Recenze: PŘÍBĚHY OD ZELENÝCH HOR (Helena Tanein Rachůnková)

Tři povídky ze světa kouzel a vakolidí

Příběhy od Zelených hor: Téka – kouzelná země vakolidí (Helena Tanein Rachůnková), fantasy

Za recenzní výtisk děkuji autorce Heleně Rachůnkové.
Chci zakoupit tento titul!


Helena Rachůnková (*1975) je českou autorkou narozenou v Praze. Pod pseudonymem Helena Tanein Rachůnková vydala soubor tří fantasy povídek Příběhy od Zelených hor (2021), a to samonákladem. Přezdívka Tanein pochází z dob hraní LARPů a počítačových her, které Heleně učarovaly – stejně jako svět Pána prstenů, který se stal láskou jejího života.

Podobně jako jiní začínající spisovatelé má i Helena šuplík plný rozepsaných i dopsaných textů, hlavu naplněnou nápady, a hlavně jedním velkým fantasy příběhem. Právě z jeho prostředí pochází historky v Příbězích ze Zelených hor

Kniha obsahuje tři zlehka se prolínající povídky z Téky, světa vakolidí: Příliš vzdálené vrcholky, Práce pro kněze a Hélené z klanu Jitřního slunce. V knize můžeme najít i jednoduchou mapku zelenohorského okolí, seznam jednotlivých postav a téckou encyklopedii.

Příběhy od Zelených hor: Téka – kouzelná země vakolidí (Helena Tanein Rachůnková), fantasy
Zdroj: archiv recenzentky

Příliš vzdálené vrcholky vypráví o partě šestnáctiletých chlapců, kteří se na dlouho plánované cestě setkávají s nečekanými příhodami. Hluboké lesy, jimiž prochází, ukrývají nebezpečné Lesní bratry, kteří je přepadnou a zajmou. Nejsou však jediní, kdo se v pralese právě nachází – mladíky před jistou smrtí zachrání císařští zvědové. Tím ovšem jejich dobrodružství nekončí. Prastaří z legend se totiž probouzejí…

Hlavními hrdiny této povídky jsou Skokan, Běžec, Palič, Hůlka a Mudrák, kdy přezdívky vyznačují jejich nejvýraznější vlastnosti či schopnosti (například Rondému se říká Běžec, neboť vyhrál snad každý běžecký závod, a Tandé je Hůlkou jednoduše proto, že je vytáhlý a hubený). Jejich prostřednictvím se seznamujeme nejen se životem ve vakolidském klanu a s překvapivě dobrodružnou výpravou, ale i s nebezpečím, které v lesích nedaleko Zelených hor číhá.

Běžel a míhal se lesem jako bytost ze starých časů. Přeskakoval padlé stromy, cestu před sebou viděl jasně. Vedla ho dobrá vůle a les sám. (str. 42)

Práce pro kněze
je příběhem Sulekého, který místo touženého odpočinku čelí své největší výzvě. Společně s několika dalšími knězi a mágy se vydává na výpravu, jejímž cílem je záchrana nejen lesa pod Zelenými horami, ale možná i celého císařství.

Suleké je princem, veleknězem z Císařského klanu a otcem zvěda, který zachránil chlapce v Příliš vzdálených vrcholcích. Zatímco předchozí povídka vyprávěla o obyčejných vakolidech z klanů, Práce pro kněze čtenáře seznamuje s vakolidmi z vyšších společenských vrstev – a hlavně s magií. Narazíme tu na telepaty, léčitele či specialisty na různé živly, ale také na kouzelná stvoření, jako je například stromoloď, což je dle encyklopedie na konci knihy: „živá vnímající bytost, vzniklá pravděpodobně pomocí magie.“ (str. 233)

Linalidé předvedla jen malinké ohnivé kouzlo, aby nevyplašila stromoloď. Ty oheň v lásce příliš nemají. Sama byla na vakoženu vysoká, štíhlá a elegantní. 
Stromoloď se o jejich kouzlení velmi zajímala. Natáhla všude mezi ně vnímavé větvičky. (str. 72)

Hélené z klanu Jitřního slunce
již dospěla do věku, kdy se má stát nevěstou. Nesměle čeká na toho pravého, a dokonce se skutečně zamiluje. Jenže osud jí zamíchá kartami. Hélené se místo námluv dočká událostí, které ji dovedou až na práh života.

