Recenze: POD ANNAPURNOU SVÍTÁ MODŘE (Jiří Fišar)

Beletrizovaná cesta do Nepálu

Pod Annapurnou svítá modře (Jiří Fišar, nakladatelství Jota)


Jiří Fišar vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde v roce 2003 získal doktorát z ekonomie. Během studií procestoval z velké části stopem téměř celou západní Evropu. Později se jeho cestovatelská pozornost obrátila ke vzdálenějším zemím, zejména asijským. K jeho největším koníčkům patří rodina, cestování, vytrvalostní běh, horská cyklistika a hudba. Svou publikační činnost zahájil nejprve v Hospodářských novinách. Pod Annapurnou svítá modře je jeho první knižní dílo inspirované pobytem v Nepálu.

Cestování a objevování je beze sporu činnost zábavná a dobrodružná, a pokud nám po něm zůstane ještě i hmatatelná vzpomínka, dostává přidanou hodnotu. Jiří Fišar se rozhodl pro zpracování v knižní formě a díky tomu máme možnost v rukou držet titul Pod Annapurnou svítá modře. Kniha se na první pohled tváří jako stoprocentní cestopis, ale úplně tomu tak není. Sice se hodně odráží od skutečné cesty do Nepálu, ale je také trochu počinem beletristickým. Což je nám i naznačeno v medailonku o tvůrci na zadní obálce.

Pod Annapurnou svítá modře (Jiří Fišar, nakladatelství Jota)Pod Annapurnou svítá modře (Jiří Fišar, nakladatelství Jota)
Zdroj: archiv recenzentky

Na rozdíl od samotného autora je ústřední postava jménem Marek cestováním nepolíbený, a zmiňovaný asijský stát má být jeho prvním velkým výletem. Ještě než se vypravíme s hlavním hrdinou na výpravu do Asie, můžeme si přečíst, jak vůbec dlouholetý spokojený zaměstnanec banky k takovému rozhodnutí dospěje a proč si vybral právě Nepál. Nebo spíš proč si vybral Nepál jeho. Po krátkém představení už společně s ním odlétáme poznávat cizokrajné divy. Jako cíl si nastavil odjet do Himálaje, aby absolvoval 220 km dlouhou pěší pouť kolem Annapurny. Na výpravě ho potká mnoho dobrodružství, která jsou někdy opravdu jen těžko uvěřitelná. 

Stezka znovu stoupá. Jagat mám za sebou někde dole v údolí a kopec, který musím přejít, mě odděluje od cílové vesnice pro dnešní den. Mám na paměti pravidlo – vystoupat kolem pěti set metrů, protože jinak si může člověk přivodit vážné zdravotní problémy. Ve vysokých horách není ani tak důležité jak daleko, ale jak vysoko vylezete.  


Kromě popisu přírody a poznávání tamních krajů je dílo zaměřené hodně na kulturu, obyvatelstvo a jejich zvyky. Fauna, tamní zvyky i denní návyky jsou vykresleny opravdu barvitě a s citem a není pochyb, že musel Jiří Fišer Nepál navštívit, aby mohl děj zařadit na konkrétní umístění. V neposlední řadě je protkané řadou filozofických myšlenek a narážek. Autor poslal protagonistu do zahraničí tak trochu najít sám sebe a při té příležitosti často bádá nad smyslem života a nad osudem. 

Nezvyklé je zpracování časové linie příběhu. Text je psán chronologicky, nicméně chybí časové údaje s konkrétním datem, které by čtenářům pomáhaly orientovat se v tom, kolik času Marek už v Nepálu strávil a kolik mu zbývá do návratu. Dny i hodiny se slévají v jeden velký celek. Je to jeden ze znaků, který dělá z knihy spíše beletrii a v některých pasážích je to obzvlášť citelné.

