Dramatické čtení pro dospělé
Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Vítězslav Jareš se narodil v Praze roku 1969. Vystudoval filmovou, rozhlasovou a televizní produkci. Pracoval nějakou dobu v Krátkém filmu Praha jako asistent produkce a následně také dvacet let v reklamě. Debutoval thrillerem Intrikáni, jenž vyšel v roce 2004. Dále mu vyšel také román Zavěšená pizza. Za zmíněnou prvotinu získal Výroční cenu nakladatelství Mladá fronta v kategorii původní česká tvorba.
Autor se rozhodl nechat promlouvat převážně ženské pokolení a skrz něj promítnout problémy, které se mohou v životě ne vždy vlastním přičiněním dostavit. Valná většina jím stvořených protagonistek si prochází situacemi, jež je absolutně zbaví sebeúcty, hrdosti, sebevědomí a srazí je na kolena obrovskou tlakovou vlnou, před níž není úniku. Konfrontace s nelehkým osudem je hodně bolavá, někdy vyžaduje odrazení se od absolutního dna. Mužští jedinci jako postavy jsou vykresleny dost hanlivým způsobem a lze říci, že symbolizují ztělesněné temno.
Titul je rozštěpen do čtyř hlavních částí a pak do kapitol kratšího rázu. Některé z nich mají jen pár stránek a tvoří spíše doplňkovou linii k hlavní dějové přímce. Z toho důvodu lze narazit na zcela účelové oddíly (např. strana 116-117 v úseku Dámy, které se nelíbají s pány) nemající vůbec žádnou významnou pozici a mají být nejspíš jen vtipnou vsuvkou, což se ne pokaždé úplně povedlo.
Jako hlavní hrdinku si představíme Katku prožívající přibližně dvacet let snovou pohádku vedle svého prince Pavla. Do doby, než ji opustil a odešel za svou milenkou. Můžeme ji v různých pasážích vnímat jako hysterku, neboť jisté její reakce jsou na pováženou. Celkově ale působí spíše dojmem šedé myšky bojící se prosadit si vlastní názor. Její psychický vývoj je možné ale pozvolně sledovat a ke konci již nemůže být řeč o někom pasivním, kdo se nechá semlít životem bez jakéhokoliv náznaku protestu, ale naopak se v ní probudilo ženství a ztracená víra v sebe samou a své schopnosti.
Katka hrála hru, kdy se snažila přijít na důvod, proč přestal chodit na inventury. Vyhrál ve sportce? Potkal bohatou ženu? Našel si lepší brigádu? Je nemocný? Chtěla se zeptat Oksany na sousedním sedadle, co by tipovala ona. Ale ta počítala světla protijedoucích vozů. (str. 126)
Po těžkém rozchodu nachází útočiště na pracovišti mezi ženami dělající noční inventury a říkající si Sovy. V tomto ženském kolektivu jsou na jednotlivých účastnicích vyobrazeny a podtrženy spíše negativní konotace. Dámy se navzájem pomlouvají, dělají si naschvály a nejdou daleko ani pro nadávky.
Kniha otevírá několik závažných témat jako šikana, sexuální obtěžování na pracovišti i mimo něj. Narazit můžeme také na trable partnerského rázu, jako je nevěra či neplodnost. Spisovatel většinu motivů vyrýsoval s dostatečnou přesností, někdy nelehké události zaobalil do kabátu ušitého z humoru, ale přesto zůstalo poselství nenarušeně zdůrazněno. Tím pádem bych titul doporučila čtenářkám spíše starším, jež si už něco prožily, aby pochopily všemu, co se v příběhu odehrává.
Jazyk je hovorový až nespisovný, přizpůsobený společenskému postavení účastníků s občasným výskytem vulgarismů. Dialogy opětovaně plynou bez zaškobrtnutí a jsou okořeněny notnou dávkou legrace. Není to však pravidlem a ne vždy se tvůrci podařilo zachovat ve vyřknutých slovech autenticitu a občas jeho výroky sklouzávají k patosu. Zejména v posledním úseku, kde se cestou z jedné z nočních směn Sovy baví o bulvárních novinách a rozebírají milostný život Agáty Hanychové. Pokud to mělo být vtipné, tak zřejmě probíhajícímu rozhovoru unikla pointa a jejíž absence způsobila trapnost celého okamžiku.
Holky se čtečkou mohou na první pohled působit jako komedie, ale opak je pravdou. Odehrává se v nich mnoho trpkých momentů, které jde přečkat jen s obrovskou dávkou trpělivosti. Z celkového pohledu se jedná o titul povedený i přes vyjmenované nedostatky. Publikaci by slušel ještě více rozvedený závěr a spravedlivé potrestání klíčového záporáka, po této stránce cítím trochu rozpačitost z rozuzlení. Jelikož byly jako ústřední motivy zvoleny tíživé okolnosti, jejich napomenutí bylo naopak dosti nedotažené.
Ano, byla to vlastně pravda. Spoustu ženských neměla na vlastní nájem a na firemní ubytovně bydlet musely. Všude tam byla špína, často netekla teplá voda, ve většině koupelen někdo urval sprchovou hadici, v zimě se občas netopilo, netěsnícími okny pronikal severák, k tomu všemu otřískané nádobí, jedna lednička pro tři pokoje a neustálé krádeže jídla. Kdy se tu naposledy malovalo? Nejspíš za doby Marie Terezie. Ženy spaly v pokojích pro čtyři na palandách. Na stěnách u hlav tmavá místa. Zatuchlé peřiny s povlečením se spoustou děr a utrženými knoflíky. Smrduté flekaté matrace. Říkalo se, že je majitel firmy Inventura, s.r.o., kterému přezdívali Plukovník pro jeho oblibu amerických uniforem z druhé světové války, odkoupil od mladoboleslavské věznice, kde je vyřadili. (str. 201)
Z mého pohledu bylo během čtení hodně znatelné, že zásadní ženské zástupkyně byly stvořeny mužem. Leckteré chvíle mi přišly silně nepřesné, co se týče chování nebo reakcí na nějaký podnět. Jako velký plus vidím gradaci celého vyprávění, pořád se něco dělo a až na zařazení něco mála účelových scén by se nenašlo vyloženě žádné hluché místo, jež by v obsahu zapadlo.
Závěrečné hodnocení: 70 %
Katka se má skvěle – její dlouholetý přítel Pavel vlastní úspěšnou firmu, ona mu v ní na částečný úvazek pomáhá a jinak se věnuje domácnosti. Má všechno, na co si jen vzpomene… ovšem jen do chvíle, než Pavel oznámí, že čeká dítě s jinou.
Katka zjišťuje, že postavit se na vlastní nohy není vůbec jednoduché, zvlášť když ji ze dne na den vystěhoval z domu. Nakonec nachází práci v agentuře, pro niž dělá noční inventury, a postupně se spřátelí s kolegyněmi, které si přezdívají Sovy. Každá z nich skrývá nějaké tajemství a každá má své problémy, ale ne nadarmo se tvrdí, že v jednotě je síla.
Rok vydání: 2022
Žánr: román pro ženy
Počet stran: 272
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat