Kdo má šlapátka, ten má i kliku
Za recenzní výtisk děkuji autoru Vítu Martinu Matějkovi.
Letní knížka pro mládež si mě na první pohled získala obálkou s působivou ilustrací. Anotace slibovala dobrodružství, které si budu moct vychutnat i se svými dětmi, a tak jsem se moc těšila, až nám publikace dorazí domů.
Autorem Klubu Klikařů je lékař se zálibou v hororových povídkách, navíc se zkušeností z recenzování fantasy literatury. Jak se tahle kombinace projevila v jeho vydané prvotině?
V kulisách rozpálené Plzně a blízkých lesů se nám hned na prvních stránkách představí hlavní hrdinové. Lukáš miluje jízdu na kole, Jirka zase ujíždí na studiu historie, matematiky a na dobrých počítačových hrách. Ti dva se doslova střetnou v jedné zatáčce na lesní cestě, a když se vymotají z karambolu, zjistí, že si vlastně mají co říct.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Během zábavy na kolech si povídají o nejnovější online hře, která aktuálně zaplavila plzeňské školy, diví se, proč ji vyhrála zrovna Šárka z gymplu – holka, co vypadá jako typická barbína – a pak se stanou svědky únosu.
Partička pátračů má typické složení – jeden akční tahoun, jeden opatrnější člen vědátorského typu a holka. Není to nic objevného, ale kombinace charakterů takto výborně funguje a jde o osvědčený způsob, jak může mít každý hrdinu, se kterým se ztotožní.
Pochvala směřuje i k preciznímu vystižení charakterů, které jsou jednoduché, ale ne ploché a k tomu jsou přísně konzistentní.
Lukáš zastupuje osobnost vůdce, neváhá a nevadí mu rozhodovat. Má dobrou fyzičku a přátelskou povahu. Jirka se chová zdrženlivěji, je zmíněno jeho nepříliš dobré rodinné zázemí a pár životních šrámů v podobě šikany. Je to chytrý kluk se všeobecným přehledem, ale žádný nereálný ajnštajn.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Šárka na první pohled do partičky příliš nezapadá, spořádaná dívčina z gymnázia – a ještě jezdí na růžovém kole, což klukům připadá ohromně vtipné –, přináší s sebou tajemství a je nositelkou tématu vztahů, které se v několika rovinách protínají právě v ní. (Tím není myšlen milostný trojúhelník ani nic podobného. Více však nemohu vysvětlit bez vyzrazení části pointy.) Oproti klukům funguje spíš jako ženský archetyp, ale v rámci příběhu je její role zpracovaná funkčně a rozhodně se nestane žádným kýčem.
Dalšími postavami jsou už především záporáci. Ti jsou taky tři a jejich zlotřilé spády málem vedou k tragédii rozměrů zombie apokalypsy. I do jejich lehce klišoidního jednání se autorovi podařilo dostat trochu osobitosti a vnitřních rozporů, což děj okořenilo.
Miláčkem mých dětí se pak stal bezdomovec Jarda, jehož repliky je dokázaly rozesmát ještě i druhý den po dočtení kapitoly. Jako komická figurka zafungoval i u mě, ale zdá se, že smysl pro humor cílové čtenářské skupiny Vít Martin Matějka trefil touto postavou stoprocentně.
„Jaroušku, ty jsi bůh!“ Lukáš ho chtěl radostí obejmout, ale odér obklopující muže ho od toho nápadu odradil.
„Jo, občas jo,“ pokýval hlavou Jaroušek. „Plyč, teď všichni plyč.“
„Dobrej nápad,“ sykl Jirka a zabouchl dveře hlídkového vozu. (str. 36)
Klub Klikařů je částečně detektivkou ve stylu Správné pětky Enid Blytonové, zároveň ale funguje jako adrenalinový akčňák a navíc s sebou nese závany mysteriózní a sci-fi atmosféry s lehkým hororovým nádechem dokonale odpovídajícím věku čtenářstva. I pro dospělého se najde pár momentů, které dovedou překvapit.
Tempo je hodně rychlé, místy bych ocenila chvíli na oddech a možnost zorientovat se v příběhovém čase. Vyprávění ale nebylo zmatené, jen osekané na dřeň, aby nezůstalo nic zbytečného, rozvleklého a nedůležitého. Celkově jde znát, že se autor (dle informací, které jsem našla na internetu) dosud soustředil spíše na povídky. V tomto případě to však není nutně špatně, jelikož literatuře pro čtenářské elévy nepřekáží jistá zkratkovitost a jasné zacílení na jedinou pointu.
Jazyk je jednoduchý, odpovídající věku, ale nebojí se ani vysvětlovat nové pojmy nebo používat neologismy z mluvy současných puberťáků. Zarazila mě snad jediná věc, a to užití slova, které by se hodilo více do slovníku mojí babičky než dnešní mládeže. Nic podobného se však už v knize neopakovalo a postavy hovořily způsobem, který nenásilně podporoval jejich osobní charakteristiku.
„Na někoho čeká,“ řekl Lukáš.
„Jo, vypadá to,“ souhlasil Jirka. „Nejspíš na nějakého amanta.“ (str. 13)
Považuji za dobrý nápad využít jako kulisu existující místa, která si mohou místní snadno představit a ty přespolní zas třeba nalákají k výletu. Celý příběh je díky nim pevně usazený v realitě, z níž se však snadno uniká do akcí nabitého dramatu.
Spojení náznaku sci-fi linie a historické epochy nacistické třetí říše není v popkultuře nic nového, tím spíše je to věc, které mládež dobře rozumí a jedno umocňuje druhé, což výborně buduje napětí a příjemný strach. Mám mírné výhrady k nakládání s uskladněnými granáty – tedy k jejich využití. Skálopevná jistota hrdinů, že věc dopadne podle jejich plánu, mi nepřišla tak docela v pořádku, ale asi je to detail, který se dá odpustit.
„Nacisti?“
„To nebude náhoda, nemyslíš? A čekni tohle.“ Jirka byl úplně v tranzu. Prohraboval se štosem papírů, co chvíli obdivně sykl nebo hvízdl.
„Tak to nepřečtu ani náhodou. Co to sakra je?“
„Azbuka. Vidíš? Tohle je srp a kladivo. Znak Sovětského svazu, a tohle,“ ukázal na řádku nečitelných znaků, tvořících dvě slova. „Tohle se čte savětskaja armija.“
„Ty umíš rusky?“ vytřeštil oči Lukáš.
„Ale ne. Tohle vím náhodou z jedné počítačové hry,“ přiznal Jirka. (str. 25)
Celkově má novela velký tah na branku, jednotnou linku, prostě ví, čím chce být a co chce sdělit a nevlaje ode zdi ke zdi. V kontextu byla za mě přebytečná drobná romantická vsuvka v rámci závěrečné gradace.
Publikaci vhodně doplňují černobílé ilustrace od Jaroslava Kratochvíla.
Klub Klikařů je výbornou ukázkou toho, jak by měla vypadat moderní literatura pro začínající čtenáře na přelomu prvního a druhého stupně základní školy. Chytrá a zároveň jednoduchá, přinášející zábavné zvraty, které se dají uvěřit. Svižná, takže dětem nedá šanci se nudit. Trefuje se do jejich humoru, aniž by byla trapná. Za mě a mé malé spolučtenáře šlo o tu nejlepší volbu pro letošní prázdniny a jsme nadšeni příslibem pokračování, jímž Klub Klikařů na konci zavání.
Závěrečné hodnocení: 95 %
Komentáře
Okomentovat