Hanka, příběh bolesti
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Jméno Radky Třeštíkové je v literárním světě velmi známé. Bývalá právnička píše společenské romány od roku 2014, kdy vyšla její prvotina Dobře mi tak. Z Bábovek se stal dokonce bestseller, který byl v roce 2020 zfilmován. Dnes se zaměříme na její starší počin To prší moře.
Obálka přesně koresponduje s názvem, avšak temnější barvy by s náladou díla souzněly lépe.
Dvacetiletá Hanka řeší jedno trápení za druhým. Rozvod rodičů v jejím dětském světě napáchá velké trhliny, které ji budou provázet už po celý život, bohužel na ni čeká i podstatně horší období. Jako dvanáctiletá přichází poprvé do kontaktu se smrtí. Jistoty se jí rozpadají na tisíc kousků a komplikovaná povaha se stává pro ostatní čím dál hůře stravitelnou. Matka Ilona jí nechává příliš volnou ruku a svoje vlastní problémy tají. Při automobilovém neštěstí se Hance zhroutí poslední střípky jistot. Pomoci jí nedokáže ani nevlastní bratr Aleš, se kterým ji pojí zvláštní pouto. Protagonistka neví, co se životem, a žal utápí v nezávazném sexu a lahvích tvrdého alkoholu a samotě. Svoje úzkosti drží sama v sobě a navenek působí jako rozmazlené dítě. Pomocnou ruku jí nabízí babička, která pocit ztráty moc dobře zná. Vymaní se Hanka z podivného kruhu zármutku a najde znovu ztracenou chuť tančit?
Kniha je rozdělena do čtyř částí: Radimův poslední den, Řekni, že to nebyla jen představa, Ilonin poslední den a Chce se mi tančit. Autodiegetický vypravěč nás od prvních řádků provádí tísnivými myšlenkami charakterů a jejich niterných pohnutek plných smutku a beznaděje.
Jazykem je obecná čeština protkaná občasnými vulgarismy. Díky tomu se kniha čte velmi snadno a jednoduše se ztotožníte s postavami. Úseky z úhlu pohledu Hanky jsou psány ich-formou, ostatní postavy promlouvají skrze vševědoucího nestranného vypravěče.
Kočka s vítězným úsměvem (smějou se i kočky?) odběhne pryč do zahrady odpočinout si po lovu a dobré večeři a tady to vypadá, že se vlastně vůbec nic nestalo. Odpovídá tomu absence jakéhokoliv důkazu právě dokonané vraždy i Zořin výraz-byla to jen myš. Nevím, jak by se tvářila, kdyby se tady najednou zjevil Číňan s umaštěnou pusou a sdělil jí, že to byla jenom kočka. Jak si něco zaslouží být jenom něco a něco zase něco víc? (str. 178)
Děj plyne přímočaře bez širších popisných úseků, soustředíme se přímo na psychologii postav, jejich motivy a jednání. Mezi jednotlivými částmi jsou předěly vyobrazeny pomocí slz. Po nich vždy následují pasáže ich-formy, skrz kterou k nám promlouvá Hanka. Ty tvoří nejponuřejší a zároveň nejhlubší premisu. Tyto oddíly se postupně prodlužují a hlouběji odhalují nejtemnější myšlenky hlavní hrdinky.
Čtenářům by se mohlo zdát, že patosu a depresivních událostí je tu na jeden lidský život až dost, ale čím více nás Třeštíková retrospektivně nechává nahlédnout do jednotlivých osudů, tím se celá dějová linie jeví logičtější.
Hančin pesimismus zjemňuje především její sarkasmus, který vás na plno rozesměje. V Hančině případě totiž nejde o sympatickou ani empatickou mladou dámu. I přesto s ní budete soucítit a snažit se ji chápat.
Ústředním tématem je ztráta blízkého člověka. Bolest je vyobrazena ve své nejsurovější podobě a velmi autenticky. Díky podrobné psychologii jednotlivých osob se zdá býti až hmatatelnou. Dialogy jsou uvěřitelné, mnohdy s komediálním nádechem, obzvlášť v případech, kdy na scénu vstupuje podivín Hubert. Jeho životní peripetie odhalené v poslední třetině již tak úsměvné nejsou a jeho postava tak nečekaně dostává jiný rozměr, který je pro celé vyprávění stěžejní.
„Tak se tomu nebraň. I tátova smrt je tvůj život. Nemůžeš ji vyčlenit a nechat si jen to hezký. Patří to všechno k sobě.“ (str. 242)
Nalezneme vše, co od tohoto žánrového zařazení můžeme očekávat, romantickou linku, patos, dokonce i erotiku lahodící oku čtenáře. Třeštíková nám dává i jemnou dávku tajemství.
Komplexně to funguje skvěle, avšak některé charaktery se na scéně objevují moc zbrkle či se nestačí zdržet takovou dobu, aby si je čtenář pamatoval, když se k nim v závěru Třeštíková vrací. Konec je otevřený a působí dojmem rychlého odbytí a utnutí v těch nejpoutavějších momentech. Otevřené konce jsou bohužel autorčina specialita.
Moje doporučení patří všem, kteří hledají lehký svěží styl, ne však prvoplánově oddychovou literaturu. Mezi řádky objevíte životní rány definující nejednoho z nás.
Jedná se o mou třetí přečtenou práci Třeštíkové a opět s nedořešeným finále. Neubránila jsem se tedy lehkému zklamání. Tematicky mi ale čtení neobyčejně přišlo vhod a Hanka mi i přes svou neomalenost přirostla k srdci.
Závěrečné hodnocení: 82 %
Hančin svět naruší poprvé nečekaný rozvod jejích rodičů a střídavá péče, o níž rozhodne soud. V otcově nové rodině se setká s Alešem, synem otcovy ženy. Měla by ho považovat za bratra, ale ona se do něj zamiluje. Nešťastně, protože Aleš v ní vidí především sestru. Jenže to není jediný Hančin problém. Nejdřív otcova a potom i matčina smrt ji zcela vykolejí a Hanka obtížně hledá způsob, jak se se vším vyrovnat, hledá někoho, o koho by se mohla opřít. Zprvu jí pomáhá babička, jejíž životní příběh jako by předznamenal i Hančiny osudy. A pak potká o hodně let staršího Huberta, který dělá, co jí na očích vidí. Ale bylo jejich setkání opravdu náhodné, nebo Hubert sleduje svůj vlastní cíl?
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2017
Žánr: společenský román
Počet stran: 332
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat