Probudit démony není žádná pohádka…
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Epocha.
František Petran alias Oskar Fuchs, muž s technickým vzděláním a různorodými zálibami, už má na kontě několik knih. (Dříve u nás vyšla recenze na Hitokiri a rozhovor s autorem. Na blogu Svět mezi řádky, což je předchůdce Čteme české autory, vyšla recenze na knihu Frost.) Fantasy novela z pera tohoto lanškrounského rodáka je věnována památce jeho dědečka, který sloužil u dragounů, a určena je podle nakladatelství Epocha především dětem.
Útlá publikace upoutá na první pohled hezky graficky zpracovanou obálkou typickou pro svůj žánr a hned nato nadchne fantastickou kresbou na vakátu vedle patitulu. Jen co se pokocháte atmosférickým obrázkem s husary na obzoru, něžnou dívkou, běloušem a sněžným levhartem, můžete se zakousnout do děje.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
V prologu poprvé potkáte husary cestující přes zasněžené hory. Nepřízeň počasí a ztráta podkovy je donutí vyhledat nocleh v horské osadě Lískovec. Tahle obec bývala kdysi chloubou kraje, má i dlážděnou ulici, jenže v poslední době se jí nedaří. Jako pijavice se na ni přilepila banda loupežníků, která terorizuje počestné měšťany.
Hrdý kovář Jakub se ale v kritickém okamžiku neskloní před vůdcem lapků a nevydá své hosty a zákazníky okradení. Tím na sebe přivolá hněv zlodějského kápa a Lískovec se stane dějištěm nepříjemné šarvátky. Jakub má štěstí, že jeho táta Matyáš býval kdysi vojákem a že oba záhadní hosté vládnou nejen zbraněmi, ale i kouzly. V bojové vřavě, již rozpoutá pomstychtivý loupežnický vůdce, se hodí obojí.
Hlavními postavami jsou dva příslušníci elitní jezdecké jednotky, vojáci a zároveň mágové Sabina a Florián. Tato ústřední dvojice byla velmi sympatická a nenásilně a něžně vykreslené pouto mezi statečným plukovníkem a bystrou čarodějkou nerušilo a příjemně zapadlo do kontextu.
„Je čas,“ řekla čarodějka a podívala se na husara.
„Já vím. Buď opatrná, drahá,“ zazněla odpověď.
„Dám na sebe pozor, neboj se,“ věnovala mu vědma povzbudivý úsměv. Její tělo se začalo měnit. Zmenšovalo se, nohy se zkracovaly, zatímco ruce se prodlužovaly. Trvalo to jen okamžik, než se proměnila na velkou sovu, která zamávala křídly a vznesla se k nočnímu nebi. (str. 61–62)
Jiné postavy však takové štěstí neměly. Na opravdu malém počtu stran se František Petran pokusil rozehrát hru hodnou nejméně dvojnásobně tlusté bichle. Přidával pojmenované postavy a nové zápletky, jako by měl neomezený prostor, a jejich pohnutky či jednání musel následně zkratkovitě vysvětlovat neobratně popisným způsobem, který ve spisovatelském řemesle není zrovna vysoce ceněný. Díky přehuštěnosti zápletek a postav nebylo možné se některé více přiblížit nebo zajímavé záměry propracovat hlouběji.
Poměrně jednoduchý příběh nemá příliš dobře rozvržené tempo a strukturu. Počáteční zápletka s lapky je neúměrně dlouhá vzhledem k tomu, co mělo být dle anotace centrem příběhu, a probuzení démona a následná „největší bitva věků“ jsou k první části naroubované jaksi uměle. Lépe řečeno je to spíš naopak: uměle vykonstruovaná a značně nelogická se jeví právě ona první část, která je přilepená k bitvě, již si evidentně autor chtěl napsat především.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Trochu chabé jsou fantasy kulisy. Nápad s válečnými čaroději v husarských uniformách působí lákavě a neotřele, chybí však detailnější pohled na jejich způsoby boje, magii, zemi původu, důvod, proč se vydali přes hory bez zbytku své jednotky, a další důležité střípky, které tvoří funkční fikční svět. Počty bojujících jsou nadsazené až k neuvěřitelnosti, časové posloupnosti místy drhnou. Postavy nemají žádnou osobní agendu mimo obraz, a plují tak ve vzduchoprázdnu, ačkoliv se nedá upřít snaha občas něco ex post vysvětlit. Hranice nebo zákonitosti magie se řídí přáním autora a nezdařilo se mi najít jejich logiku. Vše jakoby omlouvá nálepka „pohádka“.
Iris i Lada levitovaly několik stop nad zemí obklopené opalizující aurou moci, jakou nevládl žádný ze smrtelníků. Skála se za temného dunivého zvuku začala bortit. (str. 163)
Jazyk díla usiluje o poetičnost, přímá řeč postav je místy vzletně knižní s typickými pohádkovými obraty. Sem tam naštěstí potěší podařený drobný vtip a užití několika historických pojmů nebo zajímavý výběr synonym. Gramaticky ani stylisticky není z formálního hlediska mnoho co vytknout, jen někdy by stálo zato uvažovat o jiném slovosledu, který by umožnil přirozenější plynutí a lepší čtivost.
