Recenze: TEORIE KLAVÍRU (Klára Haunerová)

Je možné vůbec randit v době pandemie?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!

Klára Haunerová vystudovala módní návrhářství a později Fashion marketing a management. Po škole začala radit začínajícím módním designérům, jak uspět na trhu. Následně založila vlastní školu, tedy Institut módní tvorby v Praze na Vinohradech. Začala se věnovat tématům ekologie, osobního rozvoje a minimalismu. Teorie klavíru je její třetí publikací Předcházely jí tituly Méně mít, více žít – Najděte si vlastní cestu k minimalismu (2019) a Fashion management (2019).

V tomto autobiografickém díle je asi čtyřicet povídek, ve kterých spisovatelka odhaluje s odhodláním soukromý život v několika oblastech a časových rozhraních. Formou deníkových zápisků a vzpomínek zachycuje strastiplnou cestu hledání lásky a osudového partnera, a to s nadsázkou a humorem sobě vlastním. Kromě toho se vrací retrospektivně do dětství nebo se se čtenáři dělí o zážitky z cestování a nebojí se dělat si legraci nejen z ostatních, ale i sama ze sebe. Najdeme však i pasáže, které jsou obaleny beznadějí a nadějí zároveň. 

Zdroj: archiv recenzentky

Soubor povídek nebo spíše esejů a glos bouřlivým a otevřeným způsobem popisuje přibližně rok randění, kdy se snažila uspořádat svá očekávání ve sféře zamilovanosti a vztahů. Hledání spřízněné duše může být (obzvlášť po třicítce) unavující. Zmiňovaná publikace se liší tím, že se věnuje tématu v době globální pandemie, která seznamování ještě více ztěžuje. Pasáže jsou kratšího rázu, většinou mají kolem deseti stran a spojují je motivy. Respektive valná většina z nich se věnuje dostaveníčku, ovšem každá trochu v jiné podobě. Například esej Protože si z nestabilní rodiny popisuje zkušenost s mužem, který se s ní odmítl nadále vídat, protože její rodiče jsou rozvedeni a plno dalších přátel žije v nestabilním manželství. A takových humorných historek podobného zaměření je v titulu opravdu dost.

Zmínit lze také text Já to tam nemám, který nad ostatními trochu vyčnívá tím, že je emotivnější, než jiné a autorka v něm odkrývá velkou část nitra. Popisuje totiž zvláště bolestný rozchod, k jehož překonání bylo potřeba spousta a spousta času.

Název celého svazku je pojmenován po jedné z glos. Teorie klavíru – jedná se o takový spisovatelčin sen. Přeje si, aby jí partner hrál na klavír. Teorie je v knize samozřejmě popsaná více a opakuje se, ale ať si ji každý čtenář po přečtení vyloží po svém.

Zdroj: archiv recenzentky

Aby byly zápisky trochu tematicky odlišné, a nepsalo se pořád dokola o partnerství, zachází autorka také do vzpomínek na začátek svého podnikání. Konkrétně v části Aha, tak já asi budu podnikat! Její Institut módní tvorby je dnes velmi populární, proto bylo zajímavé číst o jeho založení a o tom, jak vůbec nápad vznikl. Texty celého souboru jsou zároveň posíleny minimalistickými ilustracemi, které jsou velmi líbivé stejně jako zbytek celé knihy.

Dalším námětem, objevujícím se ve vícero povídkách, je jídlo. Konkrétně zmiňované pokrmy, které Klára přestala jíst po nevydařeném rande a které má spojené s konkrétními nápadníky. Jako příklad lze uvést eseje To ráno s avokádovým toastem, Není nad domácí těstoviny nebo A od té doby nejím kuře.

