Recenze: ZLOVĚSTI (Pavel Skořepa)

 Prozaicko-poetická temnota

Za recenzní výtisk děkuji autorovi Pavlu Skořepovi.
Chci zakoupit tento titul!

Pavel Skořepa recenzuje knihy pro web Děti noci, píše poezii i prózu. V roce 2020 mu vyšla u nakladatelství Hydra povídka O původu druhů ve sci-fi sborníku českých a slovenských autorů s názvem Zajtra bude včera. Debut spojující prózu s poezií vychází u slovenského nakladatelství Art Floyd s předmluvou Kataríny Soyky(ové?) Jak se mi líbil titul, jenž nabízí temnotu a velkou originalitu?

Zlo může mít mnoho podob a častokrát záleží i na nás, co za zlo považujeme. Temné kobky, děsivá monstra či jen ďábel s lidskou tváří? Každého děsí něco jiného a tato kniha nabízí nejen různé druhy zloby, ale i literárního ztvárnění. Dílo je rozděleno na část povídkou a básnickou.

Zdroj: archiv recenzentky

Část povídková

Kniha Zlověstí: Prolog – Rafinovaný úvod, kdy mladík objeví stavení připomínající lovecký zámeček. Vstupem do něj naplní svou sudbu. V čem přesně spočívá? Pilotní povídka pěkně nastolí tajemnou atmosféru. Skrývala potenciál, s kterým mohl autor všechny příběhy propojit, ale nestalo se tak.

Cesta domů – Fragment o návratu z bitevní vřavy zpět domů. Co je ale vlastně domov?

Panenkovská narozeninová čajová oslava – Kamila slaví třicáté třetí narozeniny, avšak není nikdo, s kým by oslavu sdílela. Musí si tedy vystačit sama se svými panenkami, kterých má pěknou sbírku. Průměrná povídka, kdy zranění je hlavně na efekt a jeho mechanika je kulantně řečeno s pravděpodobností velmi spornou. Nicméně četba je plynulá a vyznění je příjemně zlověstné.

Labyrint pod městem – Návštěva podzemí dá našim snům jasnější obrysy. Lze pak snadněji rozpoznat realitu od přeludu? Asi největší koncentrace krkolomných slovných spojení a špatného skloňování.

Jako by zakladatele města něco volalo do hlubin, něco nevysvětlitelného je neodkladně lákalo do hlubin pod jejich nohama. (ze str. 35)

Čas, než se všichni zvedli a seřadili, využila ke kontrole funkčnosti své baterky, mrkla na za sebou hodiny zavěšené nad klenbou. (ze str. 44)

Pomalu, velmi opatrně se začal Vašek zvedat na své vysílením vratké nohy a sunout jednu za druhou, neustále se, pro neztracení potřebné opory, přidržuje se jedné stěny podzemní chodby. (str. 53)

Táboření v místech klatých – Výlet přátel do brdských lesů, jež mají svou historii a tajemství. A také nebezpečí. První příběh, v kterém byla cítit jasná gradace napětí, motiv a pointa a nejen ponurá atmosféra. Literárně mizerné, ale čtivé. Popisy úrazů velmi komické.

Pachuť zkaženosti – Sám v cizím městě. Na lístek do Prahy je peněz málo, ale proč si čekání na jiný spoj nezpříjemnit popíjením v hospodě. Hlavně když přisednuvším je samotný Faust.

Ďábelská rozlučka se svobodou – Nejdelší povídka vypráví o loučení se svobodou, jež může mít apokalyptické vyústění. Parta mladíků, stodola a stará truhla odkrývající svá tajemství. Splatter horor, kde mimo fantasy motivu je zobrazeno detailní mučení. Pokud máte rádi krev a týrání druhých, přijdete si na své.

