Recenze audioknihy: JMÉNO KORÁBU (Pavel Renčín)

Na vlnách sebepoznání

Za recenzní audioknihu děkuji vydavatelství Čti mi!
Chci zakoupit tento titul!

Tvorba Pavla Renčína zahrnuje především městskou fantasy a magický realismus. Ve svém vyprávění často překračuje hranice žánrů a výsledkem jsou neotřelé příběhy, kterým nechybí poetika, dobrodružství, ani humor. Skóroval v několika literárních soutěžích (v roce 1999 byl dokonce pasován na Rytíře fantasy) a jeho povídky se staly součástí mnoha antologií (Drakobijci, Kočas, aj.). V roce 2004 debutoval románem Nepohádka a záhy na českou knižní scénu vplulo i Jméno korábu, jemuž se spolu s trilogií Městské války dostalo též audio podoby u vydavatelství Čti mi!.

„Zapomněl jsem své jméno, ale víc mě trápí, že jsem zapomněl jméno korábu. Nemůžu však loď přejmenovat, protože cítím, že to staré jméno tu někde stále je. Skřípe v prknech paluby a vrže v lanoví, jenom jej zatím nedokážu zaslechnout.“ (citace z Dvanácté kapitoly, 12:41)

Bezejmenný kapitán křižuje moře na své bezejmenné lodi. Utápí se v samotě, když v tom na něho jednoho dne promluví stěžeň – nebo spíš někdo, kdo je u toho stěžně přivázaný. Náhoda i osud na palubu posléze přivádí další členy posádky, třebas polepšenou sirénu nebo odvážného rybáře.

Všichni včetně kapitána si však uvědomují, že se nestačí plavit jen tak nazdařbůh a starat se o pouhé přežití, potřebují nějaký cíl. A to má být právě nalezení jména korábu! Jenže příznivý vítr nevydrží celou cestu… Námořníci si brzy budou muset nejen poradit s bouří, zrádnými skalisky či piráty, ale hlavně se naučit táhnout za jeden provaz!

Houpy hou.
„Kam jít mám? Už nejsem sám.“
Houpy hou.
„Kdo jsem? Vedu nás srdcem jako kormidlem.“
Houpy hou.
(citace ze Sedmnácté kapitoly, 06:35)

Příběh se odvíjí v er-formě minulého času očima vševědoucího vypravěče (zabírá děj i postavy, jak z vnější, tak z vnitřní perspektivy). Sloh sice na první pohled působí jednoduše, snad jako z dobrodružné knihy pro mládež či pohádky… Jenže se mezi řádky ukrývá nespočet mnohoznačných významů i hlubokých myšlenek, narážek na společnost a úvah o životě.

Přestože text vznikl v relativně rané fázi autorova plodného období, je na velmi dobré úrovni. Opakující se výrazy nebo přílišné opisy nebudí dojem spisovatelských nešvarů, spíše jako by byly užívány záměrně pro zachování určitého stylu. Pan Renčín má evidentně cit pro jazyk, často si hraje se slovy nebo je dává do veršů.

„Nože smyjí jed ten zmijí, poslední tvůj hřích,

a vina míjí tesknou melodii ve vln závějích.

Tak najdeš klid, jenž toužíš mít,

klid hlubší než moře, než lidský cit.“

(citace z Dvacáté kapitoly, 18:12)

Ačkoliv je Jméno korábu na nejedné databázi či e-shopu zařazeno pod žánr fantasy, ve skutečnosti kotví v zátoce magického realismu. Občas se dějí zázračné věci navzdory logice i fyzikálním zákonům a nechybí ani inspirace řeckými mýty, leč do propracovaného světa plného čar a kouzel má titul opravdu daleko (a zcela jistě se o nic takového ani nesnaží).

Postavy už z principu (poselství knihy) nemohou býti černobílé. Kapitán se sice ke své posádce chová laskavě, jenže pokud nezná svou minulost, nemůže vyloučit ani to, že ne vždy konal dobro. Plavčík Mykos naopak ví, že kdysi provedl spoustu špatných věcí, ale nyní má možnost začít znovu. 

Mnohokrát silák Udaten prokázal své schopnosti, stále však odkládá souboj se žralokem, jenž jej od počátku plavby pronásleduje – značí to snad zbabělost? Sourozenci Hejty a Tytam jsou samý žert, ale v srdci je sužuje tajemství rodinné tragédie. A v neposlední řadě si siréna Jana hledá své místo nejen mezi muži na palubě, ale i lidmi obecně.

„Pokaždé, když poznáš někoho nového, objevíš kousek sebe.“ (citace z Druhé kapitoly, 02:30)

Interpret Vojtěch Hamerský příběh nepředčítá, on jím přímo žije! Disponuje příjemným hlasem, přednáší poutavě a bez zádrhelů. Navíc je vážně poznat, že si každou stránku vyloženě vychutnává… Rýsuje se nám tu vskutku obrovský rétorský potenciál. Audioknihu též doprovází hudba: střídají se tři motivy (úvod, předěly v rámci kapitoly, konec stopy), kde tóny klavíru a flétny navozují atmosféru pohodové plavby mezi vlnami.

Osobně jsem po zkušenosti s Renčínovým Labyrintem (prequel Městských válek) byla velice překvapena, kolik literárních poloh autor má. Poslech hodnotím jako snový, děj mě do sebe dokázal vtáhnout a oceňuji přesah díla. Vyskytnuvší se kýčovitost má svůj smysl a lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nedokázala dojmout.

Jméno korábu se zkrátka tváří jako čtení pro děti, ale pochopí ho hlavně dospělí… Nejvíce by se dal tento koncept připodobnit ke světoznámému Malému princi. Lyrické vyprávění plné epických momentů potěší poetické i dobrodružné duše, u milovníků přímočaré akce ovšem hrozí mořská nemoc.

Závěrečné hodnocení: 85 %

Anotace:
Rozbouřené moře promočí člověka až na duši. Odplaví nános pozlátka i špíny a ukáže ryzost jeho srdce. Román Jméno korábu vypráví příběh, ve kterém šumí moře a naděje. Příběh o strastiplné cestě jednoho kapitána, který bude muset překonat strach i nenávist, bude se muset spolehnout na sílu přátelství, aby porazil beznaděj, bude muset obětovat mnohé, aby poznal jediné. Jméno svého korábu. Aby se mu to podařilo, musí však nejdříve najít sám sebe. Putování začíná…

Vydavatelství: Čti mi!

Interpret: Vojtěch Hamerský

Rok vydání: 2022

Žánr: dobrodružné, magický realismus

Délka: 7h 22m

Formát: mp3