Nelítostná vlna minulosti
Karin Krajčo Babinská je filmová a televizní režisérka, vystudovala pražské FAMU a již na škole režírovala tři povídky do cyklu Bakaláři pro Českou televizi. Nejvíce se věnuje reklamním spotům, ale má na svém kontě i dva celovečerní filmy: Pusinky a Křídla Vánoc. Literární kariéru započala autobiografií Kecy, kecy, kecičky. Vychází z blogu o životě s jejím dnes už manželem Richardem Krajčem. Poté následovaly počiny Za sny a Hvězdy na cestě, poslední jmenovaný slavil velký čtenářský úspěch, autorka se v něm věnuje tématu rodinných tajemství stejně jako v novince Tsunami.
Ema chystá oslavu šedesátých narozenin a vůbec se na ni netěší. Přemítá nad svým životem a má pocit, že jí protekl mezi prsty, cítí se stará, nemilovaná a opotřebovaná. Velmi dobře si uvědomuje, že svým dvěma dcerám nebyla vždy dobrou matkou i přes veškeré své snažení. Starší Adéla žije dlouhodobě v zahraničí a jejich vztahy jsou na bodu mrazu, mladší Julie prožívá pubertu a rovněž se matce straní. Všichni se mají sejít, aby oslavili Emin život. Když se však na narozeninové oslavě objeví nezvaný host, oživí dávno zasunuté vzpomínky na dovolenou v Thajsku. Momenty, které by Ema z paměti nejraději vytěsnila. Na povrch se dostávají tajnosti všech členů domácnosti.
Vševědoucí vypravěč nás provádí dvěma časovými údobími. Současná linka, rok 2020 před rodinným setkáním a druhá retrospektivní část odehrávající se v roce 2004 v Thajsku. Babinská dávkuje drama s rozvahou, přesto však text působí velmi dynamicky bez zdlouhavých popisných pasáží. Pozvolné rozplétání rodových křivd a provinění je ilustrováno na flashbacích z minulosti každé postav. Jejich pohnutky jsou vysvětleny do nejmenších detailů a mnohdy se z prve nenáviděných aktérů stanou lidé, do kterých se bez problému vcítíte.
Babinská je mistryní v buzení emocí, není charakteru, který by na jejich strunu nezabrnkal. Psychologie je zvládnutá opravdu bravurně. Emina prvorozená dcera Adéla skrývá spoustu mindráků, jež si nese celý život, nenávidí své tělo a je velmi ostýchavá. Emin manžel Milan si nepotrpí na přílišné intimnosti a švagr Ludvík neumí ovládat své až zvířecí pudy.
Byla ten typ člověka, který vždycky šlápne do psího lejna, polije si bílou halenku červeným vínem nebo se při čekání ve frontě nikdy nedočká. Je to vždycky ona, kdo si v drogerii koupí vyschlou řasenku, v potravinách plesnivý jogurt a v knihkupectví poničenou knihu. Ta, které na maturitním plese praskne zip na večerních šatech a v divadle na jejím místě vždycky někdo sedí. (str. 105)
Jazyk je spisovný, květnatý, v případě dialogů se plynule přesouváme dle věku zúčastněných do obecné češtiny. Rozhovory působí uvěřitelně a Babinská se nebojí ani občasných erotických scén, na které však nahlížíme s odstupem. Text je prošpikovaný až téměř filozofickými úvahami o smyslu života a jeho obyčejnostech, které všichni moc dobře známe. Nutí k zamyšlení o bytí jako takovém s jeho strastmi a slastmi.
Ale co, stejně jsou fotky jen mrtvé obrázky. Zakonzervované okamžiky, na kterých se většina účastníků přihlouple usmívá, protože to tak má být. Ať už se cítíme jakkoliv, když se na nás namíří objektiv, vyceníme zuby, abychom si později připomínali, že se nám tenkrát pěkně žilo. Bez ohledu na realitu. (str. 260)
Zápletka je mírně předvídatelná, což vůbec neubírá příběhu na svěžesti, ale náročnějším čtenářům by mohla vadit. Poněkud zrychlený a lehce překombinovaný závěr může rovněž působit negativně. Nicméně počin je velmi komplexní a dostaneme odpovědi na všechny otázky.
Ústředními tématy jsou vina, chyby, kterých se jakožto lidští tvorové dopouštíme a jejich následky. Ty mnohdy ovlivní směr života a také naše blízké a zavalí ho stejně tak jako vlna Tsunami, silně a neúprosně a vždy musíme začínat od začátku a škody napravit. Babinská se dotkne i tabuizované nedostatečné mateřské lásky a rodičovství ve vysokém věku a sním spojené generační propasti.
Dílo bych doporučila všem přemýšlivým osobnostem, které si rádi smlsnou na rozplétání dramatických událostí a mají chuť si ještě dlouho po dočtení vzpomenout na spoustu zajímavých tezí.
Kniha byla pro mě velmi příjemným překvapením, čekala jsem prvoplánovou oddychovou literaturu a dostala jsem skvělou psychologickou sondu do života stárnoucí bytové architektky, která žila, jak uměla, ale ne vždy dle mravních zásad společnosti.
Závěrečné hodnocení: 90 %
„Vzpomínky jsou jako vlny, stále se k nám vrací“
Den Eminých narozenin se kvapem blíží. Kromě členů její rodiny se však na oslavu chystá i jeden nezvaný host – minulost, kterou všichni považovali za dávno mrtvou. V návalu nečekaných emocí tak začnou ožívat události z jedné dovolené v Thajsku, která otřásla osudy všech zúčastněných. Polozapomenuté vzpomínky se vracejí se silou tsunami a hrozí, že rodinu plnou tajemství rozmetají na kousky.
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2022
Počet stran:320
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat