Recenze: JAL (Veronika Kutičková)

V srdci Jal(u)

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Pointa.
Chci zakoupit tento titul!

Veronika Kutičková absolvovala bakalářské studium fashion a digital marketingu v anglickém Northamptonu. V současné době se věnuje sebevzdělávání v oblasti starověké historie a cizích jazyků. Mezi její záliby patří psaní, čtení, cestování, fotografování a kultura. Žije v Praze, kde také pomáhá vést rodinnou firmu. Titul Jal je její prvotinou.

Fantasy příběh o tajné lidské civilizaci pocházející z města Jal ve starověkém Egyptě. V čele událostí stojí Stephanie, dívka, která bývala velitelka speciální skupiny lovců. Kariéry se ale vzdala ve prospěch své spřízněné duše a zároveň nevlastní sestry Lily, aby jí mohla stát po boku a chránit ji před nebezpečím. Obě sestry žijí na vlastní pěst, když ale dojde k mnoha únosům a jejich rasa začíná řídnout, rozhodnou se vrátit do kolébky svého národa do zdánlivého bezpečí. Zatím ještě Stephanie netuší, že bude muset po letech opět vzchopit veškeré síly a oprášit bojové techniky, aby zachránila celou populaci svého druhu.

Autorka kromě vyprávění z městské fantasy přináší také uzavřený svět obyvatel Jalu. Informuje o mýtech předcházejících vzniku místa, o božstvu i o způsobu žití. Bohužel s popisem přišly ruku v ruce také logické odchylky. Například co se týče dlouhověkosti. Na jednu stranu je zmíněno, že se jalští dožívají čtyři sta let (str. 121) a o kus dál je to už jen tři sta padesát (str. 181). Další nejasnost se nabízí s ohledem na rozlohu města. Údajně nepotřebují obyvatelé auta, protože se dá všude dojít pěšky, a když tak používají MHD. Ale zároveň mají větrné turbíny, laboratoře, skleníky se surovinami (str. 207), jak tedy obrovské by muselo být takové místo?

Pokud opomineme zmíněné výchylky a nedokonalosti, tak prostředí bylo příjemné, přátelské a zaměření na Egypt určitě zapříčinilo, že v ději přibyla trocha barvitosti a vdechlo mu vydatnou čtivost. Navíc se příběh odehrává v současné době, takže dochází k protnutí starého mytického Egypta oživeného v novém světě. Pochválit  lze určitě za takové detaily, jako jsou názvy božstev nebo popis podrobného fungování tzv. spřízněných duší. Další okořenění je vneseno velmi citlivě a umírněně v podobě romantických vztahů, které jsou součástí každé civilizace. Ovšem až do chvíle, kdy ke konci přichází celkem peprná scéna, která se k tomuto typu literatury prostě nehodí.

„Jo, to byla... Ale vybrala jsem si. A nelituju toho.“ Povzbudivě se na ni usměju. Snad není poznat, že to není tak úplně pravda. „Ty jsi moje spřízněná duše. Moje sestra. Kdybych s Nickem zůstala, jen by to všechno zkomplikovalo. Hádám, že láska by taková být neměla.“ (str. 120)

Kompozice je hodně nevyvážená a na akčnosti vyprávění je to hodně znát. Téměř polovina knihy je seznamování s hrdinkou, se vztahy, s minulostí, s jalskou kulturou. Nejsou tu žádné velké zvraty, spíš drobná nastínění budoucích problémů. Hlavní zápletka přichází asi až v poslední třetině, kdy jsou zase různé situace příliš rychle odbyté a posledních sto stran je uspěcháno úplně nejvíc. Otevřený konec nabízí autorce možnost návratu do vytvořeného světa.

Hlavní protagonistka Stephanie má v ději nejvíce prostoru a také jsou to právě její myšlenky, které nejčastěji sledujeme. Je to silná a odhodlaná „mladá“ žena, která má i obyčejné lidské stránky a ráda si zajde pobavit se s přáteli třeba do baru. Zároveň je však její pozice v příběhu velmi klišoidní, neboť se jedná o vyvolenou, která může zachránit celou svou rasu před katastrofou. Na jednu stranu ji máme vnímat jako zdatnou lovkyni a bojovnici, na stranu druhou nejsou její zásluhy z minulosti příliš zmiňované, spíš jen okrajově, a nedokreslují tedy Stephaniinu přezdívku (hunting beast) ani pověst.

Proto zahajuju posilováním – stovkou sklapovaček. Hodinu věnujeme posilování břicha. A tu další cvikům na ruce a přitahováním na hrazdě. Dovolila jsem jim použít obě ruce, já se ale přitahuju jen jednou, jinak bych nemohla držet telefon a pozorovat vtipná kočičí videa. Ukazuju je i Joshovi, ale hází po mně tak nenávistným pohledem, že si radši přehazuju mobil do druhé ruky a s odvráceným pohledem pokračuju ve cvičení. Zřejmě nemá rád kočky. (str. 104)

Za sebe jako nejdivnější část hodnotím všechny ty situace, kdy nám bylo přibližováno a naznačováno, že Stephanie udržuje intimní poměr se svým nevlastním strýcem (reálný strýc Lily). Nejsou sice pokrevní příbuzní, ale stále o něm jako o strýci mluvila, takže za mě to bylo minimálně zvláštní číst o tom všem choulostivém dění mezi nimi.

Celkový dojem z publikace není špatný, příběh má plno kladů i záporů. Nutno vzít potaz také to, že se jedná o autorčinu prvotinu a hned sáhla do nelehkého žánru. Utvořit a vymyslet fiktivní svět tak, aby fungoval správně a všechno do sebe zapadalo, není lehká záležitost. Veronika Kutičková to zvládla se ctí a pokud se rozhodne pro pokračování, může ještě svůj styl psaní vypilovat k dokonalosti.

Anotace:

Fantasy o tajné lidské rase s kořeny ve starověkém Egyptě. Příběh plný akce, nebezpečí, tajemství a sesterské lásky s ne příliš vzornou hrdinkou v hlavní roli.

Stephanie opustila svou úspěšnou kariéru velitelky lovců speciální jednotky Jalských medjayů už před lety. Teď tráví čas obvykle se skleničkou v ruce ve společnosti své spřízněné duše Olivie. Žijí na vlastní pěst a drží se dál od politiky rodného města Jal v Egyptě. Když ale dojde k sérii únosů, přijíždějí do zdánlivého bezpečí bohatého Jalu. Tam se ale jejich pohodlné životy obrátí vzhůru nohama a Stephanie je postavena před těžké rozhodnutí. Dokáže se vzchopit, opustit své milované a postavit se do první linie, aby zachránila svůj lid?

Nakladatelství: Pointa
Rok vydání: 2021
Žánr: young adult fantasy
Počet stran: 416
Vazba: brožovaná