Hélenina povídka se od předchozích dvou v mnohém odlišuje – na rozdíl od nich je psána ich-formou a hlavní hrdinkou, tedy i vypravěčkou, je dívka. Její povídání nás vrací zpět k obyčejnému klanovému lidu a k jejich tradicím, tentokrát týkajících se námluv. Ústředním motivem je v tomto případě láska.

Maminko, jaké to je, zamilovat se?
Maminka mi prohrábla s povzdechem hřívu, kterou se snažila upravit do nějaké přijatelné podoby.
Chvilku jen mlčela a já jsem netrpělivě poposedla.
Tak jaké?
Když je to ten pravý, tak nádherné. Jako by stále svítilo sluníčko a všechno bylo duhové. Zvlášť na začátku.
A když ne? Když to není ten pravý?
Tak je to trochu pěkné a trochu smutné, ale pak to dlouho netrvá. A neboj, až to bude ono, tak to poznáš. (str. 145)

Povídky jako takové mají potenciál. Jsou rozdělené do několika podkapitol a jde z nich poznat, že si autorka dala velkou práci s vytvářením svého magického světa, jeho fungováním, obyvateli i tradicemi. Nápadití jsou jak samotní vakolidé, o nichž se v Příbězích od Zelených hor vypráví, tak i ostatní bytosti, například mocný marmagon, strážce lesa a jeden z Prastarých, nebo tvorové, jako je již zmíněná stromoloď.

Bohužel celkový dojem kazí zjevná a citelná absence korektury. Příběhy od Zelených hor jsou totiž protkány nejen pravopisnými chybami, jako je třeba špatné užívání čárek, ale také dlouhými, složitými a podivně poskládanými souvětími, což dost ztěžuje čtení. Stejně tak ho znesnadňuje skákání z myšlenky na myšlenku v rámci jednoho odstavce, špatné používání uvozovacích vět před přímou řečí nebo časté opakování slov (například na str. 6 jsem v prvním odstavci napočítala celkem 4× slovo „hříva“ a 4× „vlasy“).

Počiny, ač celkem zajímavé a s několika opravdu hezkými nápady, na mě působily dojmem, že se do nich Helena snažila vtěsnat až příliš mnoho informací. Oceňuji postupné dávkování fungování vakolidského světa, jejich zvyků a magie, nicméně si myslím, že toho bylo na tak malém prostoru sděleno až moc. Obzvlášť Práce pro kněze mi připadala zbytečně přeplácaná  události, které se tu odehrály, by vystačily snad na celý román.

Zpočátku jsem byla nadšená ze jmen postav. Byla krátká, nikterak složitá a docela pěkně zněla, ovšem druhá povídka jimi doslova přetékala, že jsem téměř neměla šanci se v nich zorientovat. Samotný seznam na konci knihy mluví za vše – zatímco prvnímu a poslednímu příběhu stačila ani ne polovina stránky na veškeré názvy, Práce pro kněze si vysloužila stranu celou.

Milovala jsem ho? Ano. Trápila jsem se pro to? Ano. Ne však tolik, abych chtěla zemřít. (str. 217)

Pokud pominu chybějící korekturu, Příběhy od Zelených hor bych zhodnotila jako průměrnou prvotinu. Jednotlivé historky jsou bezesporu nápadité, bohužel však místy obtížně čtivé a v případě Práce pro kněze zbytečně překombinované.

Co se týká knižní obálky, je za mne poněkud nešikovně zvolená. Hustý prales sice vystihuje atmosféru zejména první povídky, nicméně na fantasy knihu by se hodilo něco více… fantastického – něco, co by svým vzhledem nepřipomínalo spíš populárně-naučnou literaturu.

Kniha je doporučena čtenářům od patnácti let. Mohla by oslovit každého, kdo si libuje ve fantastických světech plných přírody a magie. Osobně bych ji však doporučila jen tomu, komu nevadí lámaná čeština začínajícího autora vydávajícího samonákladem.

Závěrečné hodnocení: 55 %



Fantasy příběhy, které ve třech povídkách představují úchvatný svět vakolidí a jejich příběhy plné dobrodružství, magie, ale i lásky. Nad planetou Téka, kde kdysi žili bohové a která zažila jejich poslední strašlivou válku, visí jako temný mrak věštba, která oznamuje návrat toho nejkrutějšího z nich.

Nakladatelství: Helena Rachůnková – samonáklad
Rok vydání: 2022
Žánr: fantasy, povídky
Počet stran: 236
Vazba: brožovaná

Komentáře