Recenze: BOEMO E BASTARDELLA – SEN PROBDĚLÉ NOCI (Jiří Raich, M.A. Svobodová)

 Erotikou nabité léto v Parmě

Boemo e Bastardella: Sen probdělé noci (M. A. Svobodová, Jiří Raichl, nakladatelství Tofana)

Za recenzní výtisk děkuji autorům Jiřímu Raichlovi,
M. A. Svobodové a nakladatelství Tofana. 
Chci zakoupit tento titul!


Divadelní režisér, scénárista a spisovatel Jiří Raichl není na literární scéně nováčkem, na projektu už jsme recenzovali několik jeho počinů, naposledy sbírku básní Slunce v podhlavníku. Marie Alžběta Svobodová debutovala historickou romancí Pomsta. Spojením těchto dvou autorů vznikla pozoruhodná publikace Boemo e Bastardella – sen probdělé noci.

Itálie, léto roku 1766, do městečka Parma přijíždí začínající operní komponista Josef Mysliveček alias Boemo. Dostane za úkol převzít komponování opery Euméne po místním kapelníkovi Collovi. Jeho posláním je zviditelnit Parmu a s ní i vycházející hvězdu Lucreziu Aguiari vystupující pod pseudonymem Bastardella. Giuseppe Colla nese své vymístění velice těžce, a když navíc pochopí, že Bastardella, jeho milenka, zahořela nehynoucím citem k českému přivandrovalci, spustí to lavinu událostí a intrik. Ani Boemovi není totiž Bastardella lhostejnou. Kam povede jejich vztah a jaký budou mít vliv politické machinace na blížící se premiéru Euméne? 

Ti Francouzi jsou jako staří Řekové. Když podlehnou lásce, neřeší pohlaví. (str. 20)


Příběh je psaný ich-formou, střídají se kapitoly z pohledu Boema a Bastardelly. Vyprávění probíhá jako dynamický dialog a na stejné události nahlížíme z obou perspektiv. Svobodová sepsala party Bastardelly a Raichl Boema. Ojedinělá je skutečnost, že se ti dva nikdy neviděli, celá spolupráce probíhala výhradně online, kdy si předem určili pouze kompozici díla a jeden druhému do psaní nezasahovali. Je pozoruhodné, že dvojí autorství nenechalo na komplexnosti a čtivosti sebemenší stopy.

Styl je květnatý a bohatý na básnické figury a připomíná divadelní hru. Děj se odehrává v přítomnosti s postupnou časovou chronologií během července a srpna 1766. Originalita a vtip slovních přestřelek je kořením celého počinu a neotřele buduje atmosféru chtíčem nabité italské společnosti. Jazyk je vzhledem k období protkaný archaismy a italštinou. Cizojazyčná souvětí zůstanou obestřena tajemstvím, jejich překlad by byl vhodným doplněním. Najdeme také spoustu odborné terminologie z oblasti hudby, jakožto hudebním vzděláním nepolíbená osoba jsem musela často hledat na internetu.

Ústředními tématy jsou láska, smyslnost, žárlivost a s ní spojené pletichaření. Muži vystupující coby dychtiví chlapci bezostyšně poháněni svými nízkými až zvířecími pudy. Ženy jako mazané dámičky, které si jsou velmi dobře vědomé svých ženských zbraní a umí je využít. Velká slova o lásce, patetické výkřiky a řečnické otázky charakterů mohou působit jako červená knihovna, avšak do nálady díla skvěle zapadají, což bylo nepochybně tvůrčím záměrem.

Svobodová zmiňuje i garderobu, účesy a tehdejší zvyklosti. Její Bastardella myslí jazykem současnic. Dobové představitelky jemnějšího pohlaví jistě nebyli tolik sarkastické a kousavé.

Otřela jsem se osuškou a nastříkala na šíji pár kapek svého oblíbeného parfému. Zbožňuji vůně, ale na rozdíl od ostatních je nepoužívám k zakrytí pachu nemytého těla. (str. 89)


Boemo v sobě nezapře svěží vtip, který je Raichlovi vlastní a doplňuje romantické povzdechy Bastardelly svou ironií
. Občas si neodpustí i peprnější výrazivo, které mu díky jeho charismatu snadno promineme.

Moje hostitelka vypadala jako fasáda snobsky honosného paláce: blond paruka samá kudrlinka, tři libry pudru na každé tváři, šaty nařasené a nadýchané jako obláček, rozkošné střevíce zářící oslepujícím stříbrným leskem. Celé nádheře chyběli už jenom prdelatí amorkové a nějaký ten potměšilý rarach. (str. 52)


Většina čtenářů jistě tápe nad tím, jak to bylo doopravdy. V doslovu nám tvůrci osvětlí pár základních pilířů své fabulace. 

Mé doporučení patří milovníkům divadla. Na své si přijdou nejen operní nadšenci i laici, ale i romantické duše. Jedná se o oddychovou literaturu, která vás pobaví neotřelým zpracováním a žertovnými glosami. 

Kniha se mi moc líbila, humor Jiřího Raichla mám moc ráda a spojení s M. A. Svobodovou vnímám velmi zdařile. Je to příjemná jednohubka do podzimního sychravého počasí. Oceňuji finální doslov, kde jsou nastíněné skutečné historické kulisy. 

Závěrečné hodnocení: 95 %


Anotace:
Horký srpen roku 1766.

Sladká Itálie překypující mnohými lákadly: opojným vínem, okouzlující krajinou, znamenitou kulturou...
A uhrančivými ženami se zlatem v hrdle.

Mlynářský synek z daleké Prahy zabloudí do města jménem Parma, aby zde prorazil se svým hudebním uměním. A splatil bobtnající dluhy, co se za ním neodbytně plíží.

Místo uměleckého triumfu však zakopne o dramatickou romanci.

Vržen do středu bláznivého spletence intrik, manipulace, milostné touhy a politických tahů zahoří nespoutaným citem k mladičké vycházející hvězdě operního nebe... Složí pro ni árie, jež proniknou až na dřeň jejího srdce. Magie hudby a touha lásky se propojí v jeden omamný gejzír... Zamilovaný mlynářský synek není nikdo menší než božský Josef Mysliveček, Il Boemo, operní titán příštích patnácti let. Ale teď ještě stojí na jejich prahu, aby stvořil nejmocnější hudbu svého života... A ona? Mladičká hvězda? Lucrezia Aquiari vystupující pod uměleckým jménem La Bastardella. Žádoucí žena s famózním hlasem. Plná vášně a odvážných ambicí.

Dokáže je naplnit? Nebo se stanou pouhým snem probdělé noci?


Nakladatelství: Tofana
Rok vydání: 2022
Počet stran: 240
Žánr: historický román
Vazba: brožovaná

Komentáře