Recenze: DRUHÁ ŠANCE PRO ZOE (Michaela Schmiedlová)

 Londýn, dvě dívky a jeden osudový dort

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Chci zakoupit tento titul!

Michaela Schmiedlová (*1990) je českou autorkou narozenou v Rakovníku, vystudovanou v Praze a nyní již libereckou maminkou dvou dětí. Její prvotina s názvem Bronzová medaile (2016) vyšla jako e-kniha v nakladatelství Lukáš Vik – E-knihy hned. Romantického románu Druhá šance pro Zoe (2022) se ujalo nakladatelství Grada a vydalo ji pod svou značkou Cosmopolis v edici Young Adult.

Druhá šance pro Zoe je romantickou, avšak ne zrovna povedenou knížkou pro mladé dívky. Ať už se jedná o nevyzrálý styl psaní, citelnou povrchnost, absenci hlubších emocí, nedůvěryhodnost většiny nastalých situací či nepropracovanost charakterů jednotlivých postav, příběh v mnoha ohledech působí jako prvotina – i navzdory tomu, že autorce už jedno dílo vyšlo.

Román je psán ich-formou z pohledu dvou dívek. Hlavními hrdinkami jsou Tereza a Zoe, matka a dcera, jejichž příběhy od sebe dělí dvacet let. Tereza vypráví o svém osudovém setkání s Quentinem Danielsem, zpěvákem londýnské kapely The Secret Box. V knize sledujeme jejich pomalu se rozvíjející milostný vztah a nelehká rozhodnutí, která Tereza učinila, aby ochránila svou dceru.

Zoe navazuje tam, kde Terezin život skončil – sama se po matčině smrti vydává do Londýna na koncert The Secret Box, aby se seznámila se svým otcem. Quentin však dosud netušil, že mu jeho životní láska porodila dítě. Zoe postupně zjišťuje, že tohle nebylo jediným tajemstvím, které před ní maminka skrývala.

Život oběma dívkám házel klacky – občas vyloženě klády – pod nohy a rozhodně se s nimi nemazlil. Naštěstí však mají své milované pečení, které jim v těžkých chvílích pomáhá, a hlavně dort s tajnou ingrediencí. Protože tento rodinný recept dokáže nejen zahnat chmury, ale i najít cestu k srdci pravé lásky…

Říká se, že když umíráte, před očima se vám přehraje celý váš život.

Já už umírám podruhé.

Je to snad stovky let trvající okamžik. (str. 7)

Druhá šance pro Zoe má v sobě snad vše, co by YA romantika měla obsahovat – poutavou růžovou obálku, zamilovanost, mladé hrdinky, jednoduchý jazyk a čtivost. A taky velký, v tomto případě však nepříliš zdařile uchopený, potenciál.

Anotace mimo jiné láká na Londýn, kterého je tu opravdu poskrovnu a je zmíněn spíše jen tak mimochodem, a dvě božské cukrářky. Tudíž se vy, jako čtenáři, dychtivě těšíte na romantický knižní výlet do Británie provoněný hromadou sladkých zákusků. Inu, příběh by se klidně mohl odehrávat někde na vsi v jižních Čechách a místo lahodných dezertů byste se dočkali leda tak palačinek. A muffinů. A jednoho dortu, který tu sice hraje důležitou roli, ale po třetí zmínce na něj buď dostanete neskutečnou chuť, nebo vám naopak začne lézt krkem.

Prolínání minulosti a budoucnosti a postupné rozuzlování dlouholetých tajemství z pohledu matky a dcery je skvělým nápadem, z něhož by se ale dalo vykřesat mnohem víc. Vyprávěcí linky jsou označeny jmény, tedy Tereza a Zoe, a odlišeny jinými typy fontů. Zde bohužel veškerá skvělost a rozdílnost končí.

Dívky, které od sebe dělí celá dvě desetiletí, stejně mluví, skvěle pečou, obě jsou krásné, na svůj věk velice rozumné a neskutečně silné – obzvlášť vzhledem k tomu, kolik dramat jim život připravil. Jednoduše dokonalé prototypy Mary Sue. Ačkoliv v případě Terezy a jejího rozhodnutí (na jednu stranu pochopitelného, na stranu druhou sobeckého a nedostatečného – přece jen to dítě nebylo pouze její) by se nad tím dalo polemizovat.

