Recenze: TŘEŠNĚ V RUMU (Michaela Janečková)

 Děda komunista + dovolená na Kubě = 100% zábava

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada.
Chci zakoupit tento titul!

Michaela Janečková vystudovala žurnalistiku na Karlově univerzitě a v současnosti se živí jako novinářka. S psaním začínala jako redaktorka Lidových novin. Poté vyměnila tiskoviny za mikrofon a přešla do České televize, kde za ekonomickou redakci točí už více než deset let reportáže pro Události a edituje pořad Byznys ČT24. Příležitostně spolupracuje s Deníkem N a magazínem Forbes.

Třicetiletá Michaela, profesí redaktorka veřejnoprávní televize, se rozhodla strávit se svým cholerickým dědou bezmála měsíc dovolené na Kubě. Vzhledem k tomu, že je její prarodič komunista, měl by se na Kubě cítit jako ryba ve vodě. Když oběma balila kufry, ještě netušila, co všechno za dobrodružství ji s partičkou důchodců na karibském ostrově čeká. Třešně v rumu jsou poutavým cestopisem, ve kterém nechybí zábava ani faux pas situace.

Zdroj: archiv recenzentky

V první řadě je nutné říci, že čtení to není rozhodně pro každého. V textu se objevuje množství ironie, sarkasmu, vulgárních slov a komunismu. Možná to zní dohromady absurdně, ale spojením zmíněných prvků vznikl cestopis zcela netradiční, a ne každému budou výrazné elementy vyhovovat. Používaný humor rozhodně není břitký a může spoustu jedinců uvést do rozpaků. 

Autorka se opravdu nebojí hodnotit nastalé situace velmi upřímně, což se právě často odráží také na slovní zásobě. Dominantní součástí lingvistické složky je obecná čeština se značným množstvím expresivních výrazů. Středně dlouhá souvětí, většinou bez většího užití básnických figur, doplňují ráznost a údernost celého počinu a odrážejí náladu celého díla i cíle a atmosféru podniknuté cesty. Narazit můžeme na pár jazykových nejasností. Konkrétně na zmínku o stalagnitech (str. 105), avšak správně jsou to stalagmity.

Nikdy jsem nemeditovala, ale tentokrát v tom autě se mi to asi mimoděk povedlo, protože další hodina cesty už uběhla celkem rychle. I v tom drncání na těch výmolech se dala vypozorovat určitá pravidelnost, až mě to skoro uspalo. Když se pak krajina zploštila, začalo být vidět víc vody a mangrovníky, bylo už jasné, že se blížíme. Dalo to trochu práce, ale nakonec jsme řidiči vysvětlili, ať nás doveze do části, kde je míň lidí, ne do epicentra plážové zábavy. Nejprve vůbec nechápal, co po něm chceme. Kubánec totiž vyhledává zábavu, ruch a brebentění, a to i na pláži. (str. 98)

Česká výprava poznávající domovinu Fidela Castra čítá celkem osm členů. Vypravěčkou a zároveň hlavní postavou je samotná Michaela Janečková a její dědeček. Ostatním příslušníkům expedice není věnován takový prostor, i když jsou samozřejmě do dobrodružství také zahrnuti. Přece jen nadále figurují jako součást skupiny.

Zdroj: archiv recenzentky

V titulu lze rozlišit dva druhy příspěvků. Jedním z nich jsou klasické kapitoly kratšího rázu. Ty pojednávají buď o společném tématu, nebo o jednotlivých zážitcích. Druhým typem jsou tzv. offline facebookové statusy opatřené datem, které tvůrkyně nejspíš psala ještě na místě pobytu, aby si uchovala vzpomínky čerstvé. Kromě samotných zážitků je přiblíženo také kulturní a společenské rozložení státu. Setkat se můžeme s poznatky z místních reálií, ale spíše až v druhé polovině knihy. 

Některé údaje jsou vzhledem k datu cesty (rok 2019) již neaktuální. Dočteme se například, že na Kubě mají dvojí oficiální měnu. Pro místní platí kubánské pesos (CUP) a pro turisty uměle vytvořené konvertibilní pesos (CUC). Od roku 1. 1. 2021 došlo však k měnové reformě a už je v oběhu pouze měna se zkratkou CUP. Co se týče navštívených míst, tak o nich cestovatelka příliš nepíše. Zmiňuje okrajově názvy turistických destinací, líbivost, jejich klady či zápory, ale skoro bez osobního zaujetí, což je škoda. Více se zaměřuje na subjektivní pocity a nastalé situace než na cizokrajné prostředí.

Zastávka v tomhle pidiměstečku není koncipována ani tak odpočinkově, jako spíš na voholení turistů. Trvá hodinu a půl, což je přesně čas na to, abyste od vlaku došli k té rozhledně a po cestě museli projít okolo stánků s velkým množstvím chujovin. Prodejci se svými hadry, kraječkami, vyřezávanými lecosy a pestrobarevnými ubrusy nám doslova zatarasili cestu. To, aby člověk kolem jejich stánků jen tak neprošel. (str. 139)

Publikaci doprovázejí minimalistické černobílé ilustrace, které korespondují s celkovým stylem vydání a jsou také zasazeny do humorné sféry.

Zdroj: archiv recenzentky

Třešně v rumu doporučuji všem čtenářům, kteří mají rádi nekonvenční vtípky, kontroverzní cestování a s radostí o něm sbírají informace. Kuba se sice za poslední roky světu o něco více otevřela a vyšla vstříc turismu, přesto však zůstává zemí do jisté míry tajemnou. Nenechte se hned na začátku odradit autorčiným svérázným přístupem ke slohu ani typickými znaky obecné češtiny a za odměnu získáte nevšední čtenářský zážitek.

Celkové hodnocení: 87 %

Anotace:

Dovolená s cholerickým dědou (!) komunistou (!!) na Kubě (!!!). Štvou vás příbuzní u nedělního oběda? Nemůžete pochopit, koho to zas volili, proč si vzájemně přeposílají konspirační maily, nadávají na novináře a skuhrají, že za jejich mládí bylo líp? Vydechněte a počítejte do deseti. Ne vždy je hloubení příkopů mezi generacemi ten nejlepší nápad.

Třicetiletá Michaela, profesí redaktorka veřejnoprávní televize, proto potlačila svůj pud sebezáchovy, a rozhodla se se svým (o čtyři dekády starším dědou) bezmála měsíc cestovat po Kubě. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní: stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, pak se děda ztratí v pralese, že rum je oficiální snídaní šampionů a patery trenky na měsíc v pohodě stačí.

Máte před sebou svérázné zápisky z cest, jež ve výsledku nejsou cestopisem, ale spíš deníkem bizarních situací v kubánských kulisách. Pokud čtenáře kdy zajímalo, co se stane, když sejme rudé třešničky z loga KSČM a naloží je do řízného kubánského rumu, v této knize najde odpověď.

Nakladatelství: Grada – Cosmopolis
Rok vydání: 2021
Žánr: cestopis/humoristický deník
Počet stran: 192
Vazba: brožovaná