Jak se z čarodějnice stala kouzelnice
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada.
Sandru Dražilovou Zlámalovou již znáte z předešlých recenzí na její další tituly, které jsme na projektu recenzovali: Babiččina kouzelná zahrádka a Neplechy čerta Zbrklíka. Pohádkové příběhy jsou autorce velmi blízké, protože je maminkou tří dětí a jak sama tvrdí, své knihy na nich testuje. Se svou rodinou bydlí v Jizerských horách, kam také situovala svůj další počin Čarodějnice Bordelína. I tentokrát se o vydání postaralo nakladatelství Grada pod značkou Bambook. Stránky pak rozveselila pestrobarevnými ilustracemi Marie Koželuhová.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Čarodějnice Bordelína je hlavní postavou stejnojmenné knihy a jak její jméno napovídá, pořádek jí rozhodně není nijak blízký. Kam přijde, tam tropí neplechu. Jednoho dne se k nelibosti všech nastěhuje do lesa Bambručáku a začne ho měnit k obrazu svému. Nejen její nevzhledná chatrč, ale hlavně papírky a jiné odpadky začnou hyzdit celé okolí. Bordelína tropí jednu lumpárnu za druhou a znepřáteluje si tak všechna lesní zvířátka. Jenže v skrytu duše není Bordelína až tak zlá a lesním obyvatelům vlastně ani nechce škodit.
Bordelína vylezla před svou chatrč. Podívala se doprava, doleva, nahoru i dolů. Pak se zamračila, zvedla ruce a povídá:
„Šmudli, kudli, brumda, fííí,
papírky, papírečky barevné.
Volám vás teď a v tuto chvíli,
staňte se opět kouzelné.
Les je příliš čisťoučký,
překryjte ho celičký.
Ať papírky všude jsou
krásnou barevnou okrasou.“
Z nebe se náhle začaly sypat barevné papírky všech tvarů a velikostí. A než bys řekl švec, byl opravdu les pokrytý papírky. Bordelína se konečně usmála. Líbilo se jí, jak to pěkně v tom Jizerském lese vyzdobila. (str. 10)
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Rozsypanými papírky její čarování bohužel neskončilo. Bordelína škodila, co mohla. Sově Mudrlici očarovala brýle, mech v postýlkách zvířátek přeměnila na kopřivy, obarvila vodu a způsobila mnoho dalších nepříjemností. Na pomoc jí na chvíli přijel i její bratr Puchonosodor. Možná masopust, možná vliv sovy, veverky a ostatních zvířátek ale zapříčinil, že lumpárny čarodějnici časem už tolik netěšily.
„Víš, co jsi provedla?“ zeptal se jí s vážným výrazem srnec Parukář. Byl to vlastně takový soudce. Když se zvířátka mezi sebou pohádala, byl to právě Parukář, kdo je rozsoudil a pomohl jim s usmířením. Své jméno získal nejen podle paroží, ale také podle moudrosti.
„Vím,“ odpověděla Bordelína, teď už pěkně hrdě. Se zvednutou hlavou pokračovala: „Však se mi ta legrácka řádně povedla, jen se podívej. Všichni jsou krásně barevní jako duha a nikomu se nic nestalo.“
„Že ne? Takhle barevná zvířátka jsou ihned vidět, nikde se neschovají a kdekdo jim může ublížit,“ vysvětloval mírně srnec Parukář.
„Ublížit?“ vykulila zděšeně oči Bordelína a pokračovala, „to jsem nechtěla, chtěla jsem jen kapku srandy. Duhové kouzlo trvá vždy jen sedm dní. Pak zmizí.“ (str. 51)
Pohádková kniha je plná veselých příhod, z kterých často vyplyne ponaučení. Děti se tak při čtení nejen pobaví, ale také dozví, jak se správně mají chovat, a to nejen v lese, a že před každou lumpárnou by si měly promyslet, jaké následky způsobí.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Celý příběh je velmi čtivý. Obsahuje mnoho přímé řeči a tak naskytuje příležitost k hravému předčítání. Kapitoly jsou spíše delší, ale pozornost těch nejmenších určitě udrží zaříkávadla, vsunutá čarodějnická pravidla a bezesporu i krásné a veselé ilustrace. Na poslední stránce pak nalezneme písničku s názvem Bordelína, jejíž autorkou je Lenka Jakešová. Hudebně založené rodiče nebo děti si píseň mohou podle not i zahrát třeba na klavír.
„Ty…ty umíš čarovat?“ zeptala se opatrně. Doposud byla v lese jediná, kdo ovládal kouzla a čáry. Modrovlasý skřítek ji skutečně zaujal.
„Ano, umím. Ale kouzlit mohu jen pro dobro ostatních, nikdy ne pro sebe,“ uvedl Kulíšek věci na pravou míru.
Bordelína se zamyslela a řekla: „Aha, to já si můžu naštěstí kouzlit, jak chci.“ Pak pokračovala: „Na co máš ten pytel? Já ty papírky odčaruju a basta!“ Bordelína si trvala na svém, dala si ruce v bok a pořádně si k tomu dupla.
„Ba ne, neodčaruješ,“ odporoval jí Kulíšek, „hezky projdeš celý les, sehneš se pro každý papírek, který jsi vytrousila, a pěkně ho dáš do pytle. Jinak to příště uděláš znova.“ (str. 75)
Celý tento počin považuji za velmi zdařilý. Dětem se příběh o Bordelíně bude líbit, zasmějí se, ale zároveň se i poučí. Pohádku můžete předčítat od útlého věku a budovat tak ve vašich ratolestech smysl pro pořádek a potřebu rozmýšlení jejich činů.
 |
| Zdroj: archiv recenzentky |
Závěrečné hodnocení: 85 %
Do poklidného lesa Bambručáku se jednoho dne nastěhuje čarodějnice Bordelína a začne pořádná mela! Téhle malé uličnici totiž nic v lese není po chuti. Ale protože přece není čarodějnicí jen tak pro nic za nic, brzy si vše přečaruje podle svého gusta.
Zvířátka ani děti si s Bordelínou nevědí rady, vyvádí jim jednu lumpárnu za druhou. Celý les zaneřádí barevnými papírky, měkoučký mech ve zvířecích postýlkách vymění za žahavé kopřivy, a dokonce v noci létá na svém kouzelném deštníku dělat dětem do pokojíčků nepořádek. A co teprve když ji přiletí navštívit její bratr, čaroděj Puchonosodor! Jenže kdo jinému jámu kopá, sám do ní často zahučí…
Nakladatelství: Grada – Bambook
Ilustrátorka: Marie Koželuhová
Rok vydání: 2019
Žánr: pohádkové čtení
Počet stran: 104
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat