Recenze: HOLKY SE ČTEČKOU (Vítězslav Jareš)

Když osud uštědřuje trpké rány

Holky se čtečkou (Vítězslav Jareš, nakladatelství Grada – Cosmopolis)

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!


Vítězslav Jareš (*1969, Praha) je autorem několika detektivních, kriminálních i společenských knih, z těch novějších lze jmenovat například Zavěšená pizza (2019, Moba). Jeho debutový thriller s názvem Intrikáni se v roce 2004 dočkal Výroční ceny nakladatelství Mladá fronta, v kategorii Původní česká tvorba. Česká televize poté odkoupila filmová práva.
 
Jarešův nejnovější román pro ženy, Holky se čtečkou (2022, Cosmopolis), vypráví o Katce, ženě ve středním věku, kterou po smrti maminky nečekaně opustil dlouholetý přítel. Pavel si totiž našel jinou – mladší, kolegyni z práce. A dokonce si s ní stihl udělat dítě.

Katka, dosud hýčkaná staráním se o domácnost a občasnou výpomocí v Pavlově prosperující firmě, se tak musí vypořádat s několika ranami osudu najednou. Pavel ji vyhazuje z domu, protože se k němu stěhuje milenka i s jejich dcerkou, kamarádky se k ní otáčí zády – stejně jako její bratři – a peníze nenávratně mizí.

A tak si Katka najednou hledá práci. Najde ji až v agentuře, pro niž začne dělat noční inventury. Zde se setkává nejen s různými spolupracovnicemi řešícími rozličné problémy, kolegiálně si říkající Sovy, ale i s dalšími životními těžkostmi – jako je například šikana nebo sexuální obtěžování na pracovišti.

Chytila jedno z kývajících se ramínek. Znehybnila ho. Škoda že takhle nejde zastavit čas. Ustrnout. V bodě, kdy je vám dobře. Kdy všechno vychází. Proč se ten život musí tak… kývat? Rozchod. Proběhly miliardy rozchodů. A budou další miliardy. To je přece běžné, ne? Normální. Jenže běžné u ostatních, obecně je to banální. Ale jak jde o vás, konkrétně o vás, je to frustrující. A zároveň sžíravé. (str. 51-52)

Holky se čtečkou
jsou rozděleny do čtyř částí a různě dlouhých kapitol. Katčinu hlavní linku psanou v er-formě protkává několik krátkých pohledů do života jejích kolegyň, což nám napomáhá poznat je blíž.

Příběh je doslova nasáklý trpkostí života. Každá ze Sov si prochází vlastními problémy, týkajícími se zejména partnerských a pracovních vztahů. Společně utváří rozmanitý kolektiv, kde se vzájemně pomlouvají, shazují i nesnáší – zkrátka takový, jakého se nám dostane snad v každém zaměstnání, kde je příliš estrogenu. Když jde ovšem do tuhého, dokáží držet pospolu.

Postav není mnoho a, jak je již zřejmé, valnou většinu zastávají ženy. Všechny mají kromě všelijakých životních svízelí i vlastní charakter. A ty rozhodně nejsou dokonalé – značně reflektují povahové rysy, dobré i špatné, s nimiž se můžete setkat ve skutečném světě.

„Rockera ti seženu,“ řekla Táňa a mrkla na Katku. 
„Jak tě to napadlo?“ 
„Sovy by měly houkat společně, ne?“ řekla s úšklebkem. Nedaleko se mihla Pipi Punčochatá. Táně zmizel úsměv ze rtů. „Jen některým bych vyklovala oči.“ (str. 196)

Katka je na svůj věk dost naivní a nezkušená,
dá se říct až uťápnutá, což je dáno pohodlným životem, který dosud žila. Také je ale slušná a hodná a čtenář se s ní snadno sžije. Bylo velmi zajímavé sledovat její postupný vývoj napříč knížkou.

Mužský element v Holkách se čtečkou zastává negativní funkci. Dá se říct, že v podstatě všichni muži tu jsou zobrazeni dost nelichotivě. Pavlovo chování ke Katce, která právě ztratila maminku a celá léta mu stála věrně po boku, i jak s ní mluví, je vyloženě otřesné. Ještě horší je však vystupování Kryšpína (jemuž přezdívka Špína vyloženě sedí) k podřízeným. Jeho postava odkazuje na nekalé a zcela nevhodné praktiky některých vedoucích – ať už jde o využívání své nadřazenosti a rodinných vazeb ve vedení, nebo finančního odměňování za vykonanou práci přes sexuální „výpomoc“ od žen, které peníze potřebují více než cokoliv jiného – a on si tuto pozici uvědomuje. Oba zmínění ve vás zcela jistě vyvolají pořádnou vlnu nevole.

