Recenze: MORTIFICATIO (Nigredo)

 Zatuchlé oblečení, levná whisky a melodie vinylových desek

Za recenzní výtisk děkuji autorovi Nigredo a nakladatelství Klika.
Chci zakoupit tento titul!

„Autor téhle knihy. Pouze to a pranic víc.“ Medailonek je na slova skoupý, stejně tak tvůrce, o němž víme jen to, že nemá rád své občanské jméno a rozhodl se vystupovat pod pseudonymem Nigredo. Osobně patřím do skupiny lidí, kteří nepovažují za důležité podrobněji zkoumat osobu spisovatele, ale zaměřují se pouze na jeho tvorbu. Nicméně v budoucnu vyjde rozhovor na Čteme české autory, a tak se třeba dozvíte i něco víc než jen, že Mortificatio napsal devětadvacetiletý muž a že vyšla u nakladatelství Klika.

Zajímavostí je, že v předchozích letech vyšel v elektronické podobě zpracovaný stejný námět pod názvem V proudu řeky Styx. Mortificatio je tedy přepracovaná verze téhož. 

Očekávání. Dovede se na vás navalit jako kamení a pomalu vás udusit. V mládí máte sny a vize, vaše rodina vás vidí v dobře placené práci, s pěknou ženou po boku společně žijící poklidným životem. Jenže najednou je vám přes třicet, žijete sám, obklopen pouze nepořádkem. Vaše vlastní sestra si kvůli vám musí před babičkou vymýšlet báchorky, aby jí umožnila dobré spaní bez starostí. Zaplatila vám přece vysokou školu, tak si to zaslouží! Tohle je i případ Nicka. Samotáře nedbajícího o svůj příbytek, ani o svou osobu. Obklopen vinylovými deskami, knihami, alkoholem a léky, aby alespoň nějakým způsobem mohl naplňovat svoji sociální úlohu – chodit do práce. Mortificatio je latinský termín pro umrtvování a v případě Nicka naplňuje svou podstatu. Zapomenout na minulost a na vše, co nedokázal.

„Už mě to nebaví, Nicku,“ pronesla po dlouhé odmlce s typicky ženskou směsicí zloby a smutku, která nikdy nevěstí nic dobrého. „Nebaví mě koukat se, jak všichni kolem mě umírají. Víš, jak strašně se děsím, že se jednoho dne probudím a zjistím, že tu jsem úplně sama? Že už tu není ani jeden z vás? Jedna věc je, když má někdo prostě jen mizerný zdraví. Je to nefér, ale nic s tím nenadělám. S jednou věcí se ale nesmířím nikdy, Nicku. Víš, co to je?“ Považoval jsem to za řečnickou otázku a mlčky čekal na pokračování. „Odmítám se smířit s tím, že zdraví jedinci si svého zdraví neváží. Že svůj život buď odhodí rovnou, aniž by je zajímaly následky, anebo se ničí hezky postupně. Den po dni pomalu skomírají a myslí si, že je to všem ukradený. Že je to jen jejich věc a nikdo nemá právo se jim do toho montovat, jenže tak to bohužel nefunguje. Kéž by to tak fungovalo, ale NEFUNGUJE! (str. 18)

Titul se skládá ze čtyř částí: Prolog, Část první – Léto 2000, Část druhá – Zima 2QQQ a Epilog – Jaro 2001. Jednotlivé oddíly obsahují očíslované kapitoly. Nahodile se ve vyprávění střídá Nick se sestrou Laylou používající autodiegetický postup. Přestože větší zaměření je na bratra, můžeme sledovat oba životy a dovytvářet si celkový obraz toho, co prožili a jakým způsobem se s tím vyrovnávají. Někdo tvrdou prací, jiný tvrdou sebedestrukcí.

Zvláštní je postava Emily, skoro až éterická bytost, s níž se sourozenci poprvé setkali v roce 1987. Když vstoupí na scénu v současnosti, zažíváme mysteriózní zavanutí. Vzhledem k Nickovu životnímu stylu můžeme zpochybňovat jeho úsudek a považovat ho za nespolehlivého vypravěče. Nemůžeme tedy s jistotou říct, jestli odehrávající se situace jsou realita, jeho představy, či pouhé sny.

Prostředím je nespecifikované americké město. V jeho ulicích, klubech a bytech se odehrává většina děje. Přestože konkrétnější informace nejsou explicitně napsány, dostaneme řadu indicií, například měna, vzdělávací školní systém, názvy osob či podniků.

Dílo je psáno ve velké míře spisovnou češtinou, v dialozích můžeme sledovat známky nespisovné češtiny a drobných vulgarismů. Prolínající se existenciální otázky vytváří ponurou atmosféru, avšak prosvítají i prvky černého humoru. Spisovatel bravurně propojuje odkazy na literaturu a hudbu. Nabokov, Shakespeare, Dostojevskij nejsou v textu prázdnými jmény, naopak ukazují, že hlavní hrdina je sečtělý, přemýšlivý a jeho sen o krámku s gramofonovými deskami a knihami by byl ve správných rukou.

