytný a neotřelý. O věcech přemýšlí komplexně a díky své nedůvěře se nechytá na každou populistickou vějičku. 

Zdroj: archiv recenzentky

Jako čtenář jsem se dozvěděla spoustu propojujících se informací a jen si potvrdila, že všeobecný rozhled a chuť být dobrý se ne vždy ruku v ruce nese s dosaženým vzděláním. Černobílé fotografie, na nichž po většinu času Jiří Ruml drží cigaretu, publikaci krásně doplnily.

Pokud vás zajímá životní cesta novináře, který od psaní postupně utekl ke geologii, chcete nasát, jak to chodilo za dob komunismu a co se od té doby (ne)změnilo, mohu knihu jednoznačně doporučit.

Závěrečné hodnocení: 85 %

Anotace:

„17. listopad 1990. Toho dne jsem viděl šéfa americké ochranky, jak jde spáchat sebevraždu. Havel měl s Bushem projev na Václavském náměstí, skončili a normálně nám utekli. Byla tam taková malá ohrádka mezi nimi a davem. Najednou koukám, jak Havel udělal cvak, otevřel si ohrádku a byli fuč. Oba dva,“ vzpomínal na krušné chvíle první polistopadový ředitel prezidentské kanceláře Jiří Ruml.

 

Novinář, spisovatel, textař, pasák krav, filozof-samouk, ředitel prezidentské ochranky, protidrogový specialista, ředitel a spolumajitel firmy, noční vrátný, entomolog, geolog, vášnivý rybář, úspěšný podnikatel, věčný pesimista, který paradoxně dodává všem klid a optimismus. To je Jiří Ruml.

 

Bratr Jiřího, bývalý ministr vnitra Jan Ruml o svém bratrovi řekl: „Vždycky jsem ho obdivoval, protože on na co šáhnul, to se mu dařilo. Ne proto, že by měl kliku, ale protože má neskutečný talent. Poznal jsem to při pasení krav, při ochraně prezidenta, mezitím sbíral motýly a pak nechal motýly a začal sbírat šutry a ve všech oborech se vypracoval do naprosto špičkové pozice. Takový samouk, strašně úporný ve snaze něco se dozvědět, v něčem vyniknout.“

Nakladatelství: Zeď

Rok vydání: 2022

Žánr: literatura faktu, biografie

Počet stran: 312

Vazba: pevná s přebalem