Sotva to dořekla, zarazila se a rozhlédla se kolem. Obě se náhle rozesmály nahlas a kolegyně se přidaly. Smály se čím dál víc. Smích se jim dral z hrdla a spolu s ním i spousta páry. 
Byla to chvíle uvolnění. Takový zvednutý prostředníček osudu, který je zahnal do chlaďáků, kde si tvrdě vydělávaly na život. Vysmívaly se mu. Aspoň v ten krátký okamžik se dokázaly povznést a vítězit nad jeho nepřízní. (str. 199)

I když se tematicky jedná o vcelku skličující čtení, Vítězslavovi Jarešovi se ho naštěstí podařilo okořenit špetkou humoru. Ženy se i přes špatné zážitky na noční dokáží pobavit, dokonce zazní řada vtipných hlášek. Ačkoli mi na pár místech přišlo, že autor zbytečně tlačí na pilu a vtip se najednou vytratil v křečovité kýčovitosti.

Styl psaní je jednoduchý a jazykově přizpůsoben kolektivu. Sem tam se najde překlep, naštěstí jich ale není příliš. Dialogy obsahují obecnou češtinu, obzvlášť Vránová v ní vyniká. Zpočátku to může působit poněkud rušivě – zejména pro ty, kteří takto nemluví nebo se nepohybují ve společnosti, kde se obdobně hovoří – dá se na to ale zvyknout. Rozhovory většinu času plynou přirozeně, přesto mi ten úvodní, mezi Pavlem a Katkou, přišel poněkud strojený a vyznívající lehce do absurdna.

Pokud čekáte romantický příběh – nebo alespoň záchranu pomyslným princem na bílém koni – nemůžete být dál od pravdy. Holky se čtečkou se zabývají soudobými problémy, jak v nefunkčních vztazích, tak na pracovištích – zejména s lidmi, kteří potřebují každou korunu. Kniha je skutečně o životě, ne o představách.

Celkově se jedná o zdařilý počin, který má pozitiva i negativa. Za kladné stránky považuji autentičnost – lidí i prostředí, v němž se pohybují –, dále přiblížení několika osob pomocí vedlejších příhod, jednoduchá příběhová linka, vývoj hlavní protagonistky nebo vyprávěcí jazyk přizpůsoben cílové skupině. Dojem trochu kazí místy rozpačité vtipy, přehnaná negace mužů a vcelku urychlený závěr.

Vyprovázel ji zkoumavým pohledem. Ona už dozkoumala. Tohle je život. Prostě běháte po žhavých uhlících s vírou, že vás nepopálí. V tomto případě víra nezabrala. (str. 230)

Titul plný tíživých životních témat, protkaný humorem a zabalený do lehce retro přebalu, ocení především čtenářky, které mají již něco zažito, tedy od 40-45 let výš. Vyprávěcím stylem a mluvou mezi postavami (obzvlášť oslovení „paninko“ bych zařadila buď někam na vesnici, nebo do starší doby než do dnešní Prahy) bych ho tipovala tak do 90. let, možná na počátek milénia.

Ač se jedná spíše o oddechovou nenáročnou četbu, ve mně Holky se čtečkou vyvolávaly občas až tíživé pocity. Možná mi ale jen připomněly osobní zkušenosti s některými podobně uvažujícími vedoucími, jako je Špína – ne skrze sexuální praktiky, nýbrž co se pracovní šikany a projevů nadřazenosti nad zaměstnanci týče. Snad i proto mi přišlo závěrečné vyřešení Kryšpínova chování nedostatečné – získáte totiž pocit, že se to za chvíli bude opakovat zase. Možná to nebude Katka nebo některá z jejích přítelkyň, ale nová oběť, jež neví, jak se v takových situacích zachovat…

To už bych ale příliš vyzrazovala a zabíhala do subjektivních dojmů. Zkrátka tato kniha je v lecčem až mrazivě skutečná.

Závěrečné hodnocení: 72 %



Katka se má skvěle – její dlouholetý přítel Pavel vlastní úspěšnou firmu, ona mu v ní na částečný úvazek pomáhá a jinak se věnuje domácnosti. Má všechno, na co si jen vzpomene… ovšem jen do chvíle, než Pavel oznámí, že čeká dítě s jinou.

Katka zjišťuje, že postavit se na vlastní nohy není vůbec jednoduché, zvlášť když ji ze dne na den vystěhoval z domu. Nakonec nachází práci v agentuře, pro niž dělá noční inventury, a postupně se spřátelí s kolegyněmi, které si přezdívají Sovy. Každá z nich skrývá nějaké tajemství a každá má své problémy, ale ne nadarmo se tvrdí, že v jednotě je síla.

Nakladatelství: Cosmopolis
Rok vydání 2022
Žánr: román pro ženy
Počet stran: 272
Vazba: pevná s přebalem

Komentáře