Recenze: WAVESBURY – PLUKOVNÍK A REBELOVA DCERA (David Návara)

 Za čest a slávu a britské koloniální impérium

Wavesbury: Plukovník a rebelova dcera (David Návara, série: Waversbury (1.), nakladatelství Jonathan Livingston)

Za recenzní výtisk děkuji autorovi Davidu Návarovi.

David Návara, pražský rodák, kterého živí chladná ocel – ačkoliv ne ve formě vojenských šavlí, palašů a skotských mečů –, přivedl k literárnímu životu postavu hraběte z Wavesbury jako oslavu hrdinů ze staré školy a natruc moderním dobrodružným příběhům. Zdařil se mu jeho záměr? A má plukovník hrabě Wavesbury dnešnímu čtenáři co sdělit?

V prvé řadě je nutné říci, že ačkoliv je kniha Plukovník a rebelova dcera vedena na některých knižních databázích jako historický román, o román se nejedná. Jde o soubor čtyř různě dlouhých povídek a jedné krátké novely, sice řazených chronologicky, ale spojených pouze hlavním hrdinou a několika dalšími postavami z jeho okolí.

První povídka s nádechem romance zastihne plukovníka Wavesburyho na cestě na pohřeb nejlepšího přítele. Mrazivá skotská krajina uprostřed zimy jej nutí vyhledat útočiště v zájezdním hostinci a tam se také setkává s půvabnou mladou dívkou, v níž pozná sestru zesnulého přítele. Oba pozůstalí svedeni osudem a hamižností hostinského do jediné nájemní jizby následně přežijí napadení a pronásledování bandity a místo pohřbu řeší potíže s vyděračem.

Láska jako trám vzplane rychlostí blesku a navzdory jistým námitkám nevěstiny rodiny uzavřou již nemladý plukovník a velmi mladá rebelova dcera trvalý svazek.

Když šla s hlavou skloněnou kolem mne, oslovil jsem ji: „Dobrý večer, slečno. Omlouvám se, že vás obtěžuji, ale nepoctila byste mne a nepovečeřela se mnou?“

Snažil jsem se, aby si nemyslela, že chci využít její situace, - čímž jsem si sám nebyl vůbec jistý. Zvlášť, když ke mně zvedla obličej. Mohlo jí být kolem šestnácti, sedmnácti let a byla klasicky krásná. (str. 13)


Další povídky následují, a přestože jsou řazeny v rámci knihy postupně, je jasné, že jde o pouhé střípky, mezi nimiž zejí díry vyplněné pravděpodobně historkami zanesenými v jiných autorových publikacích. Toto je místy poněkud iritující a působí to chaoticky. Ze čtenářského hlediska by jistě bylo příjemnější mít Wavesburyho dobrodružství seřazená plně chronologicky tak, jak jde život, jako deníky dávných britských vojevůdců, jimiž se nejspíš spisovatel inspiroval.

Čtivost a dobrý spád je podpořen také prací s délkou vět a odstavci, potěší kvalitně odvedená korektura, až na opakující se problém se špatně zapsanými příslovečnými spřežkami. Prvkem, který pomáhá budovat atmosféru, je přímá řeč prošpikovaná na vhodných místech slůvky z národních jazyků. Ta dodávají navíc i osobitosti jednotlivým postavám. Například Skotka Elizabeth vyjádří údiv nebo hněv gaelsky, sem tam je pro hrdiny nutné použít nějakou francouzskou frázi nebo německou vojenskou hodnost či šlechtický titul.

Text má dobrý spád, tempo i gradaci. Je podán profesionálně a plyne lehce. Styl je nenáročný a čtivý, sem tam záměrně vyznívající knižně, až lehce archaicky. Zjevně je inspirovaný filmovými díly jako Fanfán Tulipán, Černý tulipán nebo možná Mayovkami.

Stejně jako u knih Karla Maye je hlavním vypravěčem sám hlavní hrdina. Na několika místech však vidíme děj i očima jeho manželky Elizabeth. Tyto přístupy jsou důsledně odlišovány, neboť v částech komentovaných hrabětem Wavesburym byla použita ich-forma, kdežto úseky vyprávěné očima Elizabeth jsou psány ve třetí osobě.

Hannoveřanka dál ochotně překládala a husar bez otálení odpovídal, i přesto, že se ho jeho druh snažil zastavit. Heidi mu také sama v jednu chvíli skočila do řeči.

Der Károly chce sabít fašeho muže, mylady,“ tlumočila pradlena, „to on, ten verdammte Raubritter, ukradl ty dfě uniformy. Desátnickou a obyčejnou. Prý uprostřed boje, až Herr Graf nebude dáfat posor.“ (str. 297)


Velkou devizou je výborná znalost zvoleného úseku historie. Jistě, žánr je celkově odlehčený a má svá úskalí, ale v tomto případě to rozhodně není neznalost jeviště, na němž Návara své hrdiny předvádí, což je velká úleva. Dílky ze skládačky reálných dějin přináší příjemnou a dobře budovanou atmosféru, kterou je snadné autorovi věřit a přistoupit na jeho hru.

Pozitivní také je, že v rámci literárního světa byl zřejmě charakter hlavního hrdiny hraběte Wavesburyho budován uvážlivě a s přihlédnutím k jeho plánovaným eskapádám. Má už poměrně vysokou hodnost i titul, takže jeho nahlížení do vysoké politiky (díky němuž můžeme sledovat dějinné milníky a nenásilně se dozvědět něco, co nám v hodinách dějepisu zatajili) nepůsobí neuvěřitelně. Zároveň však není natolik vysoko na společenském žebříčku, aby byl autor svázán reálnými zdokumentovanými fakty o osobách, které skutečně žily.

