Česká sonda do tchajwanské mentality
Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy
Chci zakoupit tento titul!
Na zahraničním odboru ministerstva to už žilo, i když zbývalo dvacet minut do začátku pracovní doby. Bao odpovídal pokývnutím na uctivé pozdravy kolemjdoucích. (str. 14)
Elsa po chvíli vzhlédne, od nosu se jí k rukávu bundy táhne nudle, což si ještě druhou rukou rozpatlá po obličejí. „Máma má rakovinu, pá, jedu od ní.“ (str. 43)
Českých autorů, kteří by se ve svém díle věnovali Tchaj-wanu, potažmo jiným asijským zemím, není příliš mnoho. Dita Táborská v Černých jazycích zúročila svůj několikaletý pobyt v Tchaj-peji, díky němuž dokázala poměrně přesně vystihnout tchajwanskou mentalitu, v níž je jedinec téměř vždy podřízen společnosti. Rodinná čest, poslušnost a oddanost rodičům stojí v žebříčku hodnot na prvním místě, následována nekonečným studijním drilem již od školky či prací do pozdních nočních hodin. Tato pravidla, vštěpovaná dětem již od útlého věku, tak logicky ovlivňují i mezilidské vztahy a řešení různých mezních situací.
Tak to je, takový je Tchaj-wan. Člověk se prostě musí učit pořád, i kdyby to mělo být nesmyslné a neefektivní, zahálka se neodpouští, to jen těm nejmenším. (str. 182)
Černé jazyky jsou knihou, která se nečte lehce – na vině však rozhodně není autorčin styl psaní. Navzdory závažným tématům plyne děj – i přes nemálo vnitřních monologů hrdinů – svižně kupředu, připomínaje občas lavinu dalších a dalších nečekaných odhalení. Spisovatelka se nebojí ani naturalistických popisů, což je rozhodně pozitivní. Zajímavá je rovněž vypravěčská perspektiva, v níž se střídají ich, du i er-forma. Přestože je drtivá většina psaná z pohledu Baa, dostanou se ke slovu i ostatní postavy (bývalá manželka, děti a jiní příbuzní), což jen podtrhuje komplexitu příběhu. Kromě rodinných dramat determinovaných přísným, zkostnatělým společenským nastavením se Táborská dotýká i složité historie Tchaj-wanu, politiky a dosud přetrvávajícího rozdělení na demokraty a stoupence Kuonmintangu.
Rozklepeš se hrůzou. Co sis vlastně myslela? Přece i tohle je Tchaj-wan, který tak dobře znáš! Tchaj-wan, ve kterém se zrada rodiny neodpouští. Kde rozhodnutí jednotlivce nemají váhu, pokud nevyhovují celku. (str. 191)
Jak již bylo zmíněno, autorka plně využila svůj několikaletý pobyt na Tchaj-wanu a díky znalosti tamějšího společenského klimatu dokázala stvořit naprosto uvěřitelné postavy – ať se jedná o machistického Baa či Taa nebo Taovu manželku Cchaj, jež se bojí svého muže a nečiní nic proti jeho vůli. Sedrika se tomuto vzorci částečně vymyká, což však může být způsobeno uvědomením si blížícího se konce. Baovy děti, David a Elsa, vychovány sice na prestižních amerických školách a relativně v západním duchu (což potvrzují anglická jména), se snaží z vlivu rodičů vymanit a jednat po svém, v klíčových momentech je ale rodina i pro ně stále na prvním místě, daleko před jednotlivcem. Individualitu symbolizuje Češka Hana, jejíž uvolněnost a spontánnost ostře kontrastuje s tchajwanskými zvyklostmi a pořádky, a Taův syn Jen.
Tvůj otec přece nic takového nezpůsobil, tvůj otec se trápil tím, kolik bolesti musel Tchaj-wan vytrpět! (str. 179)
Černé jazyky se v očích českého čtenáře mohou stát exotickým kouskem, zachycujícím sice poměrně běžná rodinná dramata, leč determinována smýšlením a morálkou na míle vzdálené té (středo)evropské. I přes geografickou a mentální vzdálenost však mezi Tchaj-wanem a Českou republikou – kromě partnerské smlouvy hlavních měst – existují jistá pojítka, například pohnuté, událostmi nabité 20. století v historii obou zemí. Dita Táborská si díky výše zmíněným kvalitám svou cílovou skupinu rozhodně najde, zejména mezi příznivci Odeonu.
Žánr: psychologický román
Počet stran: 229
Komentáře
Okomentovat