Možná to bude znít zvláštně, ale já jsem ještě donedávna nesmírně záviděl lidem jako ona. Záviděl jsem jí tu absenci jakýchkoli zábran, tu kuráž prát se s věcmi tak, jak přicházely, a být neustále připravená na to, že se celý život může obrátit naruby během jediné sekundy. Nikdy jsem neměl koule na to žít jako ona. Nebo jako všichni ti básníci, romanopisci, malíři a hudebníci, které jsem tak obdivoval. Neměl jsem koule na to žít vůbec nijak. Celý život jsem strávil strachováním se, že ztratím to málo, co jsem měl a co jsem stejně nenáviděl. A tak jsem balil parfémy. Chlastal jak duha a četl o všech těch životech, které jsem toužil žít. (str. 73)

Pro román je typický básnický jazyk plný metafor a psychologického rozjímání. Emoce, dojemné momenty, vzpomínání, rouška tajemství a pořádná vrstva melancholie. Čtenář si dlouhou dobu musí spoustu věcí domýšlet, což v něm jen umocňuje zvědavost. Co se v rodině přesně stalo? Jakou úlohu hraje Emily? Koncentrovaná elegie na nesplněná přání.

Hrdinové jsou líčeni plasticky, a i přes relativně omezený knižní rozsah mají jasné kontury, s nimiž se můžete ztotožnit. Layla – sestra bez osobního života, zahlcena prací a snahou všem vyhovět. Nick – na první pohled ztracená existence, na ten druhý jen smutný muž, který má pocit, že mu v některých věcech ujel vlak a on nemá sílu ani chuť ho dohánět. Nechce být pokrytec utopený kompromisy vůči ostatním. Zároveň není prezentován jako pouhý pijan řešící existenciální otázky. Ze všeho čiší mnohoznačnost a záleží jen na vaší interpretaci.

Debut je pozoruhodný v mnoha směrech. Nejdříve musím zmínit jeho úžasnou práci s jazykem. Text je příjemně plynulý bez gramatických či stylistických chyb. Netradiční slovní spojení, hloubka myšlenek i určité životní tápání. Zajímavě řešená kompozice, kdy až skoro v samotném závěru naplno pochopíme prolog. Po obsahové stránce důmyslná hra se čtenářem. Zpochybňování, nevěrohodnost a postupné skládání celého obrazu. Sarkastický humor, citlivost i mnoho filozofických otázek. Tento počin obsahoval od každého kousek a dohromady došlo k perfektnímu propojení. Někdo by mohl negativně posuzovat nedostatečné dovysvětlení minulosti, potažmo i budoucnosti, já to naopak vnímám pozitivně, protože způsob, jaký autor zvolil, dovolil naplno propuknout dané atmosféře.

Osobně jsem byla unesena, protože s takhle vyzrálým debutem se jen tak nesetkáte. Silné myšlenky a absence plytkosti. Na krátkém prostoru dokázala vyniknout nálada celého díla, osobitost hlavních hrdinů i vydatné sdělení pro nás, čtenáře. Na druhou stranu nepopírám, že titul je místy dost mysteriózní a úplně nevím, komu je primárně určen. Mé hodnocení je na plný počet, a pokud upřednostňujete čtení, u kterého si potrápíte hlavu, máte rádi melancholické knihy protkané psychologií, mnohoznačností a emocemi, budete taky nadšeni.

Závěrečné hodnocení: 100 %

Anotace:

Třicátník Nick, živořící skladník parfémů, se v hromadách starých paperbacků, vinylových desek a zatuchlého oblečení marně snaží hledat důvody, proč tu nadále setrvávat. Na zdech svého omšelého bytu si k tomu den co den mučednicky promítá traumata z dětství a opojený nihilismem a levnou whisky balancuje na hraně sebedestrukce. Jedinou oporou je mu jeho sestra Layla – mladá workoholička, která se před démony minulosti snaží skrývat za pracovními lejstry.

Nepříliš šťastná existence obou sourozenců se změní ve chvíli, kdy se v jejich životě znovu objeví tajuplná dívka, s níž se krátce setkali v dětství. Drobná rusovláska Emily s tvářičkou posetou pihami v nich dokáže vzbudit naději, že jejich úděl přece jen nemusí být konečný. Jen je třeba sebrat odvahu a proniknout do zdánlivě neobydleného domu v postranní uličce…

Křehký příběh plný niterných emocí i drsného humoru o tom, že i z existenciálního marasmu lze uniknout, dáme-li v životě dostatečný prostor svým snům.

Nakladatelství: Klika
Rok vydání: 2019
Žánr: společensko–psychologický román
Počet stran: 200
Vazba: pevná