Samotná charakteristika protagonisty je poplatná zvolenému žánru. Plukovník hrabě David Wavesbury je veskrze kladná postava – vynikající bojovník, zároveň milující manžel, chrabrý ochránce britského impéria a zároveň věrný přítel a čestný soupeř. Prostě gentleman, jenž zná své místo ve světě a nepochybuje o něm.

Elizabeth, hraběnka z Wavesbury je krásná, až se do ní zamiluje každý, koho potká, je však zcela věrná svému muži. Má dobrodružnou povahu a je líčena jako statečná a čtenář na to většinou docela ochotně přistoupí, ačkoliv přísně vzato se nezřídka chová spíš sebevražedně a mírně nelogicky.

Navzdory určité nadsázce a přehnaným gestům stojí za pozornost způsob, jímž autor do děje přivádí akční ženské charaktery, aniž by přitom znásilňoval dějinná fakta. Kromě Elizabeth jde především o kapitána Johna Farrela, alias Jane Farrelovou. Přece jen si však neodpustím výtku, jelikož tajemství Farrelové působí příliš veřejně.

Všechny charaktery jsou průhledné. Kdo je černý a kdo bílý, je jasné stejně jako na šachovnici. Nedá se však říci, že by to bylo vyloženě špatně. Je patrné, že vytvořit takovéto osoby bylo cílem, protože se jedná o archetypy, bez nichž by zvolená stylizace nefungovala. Jde o klišé, která cílová skupina těchto příběhů miluje, a David Návara s nimi umí obratně zacházet.

„Rád vás zase vidím, lorde Wavesbury. Je to už let, co jsme bojovali bok po boku.“

Já bojoval a ty sis zvracel na boty, chtěl jsem říct, ale odpověděl jsem: „I já vás, lorde Campbelle, I když se setkáváme za tragických okolností.“ (str. 25)


Co může po delší konzumaci série asi trochu lézt na nervy je jakási Angelikovitost – totiž stav, kdy hrdina nesmí chybět u žádné historické události, a tak je všelijak křečovitě vláčen napříč světem a časem. (Mně stačila jedna kniha a nahlédnutí do anotací několika dalších.)

Je vysloveně škoda, že mnohé motivy nejsou propracovány hlouběji. Každá z povídek má téma, které by klidně uneslo román. Hned ta první si o to vyloženě říká, ale i vyprávění o plavbě za piráty nebo historka, jež zavede hrdiny až do tereziánských Čech, mají co nabídnout a zvolená krátká forma příběh vlastně dost škrtí a nutí k přílišné střídmosti. Věřím, že se svým vypravěčským talentem by byl David Návara schopen vymáčknout ze čtenáře mnohem více emocí – a ten by mu za to ještě děkoval.

Publikace je poctivě vyrobená, nerozpadá se po prvním čtení. Na to, jaká je to cihla, je také lehká a dobře se drží. Milým detailem je všitá stužková záložka.

Obrázek na obálce se vzhledem k zacílení velice povedl. Kompozicí, barevností i stylem se hodí k žánru, a navíc musím ocenit portréty hrdinů, které celkem odpovídají popisům v knize.

Série Wavesbury je vlastně taková červená knihovna pro muže. Místo vztahů, plesů a popisů rób se dočkáte akčních scén, bitev a popisů uniforem. V jádru je však tatáž touha po jednoduchém světě s jasně definovaným dobrem a zlem, okouzlujícími a charakterními hrdiny a po romantickém dobrodružství.

Ti, kteří z termínu „tradiční hodnoty“ dostávají osypky a mají raději progresivnější a korektnější literaturu, pravděpodobně k oboustranné spokojenosti titul minou. Zato ti, kteří chodívali do kina na Fanfána Tulipána a každoročně jezdí v létě hledat Poklad na Stříbrném (Plitvickém) jezeře, budou víc než spokojeni. Autor svému žánru rozumí, ví, co píše a pro koho, a je konzistentní, což je za mě velké plus. Vezmu-li do úvahy navíc přidanou hodnotu ve formě stravitelného vzdělávacího historického přesahu, zaslouží si Wavesbury nadprůměrné hodnocení.

Závěrečné hodnocení: 85 %


Anotace:
Máte už plné zuby hrdinů typu rozervaný chudý teenager zmítaný emocemi a hledající si své místo ve světě? Stýská se vám po hrdinech ze „staré školy? Pak tu je tu Wavesbury! Muž, který už něco prožil, má zkušenosti, prostředky a vcelku jasnou představu o tom, kam patří. Žádný hrdina z lidu, rodem i vystupováním je to šlechtic a gentleman nestydící se za své postavení. K nepříteli na bitevním poli je nemilosrdný, ale mimo něj se snaží chovat podle svého nejlepšího svědomí. Tak se také seznamuje se svou životní láskou – o sedmnáct let mladší lady Elizabeth, dcerou poraženého skotského lorda a Wavesburyho někdejšího nepřítele.

Dobrodružný příběh pro malé i velké čtenáře od 9 let.


Nakladatelství: Jonathan Livingston
Rok vydání: 2019
Žánr: historický
Série: Wavesbury (1.)
Počet stran: 416
Vazba: pevná

Komentáře