Naskočte na hunt a svezte se do podzemí češtiny
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!
Podzemí slov se skládá z dvaceti dvou příspěvků a jednoho
bonusu, jenž ale na stránkách nenajdete. Pokud si jej zatoužíte přečíst, musíte
si naskenovat QR kód na konci a ten vás přesměruje na web,
na němž si můžete po zadání hesla jej přečíst. Důvodem je, dle pisatele, že se slova z textu nehodí do knihy – na mě to působilo spíše jako
reklama, aby čtenář zavítal i na blog. Každý příspěvek má v průměru dvě
až čtyři strany a všechny jsou doplněny o jednoduché, avšak tematické ilustrace
(drobné i celostránkové) od Moniky Pavlovičové. „Kapitolám“ také předchází otázka, citát či
informace vztahující se k následně rozebíranému tématu. Jako ve správné odborné publikaci – v tomto případě literatuře faktu – v ní
najdeme poznámky pod čarou a na samém závěru seznam použitých zdrojů.
Problém nastane (jak to tak bývá), vydáme-li se směrem na východ. V ruštině totiž najdeme slovo охотник (ochótník) jako výraz označující myslivce či lovce. Čím to je, že se takřka stejným slovem v jednom slovanském jazyce označuje herec, zatímco ve druhém myslivec?
Může za to přirozený jazykový vývoj, na němž se podepisují i charakteristické vlastnosti jednotlivých národů, místní kultura nebo třeba časté koníčky lidí daného společenství. Zjednodušeně tedy můžeme říci, že zatímco u nás má významnou tradici ochotnické divadlo, v Rusku je to zase lov. V době, kdy se význam sledovaného slova konstituoval, zkrátka Češi ze záliby hráli divadlo, Rusové naproti tomu rádi chodili lovit divou zvěř. (str. 17–18)
Argument, proč v recenzi používám označení
příspěvky či „kapitoly“, je prostý. Všechny texty jsou psány sice spisovnou
češtinou, nicméně na jejich pozadí je cítit pachuť blogového stylu. V důsledku snahy o odlehčení
tématu a co nejsrozumitelnější pochopení vkládá Jakub Marek také pokusy o vtipy
či narážky, jež mi osobně nepřišly vždy na místě a často působily jako potřeba podpořit nějaký stereotyp – příklad: v pasáží věnované etymologii slova myslivec autor konstatuje: „Problém nastane (jak to tak bývá), vydáme-li se směrem na východ.“
Spisovatel, ačkoli jsou jeho tvrzení odborně doložená, se čtenáři
snaží předat informace co nejjednodušším způsobem, nicméně mi přijde, že jej
v některých situacích dosti podceňuje. Zdroje nelze zpochybnit,
jediné, na co by si měl spíše sazeč/sazečka dát příště pozor, je, aby nedošlo
k něčemu jako na str. 66–67, kdy je poznámka č. 9 na odlišné straně než
pasáž textu, k níž náleží – podívám-li se na sazbu, docházím
k závěru, že při troše práce s mezerami by k takovému problému vůbec nemuselo dojít.
Zahodíme domněnky, neověřené zprávy a bláznivé teorie o všemožných spiknutích a pojďme se podívat, jak je to doopravdy. Stačí zalistovat v Českém etymologickém slovníku, jehož autorem je přední český jazykovědec Jiří Rejzek.
Kde se tedy podle autoritativního zdroje ve skutečnosti slovo reklama vzalo? Do češtiny se dostalo z němčiny, do němčiny z francouzštiny a do francouzštiny z latiny. Na úplném počátku přitom bylo latinské slovo reclamare, které vzniklo spojením předpony re- (= „znovu, opět“) a slova clamare (= „volat, křičet“). (str. 33)
Velkým negativem je samotná knižní vazba. Pro pohodlné
čtení ji musíte již po pár stránkách doslova zlomit, vnitřní okraje nejsou
takovému typu přizpůsobeny a četba je tedy buď slušné posilování nejen
svalů na rukou, ale i zraku, nebo zločinem proti lidskosti v podobě
poškození hřbetu. V knize mi také trochu vadilo velké množství prázdných
stránek a nevyužitého místa.
Nicméně i Podzemí slov má svá pozitiva. Ať je jimi výše zmiňovaná ukotvenost v odborné literatuře, nebo bezchybná korektura (chyby jsou spíše na straně sazby, nikoli v textu samotném).
Od první
stránky jsem si však kladla neustále otázku, kdo je cílovou čtenářskou
skupinou. Dodnes to popravdě nevím, protože nečtenář či běžný čtenář po titulu podle mého názoru spíše nesáhne, navíc by pro něj některé odbornější věci
nemusely být zajímavé. Naopak pro bohemisty, mezi něž se sama řadím, je
publikace zbytečná, protože se s valnou většinou jevů setkali a styl
příspěvků je na ně příliš jednoduchý, a tak si mohou připadat podcenění.
Jedním ze slov, na jejichž nevhodné použití narážím nesmírně často, je přídavné jméno kompaktní. Setkávám se s ním zejména v marketingových textech, které jej však nezřídka chápou úplně špatně. Používají ho totiž jako synonymum ke slovu malý.
Jenže když se podíváme do slovníku, zjistíme, že kompaktní neznamená „malý“, ale „celistvý, soudržný, souvislý, pevný, hutný“. Každá malá věc tak rozhodně není kompaktní. (str. 91)
Co tedy na Podzemí slov říká bohemistka a jazyková
korektorka v jednom? Kniha je to do jisté míry zajímavá, nicméně se
domnívám, že obsažené texty v tištěné verzi nefungují a patří spíše na
blog. Pro čtenáře, který prahne po vědění a rozšiřování obzorů v oblasti
češtiny, se však může jednat o zajímavý začátek. Co je to „hunt“, to se sice
nedozvíte, ale tento důlní vozík vás zaveze do ne tak tradičního
podzemí.
Závěrečné hodnocení: 55 %
Komentáře
Okomentovat