„Co to, kurva...?“ ani nenacházel jiná slova. Bod se jednotlivými pulzy neustále protahoval. Připomínal rostoucí, svítící a pulzující vagínu, rozevírající se blížícím porodem. (str. 108) 

Utrpení dospělosti na Náplavce – Vincent má všeho už plné zuby. S matkou jsou v karanténě a už si začínají lézt solidně na nervy. Přestože je zákaz vycházení, vydá se na krátkou procházku k Náplavce. Když uvidí ve Vltavě krásnou koupající se bytost, nevěří svým očím. A posléze ani my ne. Kam až dovede mladík zajít ve svém okouzlení?

Zrod jednorožce – Měla to být oslava, ale partner si na svou ignoranci nevybral ten správný čas. Jak to vypadá, když ženě přetečou nervy? Explicitní násilí opět na scéně.

Pískoviště nejsou na hraní – Holčička v pískovišti nalezne tajemnou věc. I když ona je hodná, předmět je to ďábelský a náhlá kaskáda úrazů na sebe nenechá dlouho čekat. Obzvlášť při jedné scéně zaúpí mužské čtenářstvo.

Strastiplná cesta básníka za prosazením jeho tvorby – Kroky za slávou bývají obtížné. Zapadlá vesnička na Slovensku uvítá básníka s otevřenou náručí. Jejich zvyky se mu ale vůbec nebudou líbit.

Vražedná aplikace – Když váš život nestojí za nic, najděte si viníka. Velké mučení, bujná fantazie a otřesně nevěrohodný motiv.

Básníkovo rekviem – Zhmotněná imaginace tvorby. Samostatně může být povídka vnímána jako zbytečná, zde slouží jako oslí můstek pro část zaměřenou na poezii.

Třináct povídek nastavuje zrcadlo situacím, v nichž se může projevit pravá podstata člověka. Fantaskní prvky jsou rozprostřeny v různé intenzitě. Nadpřirozené bytosti i ty reálné v kontextu každodenního žití. Odkazy na jinou literaturu, erotika, násilí i psychologická linie se mísí a prolínají v pestrou škálu příhod. Autor využívá básnických prostředků i v povídkách, proto jsou jeho popisy košaté a leckdy originální, časté je užití přechodníků. Souvětí někdy bývají tak dlouhá, že ztrácí svůj význam a čtenář obtížně hledá, co byla podstata sdělení. Jazyková stránka je velmi špatná a místy jsem měla pocit, že se jedná o automatický generátor větné skladby. Špatné skloňování, špatné pořadí slov. Účelové situace v kombinaci s čistým popisem, kdy prosté použití děsivých slov nenavodí děs, ve mně vytváří dojem nulové práce s textem. I když je v druhé polovině povídek cítit zlepšení, neměla jsem pocit, že by došlo k propojení čtenáře s příběhem. Pokud pominu jazykovou stránku, tak Táboření v místech klatých a Pískoviště nejsou na hraní jsou dobré povídky, ostatní řadím mezi průměrné.

Jako určité předěly můžeme vnímat ilustrace Natty LeoLuin Hirkové, jež jsou v úvodu a mezi částí prozaickou a částí poezie. Znázornění je dost tmavé, až se trochu ztrácí konkrétní kontury. Těžko hodnotit, zda se jedná o inspiraci linorytem či něčím jiným.

Zdroj: archiv recenzentky

Část poezie

Třicet osm básní obsahuje ve velké míře fantaskní motivy. Jednu skupinu tvoří čisté „medailonky“ nadpřirozených postav. Upíři, víly, elfí královny, to vše ponurém nádechu. Další pomyslná skupina je zaměřena na básníka či abstraktního člověka a jeho trápení. Motivy jsou kapka humoru, troška přemýšlení a velká míra temné tragiky.

Autor nejčastěji užívá verš volný a přerývaný. Lyrický subjekt vystupuje v roli moudré osoby sdělující své poznatky. Básně jsou samostatné, nevytváří kontinuální sbírku. Převažuje lyrický žánr, na některých místech možná lyricko-epický.

Zlomená křídla

Když se na tento svět narodíme,

máme křídla a touhu letět.

Málokdo se však rodí do pohádky.

Tak to je, to prostě víme.

Ti, co by nás měli chránit

nám pro „naše dobro“ křídla lámou.