Téměř chybí popisy budující atmosféru a předestírající čtenářově fantazii jeviště, na něž budou vypuštěny postavy. To na první pohled působí jako chvályhodný záměr, který má zajistit rychlejší tempo a snadnější čitelnost pro děti. Bohužel to zapříčiňuje mimo jiné situace, kdy je v příběhu použit konkrétní předmět a až následně se zmíní, že se nacházel v dosahu postavy – dopředu s ním čtenář nemůže počítat. To mě nutilo často obracet strany zpět, abych se ujistila, zda jsem něco nepřehlédla, a dost to zdržovalo. Přitom v místech, kam se popisy vešly, jsou příjemně obrazné a je vidět, že je psala schopná ruka.
Za zmínku rozhodně stojí také překrásné vnitřní ilustrace Žanety Kortusové. Černobílá perokresba zachycuje proporčně správně vyvážené postavy a půvabné portréty protagonistů. K příjemné atmosféře přispívají i zdařilé kresby koní, jež k husarům neodmyslitelně patří.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Černí husaři se s vysokou pravděpodobností budou líbit klukům mezi třetí a pátou třídou základní školy. Jednoduchý způsob vyprávění se zpětnými vysvětlivkami a důraz na bitvu s démony přesně sedne do jejich vidění světa. Pohádková šablonovitost říznutá nechutnými detaily slintajících příšer, které jsou ultimátně zlé, aniž by měly nějaký konkrétní cíl, této věkové kategorii nejspíš vůbec nepřipadne divná. Jestli uvažujete nad knihou za vysvědčení, je dost možné, že tahle bude mít u vašeho malého čtenáře úspěch. Pravděpodobně jej zaujme i postava malého Kuby, která splňuje povinnou normu dětského hrdiny, ačkoliv ve skutečnosti zasáhne do děje jen málo. Nemyslím si ale, že by tento svazek nějak více utkvěl v paměti.
Zápach zkaženého masa zesílil, když zpoza kamenného ostrohu vyšlo šest šavlozubých bestií. Byly o polovinu větší než ty, na kterých jeli do bitvy Knutovi jezdci. Blížily se bez řevu, pomalým pružným krokem, jako by si byly jisté tím, že jim kořist neuteče. (str. 162)
Ač se snažím dívat na knihu očima cílové skupiny, nemohu se zbavit pachuti. Tu zapříčinil dojem, že na mě jako neonový nápis za každým druhým odstavcem baflo pohodlné heslo: „Nehroť to, však je to JENOM pro děcka.“
Patřím k dospělým, kteří si s chutí užijí odlehčený dobrodružný žánr, a knihy pro mládež čtu ráda, ujíždím například na sérii Hraničářův učeň a nedávno jsem si vychutnala třeba Prašinu. Vím tedy, že je nutné začínajícím knihomolům připravit snadno stravitelný jednoduchý svět a nezatěžovat je detaily. Potíž je, že tato kniha místy vynechává podstatné na úkor zbytečných vedlejších rádoby zápletek (dřevorubci v Lískovci, hamižný hokynář, romance Iris a Šimona, historie některých členů lapkovské družiny, náhodné zjevování tajemných čarodějek/bohyň, čekání na audienci u královského dvora atd.). Bohužel musím přiznat, že pro mě byl tento pokus o velkolepou epickou fantasy v kapesním vydání zklamáním.
Mám-li se na závěr pokusit o nějaké alespoň trochu objektivní zhodnocení, docházím k tomu, že publikace Černí husaři a probuzený démon zřejmě není ani tak fantasy pro děti jako spíš hrdý následovatel tradice nedělních pohádkových televizních inscenací z minulého století a jejich příznivce tudíž pravděpodobně potěší. Rozhodně není ani historickým románem, jak se snaží z neznámého důvodu tvrdit některé knižní databáze. A pokud máte radši příběhy, které jsou promyšlené, logické a napínavé, asi tato knížka opravdu nebude nic pro vás.
Závěrečné hodnocení: 40 %
Anotace:
Černí husaři jsou elitní vojáci císaře Arminia, kteří se dokážou ohánět nejen palašem, ale i magií. Život ovšem není jen boj, občas je třeba nabrousit šavle nebo okovat koně. A tak jednoho dne zastaví před kovárnou v Lískovci dva jezdci, čarodějka Sabina a válečný mág Florián. Netuší, že právě upoutali pozornost místní loupežnické bandy. Jejich vůdce Krahujec vycítí snadnou kořist a rozhodne se je přepadnout. Floriánovi nezbývá než použít magii, čímž probudí prastaré zlo a rozpoutá největší bitvu věků…
Dobrodružný příběh pro malé i velké čtenáře od 9 let.
Nakladatelství: Epocha
Ilustrátorka: Žaneta Kortusová
Rok vydání: 2020
Žánr: dobrodružný pro mládež
Počet stran: 194
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat