Přátelství na pozadí bouřlivé epochy
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
O spisovateli se mi nepovedlo dohledat žádné informace. Ani na stránkách nakladatelství Grada či na jiných literárních portálech. Petr Růžička je tak obvyklé jméno, že po zadání do vyhledavače nelze jednoznačně určit, který z výsledků se dá přiřadit k tomuto autorovi. Dle dostupných zdrojů by ale měl mít na kontě svazek Let stříbrných šípů (2019). A medailonek se základními údaji chybí i v právě recenzovaném románu Šli dva, šel sám.
Příběh je zasazen do 30. let dvacátého století a odehrává se v Brně. V popředí všeho stojí dva mladí muži, kteří si shodou náhod vpadnou do života a už v něm zůstanou. Prvním z nich je Bruno Hradec, student práv, který se pohybuje díky svému otci v přepychu, nestrádá, může se v klidu věnovat svým zájmům, a přes to zůstává skromný a nepovyšuje se nad zbytek společnosti, jež nemá k dispozici tolik prostředků jako on.
Oproti němu stojí v kontrastu Žanek, automechanik, jenž naopak nemá tak snadný přístup k materiální stránce života. I tak v něm bují optimismus a nezdolná vůle k životu. Je kamarádský a dokáže si vážit toho, co má. Oba mají kromě srdečnosti společnou také vášeň ke kopané. Charaktery účastníků jsou vykresleny jednoznačně a v dostatečné míře.
Vyprávěč v er-formě se nejvíce v třiceti devíti chronologicky řazených kapitolách kratšího rázu věnuje Brunovi a rodinným příslušníkům z rodiny Hradců. Přátelství mezi dvěma zmiňovanými chlapci je přiblíženo jen v určitých pasážích publikace. Dočteme se o jejich prvním seznámení, prožijeme s nimi pár každodenních chvil, ale také si prožijeme okamžiky hrůzy, kdy je jejich soudržnost hnána zkouškou ohněm. Zbytek textu se věnuje ještě i protagonistům zvlášť a přibližuje tak jejich návyky a klasické činnosti.
Po jazykové stránce je kniha opravdu rozmanitá. Najdeme v ní spisovnou češtinu, kterou používá převážně Bruno a jeho rodiče, kteří do mluvy ještě občas mísí i německá slova. Přehnaná spisovnost nejednou působila v dialozích dost strojeně a nepřirozeně. Např. hned v úvodu na str. 9: „Kamaráde, víš, že bych přišel moc rád, ale budou tam nějaké holky? Přece na koleji žádné spolužačky nejsou… A vůbec, vždyť jsem ti říkal už minulý týden, že mám dnes schůzku s tím úžasným děvčetem, jak jsem si dodal odvahu a promluvil na ni ve městě.“
Výhodou je, že na samém konci je umístěn úsek s překladem a vysvětlivkami. Nemůže se tedy stát, že by někomu kvůli nepochopení významu cizích slov unikl smysl. Z úst Žanka zase nejčastěji vychází brněnské nářečí, jež je pro něj takovým typickém rysem. Další z postav, Pinďa, spadá svým vyjadřováním do sféry nespisovnosti.
Sedmnáctého března 1939 již nacistická okupace změnila život v Brně docela. V ulicích i na náměstích stály tanky a obrněné vozy. Prostě německá armáda všude, kam se podíváš. Centrum města bylo zaplaveno vyvěšenými říšskými prapory a ucpáno špalíry brněnských Němců. Ti měli snad všichni v rukou malé vlaječky s hákovým křížem. Většina klop jejich kabátů byla ozdobena odznáčky s nezbytným hakenkreuzem. (str. 220)
Historické epizody plují dějem ve stínu každodennosti a vylézají na povrch ve správných chvílích. Ovšem na to, že se jedná o historický román, nebylo by od věci trochu toho kontextu zakomponovat více do syžetu. Kromě hlavních motivů jako je třeba přátelství, důležitost držet si důvěru ve správné lidi je to také otázka česko-německých vztahů v tamním údobí, hlavně v negativním slova smyslu. Autor se nebál tuto problematiku naťuknout už v začátku vyprávění.
Příběh plyne poklidně s jednou hlavní dějovou linií bez odchylek a gradace se stupňuje zhruba až od poloviny titulu, kdy zároveň houstne atmosféra doby a začínají platit první protižidovské pogromy. Určitě by stálo za to trochu rozvinout a vystupňovat napětí už od prvních kapitol. Zápletka není sice úplně plochá, logicky zapadá do vývoje událostí i do prostředí, ale zůstává v závěru trochu odštípnuta vlivem otevřeného konce a navíc se začíná rozvíjet celkem pozdě. Ne všechny osudy hrdinů jsou zakončeny jasným vysvětlením.
Na souvislosti s válečným konfliktem nemusí občané v protektorátu dlouho čekat. Z brněnských obchodů rychle mizí zboží. Potraviny a mnoho dalších životních potřeb jsou k dostání jen na příděl, na lístky. Musí se přísně dodržovat povinné protiletecké zatemnění. Pod přísnými tresty je zakázán poslech zahraničních rozhlasových stanic. Nepříjemným omezením je také podrobena veškerá doprava. (str. 226)
Ze čtení mi nejvíc utkvěly v mysli postavy, jež byly opravdu sympatické. Vztahy mezi nimi kolísaly nahoru a dolů, což vedlo k příjemnému zpestření jinak dlouho stereotypního dění.
Závěrečné hodnocení: 80 %
Bruno a Žanek jsou dva vrstevníci, které jednoho dne svede dohromady šťastná náhoda. Tím začíná příběh mimořádného přátelství, jež rámují nejen první vztahy s děvčaty, ale i společné zájmy o sport a automobily.
Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání: 2022
Žánr: historický román
Počet stran: 248
Vazba: měkká
Komentáře
Okomentovat