Co tě nezabije, to tě posílí
Za recenzní výtisk děkuji autorovi Jaroslavu Irovskému.
Chci zakoupit tento titul!
Rodák z valašských Slušovic, již jedenáctým rokem bydlící v Olomouci, má na svém kontě řadu povídkových sbírek. Debutoval v roce 2012 titulem Jak jsme slavili Velikonoce a další humoresky, následovali Příběhy sráče, O(byčejný) ŽIVOT a poezie Střípky melancholie. Zvítězil v literární soutěži Literární Vysočina 2017 a oceněné básně vyšly ve sbírce Krásy na mé vadě. V současnosti chystá další knihu s názvem Psí život, na nichž chce vybrat peníze pomocí crownfundigové kampaně. Jak ale vypadá románová prvotina, kterou Jaroslav Irovský vydal před čtyřmi lety u nakladatelství Jonathan Livingston?
Asi většina z nás zažila období, kdy vám bylo –náct, nebo jste byli na vysokoškolské koleji, a prostá existence byla založena na jednom velkém mejdanu. Dřez v kuchyni většinou žil vlastním životem, lednice obsahovala polotovary a obecně jste dělali jen to nejnutnější. Převážná část peněz padla za alkohol, drogy a jiné radosti života. Část populace z tohoto období vyroste a stane se více uvědomělými občany, u některých tento životní styl přetrvá i do pozdní dospělosti. Stejně tomu je i v případě Jaroslava. K životnímu štěstí mu stačí válení na gauči, popíjení lahváče a koukání na porno. Vlastně docela krásná vize, ne? Ale i on mívá své pochybnosti. Do jaké míry je jeho styl vymezením proti konzumní společnosti a kdy už vlastně cíleně ničí i sám sebe?
Jarda je dvaatřicetiletý spisovatel žijící v Olomouci. Nemá stálou práci, spíš nahodilé přivýdělky. Veškerý čas tráví ve větší či menší kocovině v útrobách svého doupěte. Jako introvert nevyhledává společnost, maximálně pokud jede na autorské čtení, z něhož mu kápnou nějaké peníze či alkohol zdarma. Spolubydlící Klára se už nemůže dívat na chlív, který je s ním nutná sdílet a stěhuje se pryč. Když jeho příbytek začne obývat stejně smýšlející Milan, vypadá to na pokračování jízdy v alkoholovém oparu, jenže Jardovy bolesti břicha začnou přidávat na intenzitě.
Já měl na sobě pouze bílé trenýrky se vzorem červených srdíček (dávný dárek ke dni sv. Valentýna od bývalé přítelkyně), na nohou ponožky (každá byla jiné barvy i velikosti díry na palci), na hlavě rozčepýřeného řídkého vrabčáka, zažloutlý úsměv bez chybějící dvojky vpravo nahoře a, světe, div se, tentokrát bez žvýkačky na chlupech na prsou. Možná právě i z toho důvodu jsem měl na kritiku Patrikova vzhledu plné právo. „Chcete pomoct?“ zeptal jsem se zdvořile. „Ne, díky, moc toho není,“ prohodila Klára, když prošla kolem mě se dvěma naditými igelitkami, zatímco Patrik táhl těžký kufr. Jistě byl plný mrkve, petržele a slunečnicových semínek. (str. 31)
Narativ sleduje jeden měsíc Jardova života. Konkrétně konec srpna až závěr září roku 2017. Nicméně v tomto případě nám musí vypomoct anotace, protože samotný text není nijak ohraničen a mohli bychom ho zasadit prakticky do jakékoliv doby. To platí i v případě hlavního protagonisty. Můžeme ho považovat za autorovo alter ego, s mnoha společnými až autobiografickými znaky, stejně tak jako jakéhokoliv jiného lidského odpadlíka, který si chce žít podle svého. Ve čtyřiceti pěti kapitolách autodiegetický vypravěč komentuje běžné dění, i zakomponovává drobné mikrovize zážitků z minulosti, či ryze vyfabulované příhody, jež jsou vyznačené kurzívou.
Klín se má vyrážet dalším klínem, bolest další bolestí. I proto se snažíme po prožitém zklamání opět slepě důvěřovat. I proto chodíme z jednoho nešťastného vztahu do druhého. I proto každé ráno otvíráme oči. (str. 84)
Postava Jardy nám přibližuje Olomouc, která je i hlavním prostředím, kde se děj odehrává. Převažuje spisovná čeština, okořeněná o obecnou češtinu s vulgarismy, již můžeme vnímat převážně v dialozích. Přímá řeč je v příjemném poměru k popisům či niternímu rozjímání. Kritika společnosti, jejích dílčích skupin i konzumního způsobu života s existenciálními otázkami. Dalo by se říct, že styl je velmi přímý, až syrový, tvůrce se strefuje prakticky do kohokoliv, ale zároveň to dělá příjemným způsobem bez přílišné agrese. Vtipné komentáře a humorné glosy, převážně ze sexuálního života, ale i jen prostého dění, mohou budit dojem muže, jenž je ve všem nad věcí, ale opak je pravdou. Je zřejmé, že hrdina je citlivý muž o věcech přemýšlející. Zajímavě kontrastní dílo, kdy na jedné straně je Jarda pintlich na češtinu, ale zároveň do půlky knihy nezaznamenáme, že by navštívil sprchový kout, vypral si prádlo či nějakým způsobem eliminoval své samostatně se přesouvající odpadky.
