Recenze: DÍKY, LONDÝNE! (Jitka Hloušková)

Realita, nebo londýnský sen? 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!

Jitka Hloušková pochází ze severovýchodních Čech, ale zakotvila s rodinou v Pardubicích. Původním povoláním je lektorka jazyků a přivydělávala si též jako tlumočnice. V poslední době ovšem sklouzla spíše k profesi koučky a průvodkyně osobním rozvojem a podporuje své klienty v hledání cest k větší životní spokojenosti. Ráda se učí a přijímá nové výzvy. I proto se rozhodla napsat vlastní knížku. Díky, Londýne! je její románovou prvotinou.

Titul je rozdělen na tři pasáže nesouměrné délky. První nese název Rozhodnutí je začátek a zabývá se rozhodnutím protagonistky vrátit se po letech do Anglie. Druhá část (Kolotoč a inspirace) je už samotným vyprávěním z cest a třetí úsek (Za novým snem) je sice velmi krátký, zato v něm nejdůležitější postava prochází největším vývojem. Mezilidské a rodinné vazby, vztah k sobě samé, kolísání na houpačce života či partnerská krize, tohle všechno jsou témata, která se objevují a jsou do nějaké míry interpretovaná. Tabu rozhodně není ani zmínka o manželské poradně.

Jednu kamarádku jsem nejspíš ztratila definitivně, říkala si Tereza. Nikdy dřív jsem nezažila Alenu tak úsečnou, stručnou a neosobní. Taková náhlá změna v jejím chování a v přístupu k životu je až podezřelá. Co se s ní děje? Vždycky mě nabádala, abych si užívala a nenechávala se spoutávat konvencemi, abych žila svůj vlastní život, a ne život někoho jiného. (str. 183)

V centru všeho dění stojí klíčová hrdinka Tereza, pedagožka na průmyslovce, manželka, matka, ale také žena ztrácející v koloběhu každodenní rutiny sama sebe. Na jednu stranu je uvězněná ve víru povinností  a touží po rozptýlení, na druhou stranu je i sobecká, neboť několikrát učiní rozhodnutí, v němž upřednostní před vlastní rodinou sebe samotnou a své štěstí. Vedlejších účastníků je hned několik, mezi nejzásadnější patří určitě Marek, vyzbrojený mladistvou nerozvážností a naivitou.

Větší část vyprávění je zasazena do úchvatného Londýna. Na začátku autorka uvádí, že vypravování je inspirováno skutečnými událostmi a prostředí hlavního města Velké Británie je vykresleno podrobně, takže v něm určitě musela sama nějakou dobu pobývat, aby dokázala předat získané zkušenosti týkající se reálií a obtisknout je do publikace.

Děj plyne soustavně s občasnými popisy prostředí, ale výrazněji se specializuje na chování aktérů a na jejich psychologii s přesahem do osobního rozvoje. Centrum Spojeného Království je zhmotněním tak trochu místa, kde je možné splnit si sny a být sám sebou a stojí jako kontrast oproti Praze, jež je právě pro Terezu rysem každodennosti, kde se cítí být zahnaná do kouta.

Celkově duševní rozmach prostupuje celým příběhem a nejvíce hmatatelný je ke konci. Hledání cesty k větší životní spokojenosti je velmi silným motivem. V určitých pasážích ale vydatně ubírá prostor gradaci a je násilně natlačen i do úseků, kde by šlo ubrat. Příjemným ozvláštněním je romantická linka, jež je dokonce v úsecích ve střední části hnacím motorem.

Venku si všimla mokré dlažby na prostranství před hlavním vchodem. Zvedla oči k obloze. Deštník sice nemám, ale tohle už jsou jen poslední kapky anglické letní spršky, konstatovala v duchu. Na chvilku se zamyslela, kam se vydat. Chuť na dobrou kávu nasměrovala její kroky k nedalekému Pret a Manger u Russel Square. Lehký deštík po několika minutách ustal a vzduch příjemně voněl. Ideální atmosféra pro doznívání vzpomínek.

Styl psaní je zvláštní, dochází ke kontrastnímu spojení spisovné češtiny, někdy až vyumělkované, a nespisovných výrazů typu spešl, spicha (str. 71) apod. S tím se pojí také nepřirozenost dialogů, což ubírá na čtivosti. Specifickou slovní zásobu používá např. Alena, která se vyznačuje právě nespisovnou mluvou a velkým množstvím zdrobnělin. Postavy často aplikují anglické výrazy, které jsou pak vsazeny bez překladu do konverzace. Tudíž pro ty, kteří neovládají ani základní znalosti tohoto cizího jazyka, může být čtení v daných pasážích značně problematické.

Kompozice je chronologická s jednou hlavní dějovou linkou, do dvacet pět let vzdálené minulosti se vracíme jen pomocí vzpomínání. Konec a vyvrcholení všech nepříjemných situací je useknuté velmi rychle, probíhá vlastně na nějakých cca třiceti stránkách. Vzhledem k tomu, jaký jim byl připisován význam, by si zasloužily spletité osudy výraznějšího rozpletení.

Na první pohled líbivá obálka dokonale vystihující londýnské kouzlo, má potenciál nalákat plno čtenářů lačnících po životních změnách. Samotný obsah titulu totiž vybízí k zamyšlení se nad vlastním bytím a pisatelka skrz protagonistku Terezu dokazuje, že nikdy není pozdě urovnat si priority a cíle, kterých chceme dosáhnout.

Ze čtení mám hodně rozporuplné pocity, ústřední aktérka pro mě byla hodně nesympatická a její rozhodnutí mi někdy přišla úplně scestná. Vztah jsem si k ní našla až na samotném konci, kdy jsem ji vzala na milost.

Závěrečné hodnocení: 63 %

Anotace:

Tereza je vyčerpaná rutinou angličtinářky na průmyslovce, touží po nových impulzech. Odjede do Londýna, který poznala už jako studentka v 80. letech. Nadechla se tam svobody, potkala kamarádku Claire a ochutnala první kiwi. Časem se tam vrací za přáteli a milovaným jazykem. Tato letní návštěva se pro ni stane výjimečnou. Čekají ji nejen známá místa oživující zápisky v pětadvacet let starém deníku, ale také nová pracovní zkušenost. Neplánované romantické dobrodružství ji navíc postaví před rozhodnutí, zda se vrátit k původnímu životu, nebo se odhodlat k novému začátku. Jakou změnu se nakonec díky nově nabyté energii odváží uskutečnit?

Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2022
Žánr: společenský román/osobní rozvoj
Počet stran: 282
Vazba: brožovaná