S foťákem až na světa kraj
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.
Chci zakoupit tento titul!
Václav Šilha procestoval řadu zemí napříč všemi kontinenty. Mezi jeho oblíbené destinace patří zejména Keňa, Tanzanie a Botswana, ale zaujalo jej například také zachycování přírody na Floridě nebo na Aljašce. Pravidelně publikuje v celé řadě cestopisných a fotografických magazínů u nás i v zahraničí. Je držitelem ocenění v rámci novinářské soutěže Czech Press Photo. S tvorbou jeho se mohou pravidelně setkávat i návštěvníci různých fotografických výstav. Věnuje se také přednáškové činnosti. Titul Na vlnách sestavil společně s Alenou Šteffelovou.
Zdroj: archiv recenzentky |
Cestopis Na vlnách zachycuje tři dobrodružné expedice z let 2010 až 2014, kdy fotograf oslovil pár nebojácných přátel a odjel s nimi postupně do mrazivých oblastí Jižní Georgie, Antarktidy a Sandwichových ostrovů. Na všech výpravách je doprovázel kapitán Jeroma Ponceta. Díky jemu, jeho zkušenostem a soukromé lodi objevují známější i civilizací zcela nedotčená místa. Bojují nejen s mořskou nemocí, nespoutanými živly, ale také s neústupnými lachtany, kteří si zuřivě střeží svá území před vetřelci. A dostanou se do bezprostřední blízkosti tučňáků. Asi každý z nás někdy slyšel pojem „až na konec světa“. Řekla bych, že tvůrce knihy může říci, že ten okraj našel a navštívil hned třikrát. A s fotoaparátem.
Když pozoruji jejich polární stanici, kterou tvoří jeden, maximálně dva domečky se satelity a všude okolo i uvnitř na dvorečcích domků jsou tučňáci, je mi jich vlastně líto. Ti ptáci strašně smrdí a oni v tom bydlí. Je sice pravda, že po třech dnech si člověk na ten pach zvykne a už ho tolik nevnímá, ale i tak. Když jsem se vrátil z první cesty a vybaloval věci, Olina málem padla. Měla pocit, že jsem přivezl v tašce tři tučňáky, kteří jsou už hodně dlouhou dobu mrtví. Všechno oblečení bylo děsivě cítit a ten puch skoro nešlo vyprat. (str. 166)
Titul je rozdělen, jak už bylo naznačeno, do tří částí, každý úsek se věnuje samostatně jedné výpravě. Jako první se zabývá cestou do Jižní Georgie z roku 2010. Tam se mimo jiné dozvídáme o tom, co vše je důležité před odjezdem zařídit, aby se člověk vůbec na takový adrenalinový zážitek mohl vydat. Nechybí ani upozornění, že cesta lodí (hlavně přes Drakeův průliv, pro který jsou typické obrovské vlny) nemusí být procházka růžovou zahradou a že na výpravu odjeli jen samí muži, aby se nemuseli před ženami stydět zvracet. Expedici na Antarktidu v roce 2012 komentuje v druhém oddílu a jsou znát již načerpané zkušenosti z předešlého dobrodružství. Minimálně ho opouští nervozita. A v třetí pasáži, která je hodně nostalgická, se podíváme na Sandwichovy ostrovy (2014). Václav Šilha tuší, že je tato výprava do těchto končin jeho poslední, proto k ní přistupuje s respektem a snaží se načerpat i maličkosti do sytosti.
Co se týče jazyka a stylu psaní, tak původce díla zvolil spisovnou češtinu. Používá kratší věty, více než na barvitost a košatost vět se soustředí na jednoduché a úderné sdělení. Právě jeho vypravěčská strohost je v některých částech trochu přehnaná a vybraným místem by určitě slušel podrobnější popis krajiny, pocitů i myšlenek.
Nejsem už žádný cestovatelský zelenáč, ale musím přiznat, že mi po příjezdu na nejjižnější kontinent spadla čelist a zavřu ji až na zpáteční cestě. Pokud pominu setkání s keporkaky, tuleni nebo tučňáky, zajímavý je třeba i miniaturní život krilu. Tito malinkatí korýši dávají život zdejším křišťálově čistým vodám a jsou potravou pro další živočichy.
Obsahová stránka je velmi zajímavá. Nedočteme se totiž jen o zážitcích z cest, ale rovněž načerpáme spoustu vědomostí. Publikace je částečně, nebála bych se říct, literaturou faktu. Zahrnuje plno zajímavostí z říše zvířat, z historie i geografických údajů. Například se dozvíme, co vše předcházelo tomu, než se Amundsenovi podařilo pokořit jižní pól a kdo byl Scott, který nakonec se zmíněným polárním badatelem prohrál dobytí jihu o pouhých třicet čtyři dnů.
Žánr: cestopis
Počet stran: 296
Vazba: pevná s přebalem
Komentáře
Okomentovat