Hohó! léta skrývaná manželka inspektora Columba byla konečně odhalena! Začal jsem přemýšlet nad tím, jestli není v daném domě kamera mířící přímo na poštovní schránky. Kašlat na zloděje, sprejery a jiné chuligány toužící vykrást byty nebo zmalovat zdi graffiti, důležité je odhalit, kdo hází letáky tam, kam nemá. Začínaly mi však docházet nápady, jak se z jejího obvinění vykroutit, a svým způsobem jsem ji obdivoval, že své argumenty a domněnky podává tak suverénně. „To mohl udělat kdokoliv, třeba právě někdo ze sousedů, který s ním může mít nějaké spory. Dokud z letáku nesejmete otisky prstů nebo mě neposadíte na detektor lži, nemáte právo mě křivě obviňovat.“ zkusil jsem ji zlomit ještě jednou. Takto se má člověk bránit a prát o pracovní místo zaručující mu příjem jedenácti stovek korun měsíčně! „To máte pravdu. Nebudeme vás nadále obviňovat, když tedy nemáme přímý důkaz,“ dostalo se mi nakonec odpovědi. Chacha! Jarda jedna, Renča nula. „Ale jelikož jste v tříměsíční zkušební lhůtě, můžeme vás bezdůvodně propustit. Což samozřejmě také uděláme.“ Jarda jedna, Renča patnáct. (str. 29)
Přestože má za sebou Jaroslav Irovský publikaci povídkových sbírek, tímto počinem přišel o své románové panictví. Styl psaní je konzistentní a čtení příjemně plyne. Dokázal propojit nespisovnost se spisovností velmi uvěřitelně a nemáte tak pocit pozérství, ani přílišné snahy dělat ze sebe oběť společnosti. Naopak mezi řádky probleskávají zajímavé myšlenky, které vypovídají o jeho přemýšlivosti. Bez přílišného patosu, až poeticky křehké, s osobností sobě vlastní.
Tolik dívek by se do mě mohlo zamilovat na první pohled… kdyby právě v ten okamžik tupě nezíraly do svých chytrých telefonů… (str. 90)
Text obsahuje spoustu odkazů na jinou literaturu či hudbu, takže můžete získat i další inspirací ke čtení, případně navštívit samotného spisovatele v Olomouci, indicií je dost. Tedy v případě, že přistoupíme na to, že hlavní protagonista je samotný autor. V několika případech se objevily chyby z nadbytku slov: např. Znovu jsem zavřel jsem oči. (str. 215), Vzpomněl jsem si na si na Milanův životní příběh. (str. 92) a jedna, nechci vyloženě psát, že obsahová chyba, ale možná by bylo fajn to více specifikovat. Hlavní hrdina nekouří, nicméně následuje spojení „Hloupě jsem se tak vrátil k popíjení piva a všemu ostatnímu…“, což evokuje, že se vrátil i ke kouření.
„Může se tu kouřit?“„Jen na balkoně.“„Ty kouříš?“„Ne.“ (str. 35)versusToto nadšení mi vydrželo několik měsíců Tělo však bylo z veškeré dřívější dlouholeté konzumace chlastu, drog a různých prášků, z kouření, nespavosti, depresí… natolik zhuntované a nezvyklé na pravidelnou fyzickou zátěž, že mi svou bolestí vystavilo fyzickým aktivitám další stopku. Hloupě jsem se tak vrátil k popíjení piva a všemu ostatnímu, čemu jsem se chtěl při snaze o dodržování zdravého životního stylu vyhnout (str. 82)
Pozoruhodný román, díky kterému se vrátíte do nevázaných let. Popisovaný styl života je mi blízký a než mě společnost zdomestikovala, vypadal dost podobně. Hravost vět se míchá s veselejší i vážnější notou a v kombinaci se zajímavým stylem psaní předkládá počin, u kterého se pobavíte i zamyslíte. Náladou mi velmi připomněl Zjevení Orfea od Jacka Kerouaca. Můžete mít pocit, že čtete o ničem a přitom naopak o všem.
Pokud máte rádi americké beatníky, nebo prostě jen chcete něco zajímavého ke čtení, ... s duší beadníka je tou pravou volbou. Těším se na autorovu další tvorbu a odteď si tuto knihu budu brát s sebou do vlaku. Kritéria bych splňovala a třeba bych tím Jaroslavu Irovskému udělala radost. ;) Jdu si dát sprchu a překontrolovat, že se mi v koši nehýbe „rýže“.
Měsíc života (konec srpna – konec září 2017) autorova alter ega – nezaměstnaného spisovatele, introverta, inklinujícího k bohémství a samotě, trpícího depresemi a opovrhujícího konzumním životem. Bydlí v mizerném podnájmu, bere jakoukoliv příležitostnou práci, žije jako psanec na okraji jím nenáviděné společnosti a potýká se s existenčními problémy, „díky“ nimž se často ocitá v až tragikomických, zoufale banálních i šílených životních situacích. Navzdory podlomenému zdraví se snaží řešit své problémy drogami, prášky, litry vypitého alkoholu a náhodnými milostnými románky. Jeho nejmilejším únikem z reality je však psaní, při němž se snaží srovnat své roztříštěné myšlenky a najít smysl života a především sebe sama.
... s duší beadnika je debutový román mladého olomouckého spisovatele Jaroslava Irovského. Stylem i obsahem navazuje na předchozí autorovy sbírky dekadentních povídek Příběhy sráče a O(byčejný) ŽIVOT psané bez příkras a cenzury, s nevybíravým slovníkem, undergroundovou emotivní přímostí a velkou dávkou upřímnosti, sebeironie a humorné nadsázky, odkazující na nejlepší tradice americké Beat generation a autory jako John Fante nebo Charles Bukowski.
Nakladatelství: Jonathan Livingston
Volná série: Sráčská trilogie (3.)
Rok vydání: 2018
Žánr: existenciální román s autobiografické prvky
Počet stran: 216
Vazba: pevná
Komentáře
Okomentovat