Pod Annapurnou svítá modře (Jiří Fišar, nakladatelství Jota)
Zdroj: archiv recenzentky

Navíc je dění kompletně zaměřené až na nereálná pozitiva a zcela chybí informace o puchýřích, vyčerpání, žaludečních problémech či negativních myšlenkách, které by po dvě stě dvaceti kilometrech v nohou a šest a půl tisíce kilometrech daleko od domova určitě přišly.

Dalším bodem, který sem lze zařadit, jsou na několika místech vyskytující se e-maily od dívky jménem Anne, které působí na pozadí celého příběhu rušivě. Anne se sice v textu opravdu objevuje, nicméně v kapitolách, kde je ukázka z elektronické pošty zařazena, neměl Marek na zmíněnou dívku kontakt. Tudíž reálně nemohlo žádné spojení mezi nimi existovat. Navíc jsou zprávy adresované její sestře. Zakončení v podobě jejich opětovného setkání (nebudu konkrétní kvůli případnému vyzrazení děje) je jak vystřižené z amerického romantického filmu a velmi klišoidní. Proto se osobně přikláním k verzi, že je Anne smyšlená a plní pouze zábavnou funkci. Zápletka s láskou by vyprávění v tomto případě slušela, jen kdyby zůstala pouze okrajovou záležitostí.
 

Ahoj sestřičko

Po snídani vyrážíme k jezeru Tillicho. V Manangu bylo nádherně.
Někoho jsem tu potkala. Vlastně jsme se potkali už podruhé. Poprvé to bylo v Káthmándú. Máme na sebe štěstí.
Jmenuje se Marek a je mi s ním hezky. Má horké dlaně.
Doufám, že nás to štěstí potkávání neopustí.

Pozdravuj tátu a měj se hezky.

Anne (str. 194)


Pokud se zaměříme na některé detaily z naplánované trasy, můžeme se pouze dohadovat, jsou-li opravdovým zážitkem nebo jen přikrášlenou fantazií. Například je Marek svědkem, kdy německý lékař Jürgen, jenž do Nepálu odjel za vnitřním klidem, operuje na improvizovaném „operačním sále“ malého místního chlapce zraněného během hry se svým bratrem, a který potřeboval akutní chirurgický zákrok.

Fotografie z cest jsou velmi autentické, nejsou přikrášleny žádnými filtry, zachovávají původní atmosféru místa pořízení. Není jich příliš, přesto dostatek a pouze upřesňují a doplňují cestovatelova slova o tamních poměrech pro lepší představivost. Navíc často nám nejsou předkládány snímky z fotogenických prostor, které by se mohly objevovat na předních stranách magazínů, ale naopak fotky zachycující reálný život bez příkras.

Doporučuji přečíst pouze těm, kteří si rádi rozšiřují obzory v oboru osobního rozvoje a motivace. Není to sice myšlenka hmatatelná na každé stránce, ale v publikaci se ujímá výrazné role, kterou nelze ignorovat. Navíc v líbivém prostředí nepálské přírody s mnichy za zády nelze dělat nic jiného, než dumat nad smyslem života. Pokud ovšem toužíte po klasickém realistickém cestopisu, vyberte si jiný titul, který bude více odpovídat skutečnosti.


Kniha Pod Annapurnou svítá modře je rozkročena mezi opravdu inspirativním příběhem a cestopisem. Hlavní hrdina je obyčejný bankovní úředník, který žije svůj zdánlivě spokojený, úspěšný a „nalinkovaný“ život. Ovšem jen do chvíle, kdy se „něco“ stane a on odjede do Himálaje, aby absolvoval 220 km dlouhou pěší pouť kolem Annapurny.

Neuvěřitelné? Možná, Ale občas musíte všeho nechat a vylézt na kopec, abyste uviděli svůj život z jiné perspektivy. Cesta a náhodná setkání s lidmi utvářejí a mění názor hlavního hrdiny na svět, vlastní život a ostatní lidi. A vedou až k okamžiku, kdy musí volit a vybrat si svoji další životní cestu. Otevře nové dveře a vstoupí do neznáma?


Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2018
Žánr: cestopis/román
Počet stran: 263
Vazba: pevná

Komentáře