Nezapomenutelná dovolená
Za recenzní výtisk děkuji autorce Marii Jakoubkové.
Chci zakoupit tento titul!
Marie Jakoubková žije v malé vesničce na jihu Čech. Psaní se věnuje již od roku 2020, kdy debutovala kratičkou prózou O zvědavé chudobce. Ve svých dalších knihách píše o svém koníčku cestování časem, který se, jak sama doufá, stane časem realitou. Její žánrový rozsah je velice pestrý, od pohádek přes sci-fi až k hororu. Dnes si představíme hororovou povídku Studna.
Obálka perfektně naláká milovníky strašidelných příběhů. Starý dům, a ještě starší studna, vše zahaleno temným oparem noci. Hned je cítit příjemné mrazení.
Klára, Saša, Petra, Vašek a Roman – pětice nerozlučných kamarádů ze střední školy. Parta se domluví, že spolu vyrazí do kempu na Lipno, užít si pořádný čtrnáctidenní mejdan. Všichni se těší, dlouho se neviděli, chtějí zavzpomínat na super časy. Přece jen se už nescházejí každý den, jak tomu bylo dříve. Vypraví se na cestu oprýskaným broukem a modlí se, aby vůbec dojeli. Hned z počátku se Roman nadšeně chlubí vztahem se Sašou, který již překročil hranici přátelství. Mladý pár teď srší náklonností jeden ke druhému. Jelikož se poměry takto změnily a Saša s Romanem chtějí mít soukromí, je jim najednou chatka malá.
Do cesty jako na zavolanou přichází nabídka od místního domorodce. Nabízí jim k pronájmu na celou dovolenou svůj dům, který v současné době zeje prázdnotou. Je tam dokonce tolik místa, že každý může mít svůj pokoj. Po krátkém rozhodování přátelé nabídku přijmou. Hned od prvního večera se však začínají dít podivné náhody. V zahradě objeví Klára s Petrou tajemnou studnu a ta je celá zasypaná sutí. Jaké tajemství asi skrývá?
Příběh je vyprávěn v er-formě a psán velice přímočaře, jazyk je holý a většina textu se odehrává v přímé řeči. Dílko se tedy hemží rozličnými dialogy mezi bandou ústředních hrdinů. Jejich mluva odpovídá věku, hovoří obecnou češtinou s příležitostným výskytem vulgarismu, který však nepůsobí přehnaně. Nicméně autorka potřebuje šikovného korektora a věnovat se více větné syntaxi. Některá souvětí budou náročnějším připadat poněkud krkolomná. Přímé řeči bylo až příliš, počin připomínal spíše filmový scénář.
„Klárko! Jsi tam?“ volal Roman a dál bušil do dveří. Klára si v ten moment vzpomněla na noční zvuky, které ji natolik ochromily, že nedokázala ani vylézt z postele a jít zkontrolovat, zda je v pokoji zamčená. Moc se jí proto ulevilo, když se k ní Roman nemohl dostat. „Jo, jsem!“ odpověděla a došla odemknout. Pomalu otvírala, když v tom Roman vrazil do dveří a ona málem upadla na zem. „Co blbneš?“ „Nebyla tady Petra?“ „Petra?“ „Jo, Petra! Nemůžeme ji nikde najít!“ „Prosím tě a proč ta panika? Jsme přece na dovolené. Třeba si šla zaběhat nebo tak něco!“ „Petra a zaběhat? Hm, vtipný!“ poznamenal Roman a nervózně chodil sem a tam. (str. 41)
V úvodu se nám dostane celkem barvitého a detailního popisu vzhledu všech kamarádů, takže se vaše představivost může rozjet na plné obrátky. Nejvíce vidíme do mysli Kláře, z jejíž perspektivy sledujeme převážnou část dějové linie. Klárka svou partu přátel zbožňuje a dala by za všechny ruku do ohně. Bývá poněkud náladová, naivní a až příliš důvěřivá. Funguje jako hromosvod mezi ostatními. Působí ochranářsky a empaticky, pocity ostatních lidí mnohdy přenáší sama na sebe. Saša, povrchní holka se vzhledem modelky, zvyklá dostávat to, co si zrovna usmyslí. Vašek, milý kluk, který je pro každou špatnost, duší introvert, ale ve své sociální bublině se dokáže naplno odvázat. Roman se chová k oběma děvčatům drze a nechává se obskakovat. Petra vystupuje jako bavič, všude jí je plno a večírky, kde alkohol teče proudem, jsou přesně jejím šálkem kávy.
Rozhovory mezi přáteli dělají důvěryhodný dojem, avšak jejich jednání mnohdy postrádá logiku. Události v prvních dvou třetinách jsou příliš zdlouhavé a pravou akci si Jakoubková nechává až na pár posledních stran. Akční závěr byl velice napínavý, i když jsem se nemohla ubránit jisté předvídatelnosti. Velmi oceňuji naturalistické scény, celou knihu jsem se na ně těšila. Explicitní násilí prostě k hororům tohoto typu patří. Při čtení mi vytanula na mysli moje milovaná série Stopy hrůzy. Povídka by tam skvěle zapadla. Banda teenagerů, kteří zažijí volno, na něž nezapomenou.
Cílovou skupinou je každý, kdo se rád bojí a miluje klasické horory, kdy parta mládežníků vyráží pařit na samotu. Rozsah je krátký, forma nenáročná a ti, kteří čtou pouze chvilku denně, budou spokojení. Líbit se bude mladší věkové kategorii do třiceti let, starším čtenářům by mohl děj připadat úsměvný než strašidelný.
Můj subjektivní názor? Námět musím pochválit, trefil se mi přesně do vkusu. Bohužel práce s textem a mnohdy nevysvětlitelné chování charakterů jdoucí proti logice mé hodnocení snižují. Taktéž si myslím, že text mohl při svém kratším útvaru být údernější a popisných pasáží méně.
Anotace:
Dovolená, na kterou se nezapomíná. Takhle si to přáli. Takhle si to vysnili. Klára, Saša, Vašek, Roman a Petra. Přátelé ze střední. Na čtrnáct dní si pronajali chatku na Lipně. Dva týdny společných chvil, které je měly stmelit ještě více dohromady. Cíl byl jasný – užívat si léta plnými doušky. Denně se opíjet a vstávat až k obědu. Vše se zprvu skutečně odehrává tak, jak chtěli. Onu idylku však záhy naruší několik náhod, které do té doby perfektní dovolenou od základů překopou a jim nezbývá než bojovat o vlastní život. Kdo ale za vším stojí? A k čemu vlastně slouží studna za domem?
Nakladatelství: Marula
Rok vydání: 2021
Žánr: horor
Počet stran: 128
Vazba: brožovaná
Komentáře
Okomentovat