Recenze: SPĚŠNÝ VLAK CH.24.12. (Jan Poláček)

  Alternativní konec druhé světové války s nádechem okultismu

Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.
Chci zakoupit tento titul!

Spisovatel Jan Poláček vystudoval technickou kybernetiku na ČVUT FEL Po studiích pracoval nejprve jako vysokoškolský asistent, poté organizátor provozu ve firmě zabývající se výpočetní technikou a od roku 1990 se profesně věnuje elektronické sazbě textu. Ve své tvorbě se orientuje především na sci-fi, přičemž zde našlo uplatnění i jeho vzdělání. Je považován za jednoho z předních českých představitelů literárního stylu kyberpunk a v roce 1992 dokonce získal Cenu Karla Čapka (výroční česká a slovenská literární soutěž science fiction a fantasy) za povídku Pán sítí.

„Možná na tom už ani nesejde,“ podotkla Steinová, „teď, když je Říše úplně všude.“ (str. 156)

Píše se rok 1953. Od konce války, jež vyvrcholila bezpodmínečnou kapitulací Spojených států, uplynuly dva roky. Čechy jsou pevnou součástí Třetí říše, která se rozprostírá po většině zemského povrchu, a Adolf Hitler přednáší projevy o nutnosti potrestat strůjce zločinů proti lidskosti, mimo jiné Heinricha Himmlera. Takový je obraz alternativní historie z pera Jana Poláčka, v němž nacisté po čtrnácti letech bojů dosáhli konečného vítězství s pomocí jaderných zbraní – a okultismu.

Společnost se však stále nachází v neutěšeném stavu, a to především po morální stránce. Válka, jež trvala příliš dlouho, si vyžádala mnoho obětí. Není rodiny, jež by neztratila otce, syna či rovnou všechny mužské členy. Lidé jsou navíc mírně znepokojeni skutečností, že někteří z nich – především nemocní, ať už duševně, či fyzicky – jsou posíláni vlaky někam na východ. Někdejší váleční hrdinové stojí nyní na okraji a nikdo si jich již neváží.

Mezi nimi i Walter Fleischer, dříve Martin Řezníček, jenž ve svém rodném městě Chrud musí pracovat jako metař, přestože patřil k několika vybraným letcům, již stáli za vítězstvím. Život mu ztěžuje i péče o duševně nemocnou matku, jedinou příbuznou, kterou mu válka nevzala – alespoň tedy fyzicky…

„Vždyť už jsou dva roky po válce,“ řekla Steinová. „Ten lepší svět konečně jednou přijít musí. Komu jinýmu máme dneska věřit než panu Hitlerovi. Je pro nás… pro obyčejný lidi. Vždyť ani nikoho lepšího nemáme a tak hezky mluví o míru“ – prudce se nadechla a rozkašlala. (str. 187)

Spěšný vlak Ch.24.12 je znepokojující dílo poukazující na nesmyslnost válek, v nichž jsou de facto vždy obě strany poražené – jen jedna z nich o něco méně. Zejména její vliv na mladou generaci je vyobrazen více než realisticky: dvacátníci jako Walter se kvůli nukleárním zbraním musejí potýkat s šedinami, odpadávající kůží, ale především jizvami na duši. Mnohým zůstalo z rodiny pouhé torzo. Za minulostí se raději nechtějí ohlížet – a budoucnost? Vyhlídky nejsou příliš valné.

„Lidé nejsou od přírody hodní,“ doplňoval ho v dobách své moci Walterův otec s pochopením, to, co v nich je, má blíž k peklu než k nebi. (str. 45)

Knihou prostupuje ponurá, neutěšená atmosféra, perfektně ladící k tématu. Odmyslíme-li si některé vyložené absurdity – Hitler cestující do Tibetu, aby se zde modlil a nacházel duševní klid, je mírně přitažený za uši i v žánru sci-fi –, můžeme říct, že skutečně zachycuje jeden z možných scénářů, kdy nacisté skutečně zvítězili. O okultismu a Třetí říši toho již bylo napsáno hodně, a pokud jde o nukleární zbraně – bůh ví, jak bychom dnes žili, kdyby Američané nevyvinuli a nepoužili atomovou bombu jako první. Mimochodem, jak jistě všichni víme z hodin dějepisu, bitvu či rovnou válku může kolikrát rozhodnout i počasí.  

