Recenze: POMSTA (M. A. Svobodová)

Příběh lásky, pomsty a zrady z 15. století

Pomsta (M. A. Svobodová, nakladatelství Petrklíč), historická romance

Za recenzní výtisk děkuji autorce Monice Alžbětě Svobodové.
Chci zakoupit tento titul!

 

Monika Alžběta Svobodová rozšířila řady českých spisovatelů teprve přednedávnem. Na jaře roku 2021 vydala pohádkovou knížku Jak je to doopravdy s počasím, na podzim téhož roku sepsala mini vánoční pohádku Jak se chtěl modřín stát vánočním stromkem. S historickou romancí Pomsta si od dětské beletrie odskočila k oddechové literatuře pro ženy, otázkou ovšem zůstává, zda tato odbočka byla dobrým nápadem. 
 
„Ale zbývá mi něco? Svatbu otec domluvil již dávno. A teď, když nežije… Kdo by vyjednal zrušení svatby a vyplatil jejich dohodu?“ (str. 6)  
 
Píše se rok 1458, české země se stále vzpamatovávají z husitských válek a mladičká Anna z Vraného přijíždí na hrad Hynka z Františku, aby vstoupila do sňatku s mužem, jehož nikdy předtím neviděla. Naděje na spokojený život nové paní z Františku se však poměrně brzy rozplynou. Chlad ze strany výrazně staršího manžela, jenž dává přednost alkoholu či radovánkám s jejich drzou služebnou Dorotou, Anně ubližuje, a tak hledá útěchu u faráře Prokopa či v dlouhých vyjížďkách se svou kobylou. Při jedné z nich je unesena a její život se obrátí vzhůru nohama – a to nejen kvůli pravdě o svém manželovi, již se náhodou dozvídá…
 
Anna stále nebyla v požehnaném stavu a nemohla si nevšimnout, že s ní Hynek uléhá stále méně a méně. O to častěji ho viděla s číší vína v ruce. (str. 23)  
 
Pomsta nás zavádí do světa středověké nižší šlechty, jenž je z dnešního pohledu jen těžko pochopitelný: sňatky domluvené již v dětství, jakoby zpomalený život v izolaci na hradě, kdy cesta do nejbližšího města trvala i celý den, popravy na příkaz pána vykonané bez soudu. Námět rozhodně není špatný, stejně jako hlavní zápletka, kdy čtenář chce vědět, k čemu kdysi skutečně došlo a proč byla hlavní hrdinka unesena. 

Dílo by si ovšem zasloužilo betování či minimálně korekturu. Občasný překlep či chybějící čárka se dají psychicky zvládnout, knize by však jistě slušelo rozdělení do kapitol (vzhledem k faktu, že děj se odehrává přibližně v rámci dvou let), což by zlepšilo i celkovou přehlednost. Při čtení se navíc občas stane, že se člověk diví, jak se ta či ta postava mohla ocitnout v daném prostředí, než mu dojde, že se děj mezitím přesunul někam úplně jinam – bohužel však ne typograficky, jelikož na dialog ze scény č. 1 plynule navazuje scéna č. 2, a to bez jakéhokoli odsazení.
 
Vyprávění je psáno v er-formě z pohledu vševědoucího vypravěče. Jazyk by se dal charakterizovat jako nekomplikovaný, bez přemíry metafor či podobných uměleckých prvků, a tak dobře pasující k poměrně jednoduchému příběhu. Bohužel je však znát, že autorka není ještě úplně „vypsaná“ – její styl totiž občas působí celkem těžkopádně, křečovitě a někdy nápadně připomíná slohové práce žáků základní školy. 

Rozvleklý začátek a zbytečné popisy maličkostí versus skok přes několik měsíců na dojmu také moc nepřidá. Zde je možná na vině spisovatelčino dřívější zaměření na děti, ovšem čtivost – čili prvek, který by člověk u romance očekával – je poměrně poškozena. Dialogy navíc často šustí papírem, což na plynulosti rozhodně nedodává. Smysl pro dramatičnost se Svobodové nedá upřít, ovšem z některých (klíčových) scén a momentů by se dalo zcela jistě dostat více emocí. 
 
„Pán z Františku musí teprve pochopit, za co ze své minulosti má zaplatit.“ (str. 75)  
 
Postavám by rovněž slušelo lepší propracování. Je logické, že u historické romance nemůžeme očekávat psychologii jako od Dostojevského, plochost obzvlášť mužských hlavních hrdinů není úplně optimální. Vševědoucí vypravěč by se navíc dal využít zejména k vykreslení Hynka, jenž je prezentován jen jako buran s číší vína v ruce. Anna je zpočátku poslušná manželka zcela oddána svému osudu v podobě života se starším mužem, jehož vidí poprvé až v předvečer svatby, alespoň v jejím případě však můžeme pozorovat určitý vývoj – což je rozhodně potěšující. 

Celkový dojem bohužel není příliš pozitivní. Sečteno podtrženo, i přes neotřelý námět a zajímavou zápletku působí Pomsta mírně neučesaně, což je škoda, jelikož osobně jsem v knize viděla velký potenciál. I tak si ale své příznivce určitě najde, samozřejmě zejména mezi čtenáři romantiky a oddechové literatury vůbec. Bude ale zajímavé sledovat, s čím přijde autorka příště, pokud si tentokrát pohlídá výše zmíněné nedostatky.

Knižní obálka:
Obálka knihy je sice jednoduchá, ale zdařilá: fotografie hradu v gotickém stylu naladí čtenáře na středověkou atmosféru.  



Co všechno může způsobit touha po pomstě? Může vzít to nejcennější – lidský život. Mohl by snad díky ní vzniknout život nový? Možná…

Anně zasáhne do života zcela nečekaně a nezvratně změní její osud.

POMSTA, historická romance z konce 15. století, vypráví příběh života mladé ženy z řad nižší šlechty poznamenaný láskou, nenávistí, nadějí i smrtí.

Anna z Vraného přijíždí na panství pana Hynka nedaleko Kutných Hor, kde se má uskutečnit jejich domluvený sňatek. Najít si cestu ke staršímu muži není pro Annu lehké, přesto se i přes všechny nesnáze snaží získat jeho náklonnost. S ubíhajícími měsíci však ztrácí iluze o šťastném životě, a když se objeví černá smrt, rozplývají se úplně. Často prchá před Hynkovou blízkostí a jedna taková vyjížďka na koni se jí stane osudnou. Její život se obrací naruby. Nalezne díky tomu Anna po čem touží, nebo zažije ještě větší zklamání?


Nakladatelství: Petrklíč
Rok vydání: 2021
Žánr: historická romance
Počet stran: 184
Vazba: brožovaná

Komentáře