Recenze: DÁVNÁ MOC ZLATÉHO KAPRADÍ (Šárka Blažejová)

 Když dávná minulost začne vylézat na povrch

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Knihy s úsměvem.
Chci zakoupit tento titul!



Šárka Blažejová poprvé vstoupila na českou literární scénu v roce 2020, kdy jí pod pseudonymem Emma Scharkez vyšel titul Život s vůní lubrikantu věnující se práci v oblasti sexshopů. Tentokrát autorka přichází s románem odehrávajícím se v prostředí hradu Loket a odkrývajícím jedno rodinné tajemství.

Hlavní hrdinka Rézi pracuje v gastronomii. Nedávno ji povýšili a co se týče její kariéry, nemohla by být spokojenější. Alespoň tedy do chvíle, kdy se její život obrátí vzhůru nohama. Její milovaná teta, která pro ni byla spíše matkou, zemře a zanechá po sobě závěť s podmínkami. Pokud by Rézi chtěla dědictví přijmout, musela by se vzdát svého zaměstnání snů a vrátit se zpět do místa, kde vyrůstala, a pokračovat v rodinném odkazu.

Zdroj: archiv recenzentky

K učinění správného rozhodnutí jí má pomoci dárek v podobě starobylé spony, jenž se v rodině předává z dcery na dceru. Je za tímto pozůstatkem něco víc? A čím to je, že má od prvního momentu pocit, jako by k ní spona promlouvala?

„Měl jsem pravdu. Myslí si, že spona je zhruba ze čtrnáctého, maximálně patnáctého století, ale aby měl absolutní jistotu, měl by ji důkladněji prozkoumat. Jo a ještě říkal, že pokud by se jeho odhad ohledně datace potvrdil, tak by rád od tebe sponu odkoupil. Prý by se vyjímala v jeho soukromé sbírce. To je fantazie, máte v rodině šperk možná více než šest set let a pravděpodobně nikdo nevěděl, jaký vlastníte poklad.“ (str. 47)


Počin je psán ve velké míře spisovnou češtinou používanou i při nastiňování intimních okamžiků, které touto zásluhou působí až vyumělkovaně. Spisovný jazyk se taktéž objevuje v dialozích, v nichž je střídán s hovorovou češtinou. Tato kombinace bohužel dost ubírá na autenticitě jednotlivých rozhovorů, jelikož jejich používání není dán žádný řád. Postavy tak v jedné scéně mezi sebou mluví spisovně a o něco později přejdou z ničeho nic do hovorové mluvy.

Zdroj: archiv recenzentky

Během vyprávění se několikrát ocitáme v minulosti. Konkrétně tehdy, kdy se Rézi začnou zdát prapodivné sny sledující příběh z počátku neznámé Elišky, jež na místech, kde se dění odehrává, žila. Čím častěji se jí zdají, tím více na ně nemůže přestat myslet. Občas má pocit, jako kdyby měla halucinace a viděla osoby přímo před sebou. Prostřednictvím těchto návratů do historie si společně s protagonistkou dáváme dohromady spojitosti mezi její rodinou a Eliškou. Líbil se mi způsob, kterým autorka pracovala s napětím, nicméně finální rozuzlení bylo velmi urychlené a nepřineslo nic nečekaného. Máte-li žánr načten, nepřekvapí vás. 

Chtěla se cizí ženy zeptat, co dělá v její přípravně, ale z hrdla nevyšel ani hlásek. Popošla směrem k ní, ale ona jako by ji neviděla, dál pokračovala v práci a přes rameno ještě cosi zavolala na pánova panoše. Rézi se tedy otočila, vyběhla po několika kamenných schodech na nádvoří a chtěla se s podivnou vidinou svěřit přátelům. Místo nich však na důvěrně známém místě stálo několik statných koní s jezdci oděnými v dlouhých cestovních pláštích. (str. 138)


Abychom hrdinům lépe porozuměli, seznamuje nás autorka s jejich minulostí. Vše je v krátkosti nastíněno a můžete si o nich udělat jasný obrázek. Záleží pak na vás, zda vám jejich charaktery sednou, či nikoliv. Mně byla nejsympatičtější Rézi, protože jsem se dokázala ztotožnit s jejími pocity ze ztráty blízké osoby. I když je čtenářům vyzrazeno, jak se ohledně závěti rozhodne, nečekala bych, že se tak snadno své nadějné kariéry vzdá. Z jednotlivých popisů jsem vyrozuměla, že se v oblasti gastronomie vypracovala už celkem vysoko. Z ostatních charakterů mi nejméně sedla Jana, která činila velmi ukvapené závěry, a přišlo mi, že si mohla s protagonistkou více promluvit, než bude jednat. 

Zdroj: archiv recenzentky

Dávná moc zlatého kapradí se může náročnějšímu čtenáři jevit jako méně propracovaná. Děj je velmi urychlený a je škoda, že se Šárka Blažejová nerozhodla linku s Eliškou více rozvinout. Nahlížíme do ní vždy pouze v rámci několika málo stran. Celkový dojem dále kazí překlepy, občasné gramatické chyby a strojená mluva, kvůli které se titul hůře čte. Nezdálo se mi, jak se vše s Rézinou změnou práce tak rychle vyřešilo. Její šéfová musela být opravdu hvězdná, jestliže jí tak snadno a sama od sebe navrhla řešení. 

Nerada bych končila negativně, proto chci vyzdvihnout ilustrace Michaely Vojáčkové vyskytující se v publikaci. Nebudu prozrazovat jejich souvislost s příběhem, ale jelikož se o kresbách ve vyprávění často mluví, bylo dobrým tahem je tímto způsobem do titulu zahrnout. Originály ve formátu A3 byly dokonce vydraženy v rámci křtu na hradě Loket. Výtěžek šel na paliativní péči.

Ačkoliv mě osobně počin příliš nezaujal, věřím, že si své publikum najde. Do vkusu by se třeba mohl trefit těm, kteří v knihách rádi odkrývají tajemstvím zahalenou minulost a oceňují jednoduché romantické zápletky.

Závěrečné hodnocení: 45 %



Jak dokáže úmrtí v rodině změnit spokojený život a úspěšnou kariéru mladé ženy? Rézi na základě obsahu poslední vůle váhá, zda zůstat u vysněné práce, či se vrátit zpět do místa, kde vyrůstala. V rukou nemá nic než vzpomínky, část dědictví a chuť pokračovat v odkazu týkajícím se její rodiny. Po čase a víru událostí ji však začnou trápit děsivé sny, v nichž odkrývá dávno zapomenutý, tajuplný příběh. Co vše způsobí porušení daného slova v kombinaci s prací na tajemstvím protkaném hradě Loket?


Nakladatelství: Knihy s úsměvem
Rok vydání: 2022
Žánr: romantický, historický román
Počet stran: 240
Vazba: brožovaná

Komentáře