Recenze: MYŠKINŮV PROBLÉM (Petr Novak)

 Zápisky zrajícího muže

Za recenzní knihu děkuji autorovi Petru Novakovi.
Chci zakoupit tento titul!

Petr Novak studoval češtinu a humanitní studia. Pracoval také jako externista pro různá nakladatelství a v médiích. Pár let redigoval rubriku o české literatuře a pokoušel se psát knižní recenze. Nakonec se rozhodl vložit čas a úsilí do psaní vlastních textů a prvním výplodem se stala kniha Myškinův problém, která vyšla pod nakladatelstvím Pointa.

Hlavními protagonistky jsou Markéta a Petr, představeni jsou sice jako partneři, ale jejich vztah je všechno, jenom ne jednoduchý. Petr je již na první pohled romantickou duší, protože žití reality, zdá se, takovému snílkovi chvílemi činí potíže. Jako kdyby nemohl najít sám sebe a své místo v práci, ve škole, v životě, ve světě.

Titul nese podnázev Zápisky zrání a na hlavního hrdinu to opravu výslovně sedí. Časem dospívá, utváří si priority a názory, ale stejně celou dobu pluje tak trochu na obláčku snění, které mu nedovolí ukotvit se nohama pevně na zemi. Od toho se odráží také fakt, že celý děj působí trochu jako v mlze, ze slov je cítit melancholie a ne každému takový styl musí nutně vyhovovat. Právě jeho zrání a mentální posun se odvíjí od životních zkušeností, které sbírá.

Kniha je rozdělena do čtyř částí, které jsou také jediným dělením v celém textu. Nenajdeme žádné kapitoly, pouze tyto úseky a pak už jen jednotlivé odstavce. Na tento fakt je potřeba si zvyknout hned od prvních stránek, ale pak už nečiní žádné překážky ve čtení.

Povídání je velmi příjemné, obsahuje každodenní opravdovost a lidskost. Slovní zásoba je hodně bohatá, květnatá souvětí jsou plná metafor a přirovnání. Potenciál českého jazyka byl využit naplno. Autor působí svým stylem sečtěle, často v textu naráží na literaturu, na postavy z knih a na spisovatele a je znát, že se v literárním světě orientuje. Místy je vyprávění až přespříliš filozofické, pasáže s hlubokými myšlenkami upozaďují dějovost a to je rušivé. Už jen anotace může na první pohled čtenáře odradit složitostí a výběrem slov, navíc neprozrazuje skoro nic z toho, co se bude v ději odehrávat, ale ten, kdo se do čtení pustí, ve finále litovat nebude, naopak získá netradiční zážitek.

Originálně je zpracovaná přímá řeč, která vlastně není vůbec v uvozovkách, což je nejtradičnější způsob, jak ji oddělit od zbytku. Mnohdy se v tomto případě vyznačuje pouze pomlčkou, někdy ani tou ne a splývá s okolním textem. Ale jelikož je titul takový tok řízených i neřízených myšlenek, do celkového konceptu tento nevšední způsob označení dialogu zapadá.

– Ano?
– To jsem já. Chci se zeptat, jak to probíhalo.
Telefon se zaraženě odmlčí, jako by se odpověď ve sluchátku ztratila.
– Markéto? Je všechno v pořádku?
– Jo, asi jo, řekne unaveně, jako by se dnes už mnohokrát opakovala.
Nevím, co říct dál, snad jen, že si vzpomenu na jednu z našich debat.
– Nechala sis dát ten epidural?
– Ne..., sice jsem pak chtěla, ale doktor řekl, že bohužel, maminko, už je pozdě...
– Hm..., odmlčím se, zkouším si představit, jak Markéta s bolestí mezi nohama leží ve špitálu a tlačí na svět Hynka: nedokážu se tomu ani zdaleka přiblížit. (str. 34)

Menším nedostatkem jsou velké časové skoky skrz životní etapy, které mohou být zmatečné a čtenářům trochu komplikují orientaci v textu. Na to, že je publikace celkem útlá, zahrnuje velký kus Petrova života. Celková osnova ovšem funguje dobře. Nenajdeme v ní nudné pasáže, které bychom nejraději přeskakovali. Vše je rozděleno s citem skrz na skrz v celém textu.

Psychologie hlavní postavy není úplně vždy do detailů popsána, ale vzorce chování a rozhodování nám mnoho napoví o pocitech, které právě prožívá. Jeho chování je sice nejprve ovlivněno naivitou, která ovšem postupně ustupuje, když hrdina zjistí, že se na svět nelze dívat pouze přes růžové brýle. Z literárního hlediska můžeme protagonistu označit za takového snažícího se realistu s rozervanou romantickou duší.

Doma do dvou tupě zírám do obrazovky počítače, není to poprvé, kdy dochází k nejistému momentu loučení. Před měsícem mu dělali zákrok, který v jeho stavu představoval určité riziko; ještě ten den se se mnou loučil, jako bych ho měl vidět naposledy: doma jsem s nervy nadranc propadal panice, obličej vnořený do polštáře, a do toho mi zavolal, protože chtěl vyřídit nějakou praktickou záležitost. Naposledy jenom vydechl: Tak ahoj. (str. 158)

Titul doporučuji všem, kdo mají rádi literaturu zaměřenou na všednost života s nahlédnutím do složitějších motivů. Petr Novak je totiž postava, kterou trápí problémy, jež řešíme všichni např. potíže s láskou nebo v práci. Můžeme si z něj odnést plno poznatků. Hlavně co se týče romantických nebo rodinných vztahů nebo přístupu k rodičovství. Já jsem si čtení moc užila.

Anotace:

Postava romantika zastává paradoxní pozici. Pro jedny je idiotem, pro druhé osobností s ideály, které tak rádi následujeme. Takže když se Markéta s Petrem na stránkách knihy potkají, vypadá to banálně, na přímočarou love story. Romantika v pravý čas, chtělo by se říct, na prahu dospělosti. Jenže z toho vznikne román o otcovství, které autor chápe jako univerzální fenomén. Nedostatek nebo naopak přebytek otcovských figur rozhýbe děj svižně napsané příběhové mozaiky, která se dá číst jako pocta jednomu náhodnému setkání, nebo jako pokání plynoucí z nedostatku citové výchovy.

Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2021
Žánr: společenský román
Počet stran: 200
Vazba: brožovaná