„To tenkrát před Moskvou…kdyby mrazy přišly o dva tři týdny dřív, už někdy v polovině listopadu, von Bock by zůstal na pozicích a celá ofenzíva Tajfun by ani nezačala. Těch omrzlých, co tam potom měli, a tanky se nedaly startovat. Armáda invalidů. Stát se to před Moskvou, tak vám říkám, že by válka trvala dodnes,“ dopověděl Rapl. (str. 88)

Dalo by se říci, že dílo má převážně popisný charakter. I přes jeho dynamicky znějící námět nedochází k žádným větším dějovým zvratům – snad s výjimkou Walterova rozhodnutí o směřování jeho a matčina života, jež učiní téměř v samotném závěru. Spěšný vlak se rozjíždí velice pomalu, přičemž až příliš rozvleklá první polovina knihy prostá jakékoliv akce je snad jedinou vadou na kráse.

V příběhu sledujeme dvě roviny. První, ze současnosti, mapuje život v novém světě, v němž není téměř nikdo spokojený. Druhá, retrospektivní, zachycuje Walterovy válečné roky, věčné rozepře s proněmecky orientovaným otcem a šikanu od nacisticky angažovaného spolužáka, které ho paradoxně dovedou do lycea, kde se má naučit zacházet a létat s vrilem, zbraní – jež má rozhodnout válku.

„Není na světě stroj schopný se vám postavit, vykládal mladý charismatický generál velící lyceu, neexistuje tak rychlý letoun s takovým doletem. Jste neporazitelní a nedostižitelní. Jste bájnými letci, heroy Třetí říše.“ (str. 109)

Vyprávění v er-formě zajišťuje určitý odstup od hlavního hrdiny, což je v určitém slova smyslu příhodné, neboť stejně tak se Walter zdá občas být jen nezúčastněným pozorovatelem svého vlastního života. Ostatní postavy jsou vykresleny plasticky a uvěřitelně – ať už prostá hospodyně Steinová, blouznící matka, fanatický otec či ostatní nositelé železných křížů, již dnes zastávají ty nejšpinavější práce za minimální mzdu.

Jazyk odpovídá postavení jejich původců, spisovná mluva se střídá se slangem, expresivnější výrazy můžeme z úst protagonistů rovněž občas slyšet. I když to zní paradoxně, autor využívá při popisech i prostředků, jako jsou metafory či personifikace, které však tvoří překvapivě příjemný kontrast s obsahem díla.

Každičký předmět byl částí nasvícené kulisy, nad níž dál trvala noc. Poklice sněhových mračen obvykle vydržela beze změn až do večera, kdy úzký pruh dne znovu sklouzl pod zemský povrch. (str. 8)

Spěšný vlak Ch.24.12 se dá interpretovat jako antimilitaristický počin ze sféry alternativní historie. Jeho přesah do sci-fi jej zřetelně odlišuje od ostatních knih s podobnou tematikou. Autorovo technické vzdělání zde našlo své uplatnění v popisu technologií, díky nimž skončil jeden z nejkrvavějších konfliktů v dějinách lidstva zcela opačně, což mnozí čtenáři mohou ocenit. Lze jej doporučit všem zájemcům o dějiny, zejména těm se zálibou ve spekulacích a dohadech.

Jako velké milovnici historie se mi kniha líbila a hodnotím ji tedy velmi pozitivně, zejména díky protiválečnému zaměření. Podobných není nikdy dost, což se v současnosti, bohužel, opět ukázalo jako aktuální téma. Snad jen výše zmíněná, až příliš rozvleklá první polovina knihy, je pro mne negativem.

Závěrečné hodnocení: 85 %

 
Anotace:

Komorní příběh zkoumající alternativu českých dějin, na jejímž počátku se Češi ocitají po boku tisícileté říše... Úředník komisariátu Řezníček si poněmčí nejen své jméno, ale i myšlení a pro vítězství je ochoten obětovat cokoli. Bezvýchodná situace a tlak rodiny přivádí jeho mladšího syna, již s novým jménem Walter Fleischer, na lyceum leteckých zbraní Vril a shodou okolností z něj vojenská mašinérie stvoří hrdinu poslední vítězné akce. Poválečná totalitní společnost se pokouší vytvořit nový lichotivý obraz demokracie a ve druhé rovině je přitom rozkrývána chlapcova cesta z měšťanské školy k tajným zbraním opředeným pozlátkem okultismu. Walter je po návratu domů vtažen nazpět do tísnivého světa malého města Chrud plného špiclů a komisních úředníků, nazpět do odumírající rodiny. V atmosféře strachu se snaží ochránit to, co z ní ještě zbylo. Na pozadí velkých společenských změn řeší svůj malý rodinný problém... Je třeba se postarat o živé i mrtvé a najít cestu ven z kruhu, který se uzavírá...
 

Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2010
Žánr: sci-fi, historie
Počet stran: 262
Formát: epub, mobi