A když si je vyléčíme,

tak je zas a znovu zlámou.

A když už nejsou schopna letu,

jak jsou poničena a pokroucena.

Oni blahosklonně pronesou tu krutou větu:

„Když chceš, jen si leť, cesta je ti uvolněna.“

A já se ptám, jak hloupost tuto zvrátit!

Těm, co stále v srdci chtějí let,

tuto možnost letět opět vrátit.

Vzlétnout a už se nikdy nevracet. (str. 236)

Noc vlka

Úplněk ztrácí svou přirozeností sílu.

Mraky ho překrývají při svojí pouti.

Jak zaplnit prázdnotu, tu v sobě díru?

Odpovědi nemáš! A bolest tvá jiné nezarmoutí.

Přicházející zenit je podpořen symfonií.

Tou, již Děti Noci hrají bez nároku honoráře.

Fyzické transformace, krev, lámání kostí,

nehodící se do tohoto světa, jeho bestiáře.

Když nabývá na smyslu měsíční fáze,

upadá lidskost, i ve svém pouhém snu.

To prázdné slovo, v Bibli, Koránu, Tóře, roztrhá se.

A spása je pryč. V daleku. V neprominutelném nedohlednu.

Ty Děti noci, v čem je jejich síla?

V hierarchii svorky každý má své místo.

A síla pro starší? I ta smečce zbyla.

Vytí k nebesům, Peklu, je přenádherné dílo. (str. 209)

Sekce poezie autorovi sedla mnohem více než část povídková. I když se nejedná o básně, jež bych si s chutí přečetla opakovaně, nemůžu popřít, že několik veršů bylo hlubokých a přitom pro oko lahodně hrajících. Zajímavější než fantasy motivy mi přišly reálně orientované básně, působily i propracovaněji. 

Debut opředený chvalozpěvy v předmluvě, doslovu i na sociálních sítích. Já bohužel nemohu s tímto názorem souhlasit. I když nápady byly zajímavé, samotné zpracování bylo (hlavně v první polovině povídek) naprosto tristní. Z literárního hlediska nezvládnutá práce s textem, jenž pak vyznívá jako prázdné plácání zaobalené do básnicky vzletných slov, což je velká škoda. Některé pasáže mi přišly jako surová ruda, která potřebuje dělníka, co ji opracuje a vybrousí. Bohužel tady ten dělník chyběl a na textu je to znát. Obecně méně je někdy více a přemíra košatých slovních spojení a dlouhých souvětí se rozplizuje do ztracena, naopak správné umístnění by vypíchlo autorovu velkou slovotvorbu.

Kniha byla vydána ve stavu podprůměrném a podle toho vypadá její obsah. Autora rozhodně nezatracuji, věřím, že nápadů má mnoho, ale jako spolupracovníka bych zvolila někoho se střízlivým pohledem na věc a zároveň pevnou redakční rukou. Pokud jste čtenář, který nehledí na literární kvality, pak čtěte, ale já jsem vás varovala. Za mě ne.

Anotace:

Milý čtenáři,

nenalhávej prosím sám sobě, že tvá iluze vlády nad vlastním životem, sny a touhami je tak neporušitelná, aby jí od základů nedokázalo otřást nic přicházejícího z vnějšku. Kupříkladu příběhy zachycené na stránkách knihy, již právě držíš v rukách. Příběhy pojednávají o lidských bestiích, démonech, prokletých místech i předmětech, zkrátka ve svědectvích o Zlu v jeho nejrůznějších podobách. Pokud dáš této knize svou důvěru, ona tě na oplátku obdaruje třinácti povídkovými příběhy a osmatřiceti básněmi, do nichž se autor nezalekl zaplést i nemalé množství humoru černého jako bezměsíčná noc, anebo i něco na zamyšlenou.

Inu, odvážíš se?

Nakladatelství: Art Floyd

Ilustrace: Natty LeoLuin Hirková

Rok vydání: 2021

Žánr: povídky, poezie, horor

Počet stran: 250

Vazba: brožovaná