Když s někým začnete bydlet, teprve poznáte věci. Ze zkušenosti mohu potvrdit, že chlapi prostě některé věci neřeší, protože jim přijdou přirozené a vůbec jim to nepřijde divné. Jeden z těch distingovaných hochů, který po mně kontroloval, jestli jsem dobře pověsila prádlo po vyprání a přeskládával po mně nádobí z myčky, třeba pravidelně vstával za pět sedm a šel vykonat potřebu na záchod. Záchody jsme měli dva. Jeden byl v chodbě a jeden ve společné koupelně. Kam myslíte, že každý ráno chodil vysedávat? Ano, na ten v koupelně. Tedy já přešlapovala před koupelnou, kdy se budu moct jít osprchovat. A když už jsem tu šanci dostala, snažila jsem se to zvládnout v rekordních časech, protože to tam nevonělo zrovna po fialkách. A taky jsem kvůli tomu chodila pozdě do práce. (str. 7)

Co se týče stylu psaní, tak ten je velmi příjemný a ve všech částech díla stejný. Klára Haunerová se nebála použít nadsázku, sarkasmus ani narážky či metafory. Text se díky tomu čte dobře, věty jsou svižné a chyb je v něm minimálně. Jazyk je zvolen hovorový, někdy nespisovný, ale k tomuto formátu se to vyloženě hodí a dokresluje to atmosféru myšlenek správných způsobem. Podařilo se jí vložit do slov a do vět emoce, které se snadno přenesou na čtenáře. Všechny povídky jsou čtivé stejně, jen některé mají výživnější obsahovou stránku.

Jako negativum může být považován větší časový horizont, ve kterém se vzpomínání odehrává. Bylo v něm zmíněno větší množství mužů, se kterými Klára za celou tu dobu randila, byť jen krátkodobě a jména se pletla. Obzvlášť, když byla zmíněna jen okrajově. Teda, autorka často ani jména neuváděla, spíše dané pány popisovala nějakým specifickým znakem, který je vystihoval. Ale i tak to bylo dosti matoucí. 

Kniha je určitě vhodná pro všechny, kteří jsou smutní z nevydařených vztahů. Může to být motivace, protože ne všichni měli možnost poznat pravou lásku hned v prvním partnerovi. Zároveň však Teorie klavíru předává poslání, že život bez druhé polovičky není méně hodnotný či bezcenný. Povídkový soubor Kláry Haunerové dokazuje, že nic není tak černé, jak se na první pohled může zdát, a ze všeho se dá vytěžit to nejlepší.

Považuji se za šťastného člověka. Prožila jsem si svý, ale teď si o to více vychutnávám ten komfort, když není co řešit a dělám si, co chci. Cestuji, kam se mi zlíbí a kam mě covid pustí – což znamená, že mám na půlce světa stejně vykřičníky. Střádám hodně času pro sebe a taky na své přátele a užívám si intenzivně života, což vážně hodně lidí štve (a já se jim nedivím). Někteří se mnou už nemluví, protože žiju život jinak, než oni považují za správné. (str. 106)

Já jsem byla naprosto nadšená spisovatelčinu otevřeností. Okouzlila mě upřímnost, s jakou se otevřela všem, kteří budou danou publikaci číst, i když z některých situací nevycházela zrovna v nejlepším světle. Některé její rozchody byly bolestivé a dle slov nebylo snadné ze vztahu odejít, ale vždy je i na takovou situaci pohlíženo z té lepší stránky. Každá zkušenost, i ta špatná, nás někam posune, a může z nás udělat lepšího člověka.

Anotace:

V autobiografické knize povídek autorka odhaluje soukromý život. Formou deníkových zápisků a vzpomínek zachycuje strastiplnou cestu hledání lásky a osudového partnera, a to s nadsázkou a humorem sobě vlastním.

V pěti bouřlivých letech po třicítce se mísí zamilování, naivní představy o lásce a hromada zklamání, které s odstupem času nebolí, ba naopak baví. Kromě vzpomínek na své (ne)vydařené vztahy se autorka věnuje tématu randění a hledání osudového partnera v době globální pandemie. Osobitým stylem reflektuje peripetie seznamování a čtenář s ní tak skrze její autentické zápisky prožívá všechny příběhy. Humorný povídkový soubor též obsahuje její vzpomínky na dětství, zážitky z cest, vzestupy a pády, sny, touhy, začátky podnikání a věčné stěhování zpátky „domů“.

Nakladatelství: Pointa

Ilustrace: Veronika Losová
Rok vydání: 2022
Žánr: povídkový soubor/deník
Počet stran: 224
Vazba: pevná