Zato Zoe se snad nikdy nezlobila ani se nehroutila, každému velmi snadno odpustila, Quentina, jehož nikdy neviděla a byl pro ni v podstatě cizím člověkem, oslovovala táto, smrti blízkých vzala velmi racionálně a celkově se zdála být jako bezchybná, tím pádem i nereálná postava (co si budeme nalhávat, nikdo nejsme perfektní). Občas jsem ji podezřívala, že nemá emoce.

„Věříš na znamení?“ ptám se zvědavě. Vím, že to tak nemyslel, jen mě to napadlo. 

„Jsem profesionální sportovec.“ 

Jako kdyby to mluvilo za vše. „A?“ 

„Jsem znameními doslova posedlý. Nosím talismany pro štěstí, před každým zápasem mám rituály a když něco není tak, jak má, je to v háji. Na světě asi nenajdeš pověrčivější bandu lidí, než jsou profesionální sportovci,“ odsoudí sám sebe pobaveně. (str. 53)

I proto Zoe působí méně uvěřitelně než Tereza, třebaže její linka je zajímavější – když tedy pominu fakt, že navzdory dvacetiletému rozdílu se chová, přemýšlí a mluví takřka totožně jako její máma. A kdyby se z Quentina mezitím nestala známá hvězda a z malého Jamese dospělý „superkrasavec“, nepostřehla bych, že se ty dva příběhy odehrávají v jiné době. Vždyť se za ten čas toho tolik změnilo! Stačila by drobnost, která by hrdinky odlišila – cokoliv od slangu mládeže přes účesy a módu až po technologické vymoženosti…

Terezu i Zoe potkaly tvrdé rány osudu a někdy jich bylo na dva životy až příliš. Tereza se potýkala s příšerným zážitkem z mládí a musela učinit několik těžkých rozhodnutí, Zoe zas postihla dvě nečekaná úmrtí milovaných osob, otce poznala až v devatenácti a zjistila, že ne vše, co jí máma řekla, byla pravda… Zároveň ji potkalo tolik štěstěny, že její množství celkovou nedůvěryhodnost jen podtrhlo.

Jako příklad lze uvést událost hned ze začátku, kdy se Zoe vypravila na koncert Quentina, který o ní do té chvíle neměl ani ponětí: jakousi šťastnou náhodou z toho ohromného množství fanoušků vybrali zrovna ji, aby si s kapelou zazpívala, a k tomu všemu se ukáže, že umí perfektně zpívat. Všichni si díky jejímu vzhledu dají jedna a jedna dohromady, nikdo Zoein původ (až na Quentinovu snoubenku) ani nevyvrací, ani se nesnaží zjistit, zda nelže a nejde o nějakou bláznivou fanynku, a ona se tak ocitá v sídle, kde členové The Secret Box a jejich spořádané rodiny žijí. A to, že se do ní zamiloval známý sexy fotbalista s hromadou obdivovatelek, o tom ani nemluvě…

„Nejím sladký,“ pronesl se zcela vážnou tváří. 

A já čekala, jestli si ze mě náhodou neutahuje. Samozřejmě jsem se doslechla o existenci lidí, kteří sladké nejedí, ale byly to pro mě přízraky. Něco jako elfové nebo jednorožci. Zkrátka mystická stvoření. (str. 92)

Kromě Terezy a Zoe v knize vystupuje hned několik dalších postav. Není jich moc, ovšem podobně jako hlavní hrdinky působí jednotvárně a šablonovitě, zkrátka jim chybí vlastní charakter. Všichni jsou hrozně milí, přátelští a důvěřiví, u konce zas stejně pochybující. Jenže takhle vstřícných lidí v životě potkáte jen málo, tudíž je obtížné jim cokoliv uvěřit. Nehledě na to, že minimálně na polovinu z nich po dočtení zapomenete.

Třeba Quentin, jakožto zpěvák slavné skupiny, téměř denně v hledáčku otravných paparazziů, je v podstatě perfektní – nepije, nefetuje, nesmilní, je sympaťák a ke všemu neobyčejný romantik (už po pár týdnech známosti s Terezou mluvil o svatbě…). Velmi podobně je na tom James, nadějný sportovec a Zoeina teenagerovská platonická láska, neboť ani on nemá jedinou chybičku. Oba se sice vymykají toxickým badboyům, kterých je v YA literatuře požehnaně, ovšem jejich nadprůměrná dokonalost ve čtenáři nevyvolá zrovna pocit věrohodnosti.

Co se týká milostných vztahů, ani zde nečekejte něco převratného. Tereze a Quentinovi lze jen těžko uvěřit onu „životní lásku“ a ani Zoe s Jamesem neoslní natolik, abyste z nich měli takový ten „ách“ pocit. Jejich nudnou romantickou linku zachraňuje snad jen poměrně pěkné proplétání náhod a Jamesova pověrčivost (což na rozdíl od zbytku románu docela dobře funguje).

Navzdory všem těm tragédiím a zamilovanostem ve mně Druhá šance pro Zoe nezanechala žádný emocionální dojem. Vše je vysvětleno jen povrchově, obě vyprávění jedou na stejné vlně a nesouvislé střídání minulého a přítomného času vás může při čtení rušit, nebo dokonce mást.

„Ale jednou přijde holka, která ho taky upeče, a tu si pak vezmeš za ženu,“ šeptám mu z legrace. Vzápětí toho lituju, protože se tváří smrtelně vážně. Ale jsou mu jen čtyři roky, tak to určitě zapomene. Jenže mi něco napovídá, že se mýlím. (str. 139)

Co se týká stylu psaní, je jednoduchý – možná až příliš. Text místy vyznívá, jako by ho psala „náctiletá pro náctileté.“ Na čemž by samozřejmě nebylo nic špatného, kdyby se tu a tam šlo víc do hloubky, a ne se všeho dotknout jen letmo, jako by to byl náhlý autorčin nápad. I dospívající dívky jsou přece plnohodnotnými čtenáři, kteří si zaslouží propracované příběhy a postavy, do nichž je snadné se vcítit, nikoliv číst jen o jejich dokonalém sebeovládání v těžkých životních situacích.

Pokud bych tuto knihu měla k něčemu přirovnat, v případě Tereziny linky by to byla nepovedená fanfikce na oblíbeného rockového zpěváka, který tu ovšem postrádá jakékoliv rockerské kouzlo. U Zoe je zas cítit inspirace americkými filmy pro mládež z počátku milénia – motiv setkání dcery a slavného otce, jenž o ní nemá ani ponětí, lze vidět v Co ta holka chce z roku 2003, rodinný podnik či zemřelou maminku řeší například Hilary Duff v Moderní Popelce (2004).

Abych to shrnula, Druhá šance pro Zoe je lehce podprůměrným dívčím románem s nevyužitým potenciálem, plytkými postavami, nezajímavými vztahy, nedůvěryhodností snad na každé druhé stránce a s tolika životními dramaty, až bylo k podivu, že hlavní hrdinky neskončily u psychiatra.

Vzhledem k jednoduchosti a plochosti knihu nejvíc ocení dívky mezi 13 a 16 lety. Ty starší si z ní příliš neodnesou, maximálně je může potěšit recept na pivový dort na konci knihy.

Závěrečné hodnocení: 40 %

Anotace:

Zoe právě odmaturovala a chystá se do Londýna na koncert slavné britské kapely, jejímž zpěvákem je její otec. Muž, jehož nikdy nepoznala, se jí po jejím narození zřekl. Nebo to bylo jinak? O dvacet let dříve se Tereza v Londýně pokouší utéct před temnou minulostí. Pilně studuje a postupně se jí zase daří najít radost ze života. Nachází tu nové přátele a zamiluje se do vycházející rockové hvězdy. Quentin je úžasný, má to v hlavě srovnané, není sukničkář ani nebere drogy. Zdá se, že budoucnost bude patřit jejich lásce. Jenže osud má na věc jiný názor… Dva navzájem propletené příběhy od sebe dělí dvě desítky let. Příběh matky a dcery, Terezy a Zoe, dvou božských cukrářek, jejichž dorty dokážou otevírat srdce.

Nakladatelství: Cosmopolis

Rok vydání: 2022

Žánr: young adult, romantika

Počet stran: 216

Vazba: brožovaná