Sympatické retro pro dvacátníky a třicátníky
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Mým přáním bylo (stejně jako u Devadesátek!) vytvořit knihu, která může sloužit jako takový tištěný stroj času. Když ji čtenář otevře na kterékoli náhodné straně, ocitne se díky příběhům, fotkám a vzpomínkám pocitově o dvacet let zpátky. A to i ten, kdo jinak knihám moc neholduje. (str. 7)
Komu se do rukou dostaly Devadesátky!, toho nepřekvapí, jak je Milénium! koncipováno. Autorka se zaměřila celkem na jedenáct oblastí, v nichž došlo právě tehdy k podstatným změnám ve srovnání s dřívějškem a (nebo) v nich rovnou vznikaly fenomény, které se pro mnohé lidi staly symbolem daného období. Některé kapitoly se oproti předchozí knize nezměnily, a to televize, móda, časopisy, reklama, politické, kulturní a sportovní události.
Jiné přibyly právě díky svým specifikům. Internet v devadesátých letech ještě zdaleka nebyl normální součástí každého dne, o Alíkovi, Spolužácích či chatování na Lidé.cz jsme si mohli nechat jen zdát. Rozmach nákupních center a multiplexů přišel rovněž teprve s nástupem nového tisíciletí, a tak se jim dostalo prostoru až nyní. Naopak v gastronomii se žádný milník typu kuřecí prso s broskví či katův šleh nekonal, proto zřejmě například toto téma nebylo zařazeno.
První dekáda nového tisíciletí je érou rozkvětu a enormní obliby nákupních center, která přitom na Západě byla už dávno známým fenoménem. Česko zažívalo v období milénia doslov obchodní revoluci, která byla napříč všemi třídami a sociálními bublinami doprovázena nákupní horečkou. (str. 145)
Je třeba hned v úvodu zdůraznit, že se stejně jako v případě Devadesátek! nejedná o žádnou vyčerpávající historickou publikaci. Ono by se i o samotném pojmu „historie“ dalo diskutovat, jelikož události staré přibližně dvacet let má většina z nás zařazené v živé paměti. Jde tedy spíše o jakýsi průřez životem běžného člověka v této době a její připomínku.
Ráda vzpomínám na natáčení úvodních titulků. Natočily se dvě různé verze a my dostali od režiséra volnost udělat si to po svém. Zadání znělo: „Až se objeví postava, kterou dabuješ, tak si vymysli zvuk č citoslovce a potom v charakteru postavy řekni své jméno.“ Opravdu moc jsme se tenkrát pobavili! Úplně nejraději jsem ovšem měla natáčení Phoebeiných písní. (str. 37 – Stanislava Jachnická, dabérka)
Milénium! je napsáno svižným stylem, a proto se čte velmi lehce. Fundová zná svou cílovou skupinu, a té přizpůsobuje i jazyk, přičemž se nevyhýbá ani hovorovým výrazům. Často používá wir či ihr formu, čímž se čtenářem chytře navazuje kontakt. Člověk tak má pocit, jako by naslouchal vyprávění kamarádky, a v myšlenkách se ještě více přiblíží dané epoše.
Internet byl začátkem nové dekády ještě v plenkách, ale nám to tak samozřejmě nepřipadalo. Byli jsme nadšení, že si připojení a surfování můžeme vyzkoušet alespoň občas, ať už z kanceláře, nebo ze školy. (str. 115)
Třetí knihu Johany Fundové lze hodnotit veskrze pozitivně. Svému publiku, jehož dětství či dospívání se datuje právě do let 2000 až 2005 (ale možná i dříve narozeným), se z výše uvedených důvodů bude určitě zamlouvat. Snad jen již zmíněné nepřesnosti představují vadu na kráse, jinak sympatické publikace.
Osobně jsem jako cílová skupina byla nadšená, s výjimkou uvedených chyb. Dílo se mi postaralo o několik hodin příjemné nostalgie, ale zároveň mi i rozšířilo obzory. Konkrétně díky oddílu o kinematografii jsem se dozvěděla o kontroverzním dokumentu Český sen, mapujícím reakce lidí na otevření fiktivního supermarketu plného slev. Tento počin je mimochodem označován jako zajímavý sociologický a marketingový výzkum či sonda do naší společnosti.
Závěrečné hodnocení: 81 %
Komentáře
Okomentovat