Umění není nuda
Za recenzní výtisk děkuji společnosti Albatrosmedia.
Chci zakoupit tento titul!
Veronika Chmelařová vystudovala historii a dějiny umění na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 2017 se začala věnovat práci v muzeu na svém rodném Těšínsku, pořádala výstavy i akce pro děti. A právě s příchodem svých vlastních potomků na svět uviděla v popularizaci umění velký smysl. Osobně dětskou literaturu zbožňuje. Jak dopadl její debut na této scéně? Vyšlo u nakladatelství Cpress s ilustracemi Martina Krkoška.
Tom si sedí v poklidu pod stromem, když k němu znenadání přiletí míč. Je natolik ponořený do četby, že by si ho ani nevšiml, kdyby však záhy nepřiběhl zadýchaný kluk s omluvou, že ho málem trefil. Ten chlapec se jmenuje Patrik. Je v parku se svou mladší sestrou Týnkou a psem Artíkem. Poněvadž se od vidění znají ze školy, navrhne mu, že by si mohli společně zakopat. Tom ale čte pozoruhodnou knihu a chce ji dočíst, takže s díky odmítá. Patrik nevěří, že by i něco jiného kromě Marvelu a superhrdinů mohlo být zajímavé, a tak se Tom rozhodne, že ho o tom přesvědčí. Společně se noří do tajů výtvarného umění.
Devatenáct kapitol nás provází pravěkou kulturou, uměním Velké Moravy či abstrakcí. Představí se nám románský sloh, gotika, manýrismus, baroko, romantismus, impresionismus, expresionismus, kubismus, surrealismus, explosionalismus či krásný sloh. Kromě malby jsou prezentovány i plastiky, sochy, či kovové konstrukce. Padnou významná jména jako Krištof Kintera, Toyen, Kateřina Šedá, Karel Malich, Jiří Kolář a mnohá další.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Publikace je vedena jako rozhovor dětí nad otevřenou knihou. Tomův otec pracuje v galerii, takže o umění toho ví mnoho. Ač je Patrikův vrstevník, vystupuje jako uvědomělý kluk, jenž ostatním ukazuje krásy českého výtvarného umění. Od prvních nedůvěřivých pohledů postupují k vlastní interpretaci a hledání společných či rozlišných znaků jednotlivých děl.
Umělecké práci je v průměru věnováno pět stran. Každá kapitola má strukturovanou osnovu. Nejdříve vidíme reálný fotografický materiál (převážně z Moravského zemského muzea, Národní galerie a podobně) Následuje první dětský dojem. Protože je Týnka nejmladší, většina jejích komentářů vyjadřuje to, co by řekl každý, kdo se o umění nezajímá – jak to vypadá, co mu to připomíná, zda je to strašidelné, hezké a podobně.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Tom zasazuje informace do kulturního kontextu. V jaké době tvůrce žil, jak vypadal jeho život, zda dosáhl uznání a všemožné další zajímavosti. Někdy sám neví, co konkrétně má dané dílo vyjadřovat, a tak společně diskutují a vytváří různé hypotézy. Vyprávěním prostupuje i určitá forma mikrokomiksu, jež reaguje na informace z rozhovorů. Na konci bloku je odborněji pojatý umělecký směr či medailonek autora.
„On byl fakt pokrokový v tomhle. A zase mu ne každý rozuměl. Proto taky vystavoval často spíš v zahraničí, tady u nás se v té době podobnému umění zrovna nefandilo.“ „Proč ne?“ zajímala se Týnka. „No, protože lidi, co tady v těch sedmdesátých letech vládli, komunisti se jim říkalo, tak ti chtěli obrázky lidí, co pracují. Třeba v továrnách nebo na poli. Protože podle nich ukazovaly důležité věci a já nevím co, a nějaké takové drátky na šňůrkách se jim holt nelíbily. A ani ti umělci, kteří je tvořili,“ pokrčil rameny Tom. (str. 92-93)
Drobným ilustracím dominují různě intenzivní tóny okrové barvy. Jsou okořeněny menšími texty, již působí odlehčeně a vtipně. Ostatně koncept je stavěn na tom, aby se čtenář bavil a zároveň se nenásilnou formou i něco dozvěděl. Dětské dialogy provází jednoduchý text úměrný jejich věku a stylu uvažování. Krásně zakomponovává jejich oblíbené činnosti (fotbal, superhrdinové), díky nimž se dozví nejen o historickém průřezu českým výtvarným uměním, ale mají možnost objevit i termíny s kulturou spojené.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Velký formát, kombinace ilustrací, reálných fotografií a dětského špičkování. Vyprávění je narušováno psem Artíkem, který se čas od času dožaduje pozornosti, a tak i čtenář má čas polevit od příjmu informací a užít si nezávaznou konverzaci v hovorové češtině s nadbytkem zájmen či vycpávkových slov. To samozřejmě není chyba, ale v tomto případě naopak přednost, protože tím autorka jen zvyšuje uvěřitelnost daných situací.
Počin krásně předestírá, že výtvarné umění rozhodně není nuda a je pro všechny. Není nutné za každou cenu vědět „co tím chtěl umělec říct“, jak jsme častokrát slýchávali. Jen se unášet emocemi, jež v nás dané dílo dovede vzkřísit. Nenudí se dospělý čtenář ani dítě. Nicméně ideální věk považuji mezi osmým až desátým rokem, aby byly patřičně vstřebány informace i kontext vzniku.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Upřímně jsem byla naprosto nadšená. Perfektní populárně-naučná publikace, jež krásně mísí edukativní i zábavnou formu. Čerpá ze současných trendů, a tím trefně dokáže zacílit dětskou duši. Při opakovaném čtení můžete vynechat hlavní příběh a jen si obnovit informace o daných směrech. Titul vás provede jednotlivými technikami i významnými postavami českého výtvarného umění. Doporučuji naprosto všem.
Závěrečné hodnocení: 100 %
Objevte svět českého umění! Zábavně ilustrovaný průvodce pro děti.
ILUSTROVANÝ PRŮVODCE VÝTVARNÝM UMĚNÍM ČESKÝCH ZEMÍ NEJEN PRO DĚTI
Věstonická venuše, Krumlovská madona, portrét Rudolfa II. i démonická socha z balónů. Historie českého výtvarného umění je plná výrazných děl, která dokázala ohromit celý svět. Vyznat se v nich ale může být docela dřina. Anebo ne? Objevte jejich kouzlo a vydejte se na dobrodružnou cestu do světa výtvarné tvorby spolu s kamarády Týnkou, Tomem a Patrikem. Zjistíte, že umění není žádná nuda a cestu k němu může najít každý z nás.
Nakladatelství: CPress
Rok vydání: 2022
Žánr: populárně-naučné, dětská literatura
Počet stran: 104
Vazba: pevná
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat