Recenze: POVOLÁNÍ NAŠICH PŘEDKŮ (Stanislava Jarolímková)

Ohlédnutí za životem našich předků

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada.
Chci zakoupit tento titul!

Stanislava Jarolímková se narodila v Praze a už na střední škole ji zajímala méně známá, nepřesná, či dokonce chybná fakta, která se snažila uvádět na pravou míru. Později vystudovala žurnalistiku a po dokončení pracovala chvíli v redakci. Po sametové revoluci se roku 1991 rozhodla, že půjde tzv. na volnou nohu. Začala pracovat pro více než deset předních pražských novin a časopisů, jimž dodávala články různých žánrů. V současné době má na kontě patnáct knih. První jí vyšla v letech 1999 a nejprve ji zlákala témata zdravotnická.

Zdroj: archiv recenzentky

Jestli máte doma děti, které baví historie, touží dychtivě po nových vědomostech a zároveň se mohou přiučit záležitosti hodící se v hodinách dějepisu, zkuste se podívat na populárně-naučnou publikaci, která vyšla v nakladatelství Bambook.

Povolání našich předků je velice zajímavým titulem plným informací nejen pro zvídavé dětské hlavičky. Kniha je rozdělena do deseti základních kapitol. Každá z nich se týká jednoho odvětví např. povolání související s oblečením, obchodem, léčením a další. Pak už následuje představení konkrétního zaměstnání. Dočteme se skoro o stovce tehdejších činností. Nejedná se však o žádná zdlouhavá fakta vypsaná z učebnic dějepisu. Autorka naopak půvabně ale přece věcně dokázala vytřídit důležité informace a v této podobě je představuje čtenářům od jedenácti let.

Prodejem si zvyšovali – ovšem nelegálně, a proto tajně – své výdělky i kati. Naši předkové totiž mívali obrovský zájem například o třísky z hůlky, kterou soudce po vynesení rozsudku zlomil a hodil k odsouzencovým nohám, o provazy, na nichž byl někdo oběšen, či o palce pravé ruky popravených ubožáků. Kati rozprodávali i vlažnou krev sťatých odsouzenců, protože lidé věřili, že pomáhá proti padoucnici nebo epilepsii. A od 16. století prý prodávali – rovněž tajně – těla k pitvám. (str. 101)

U každého povolání je popsán hlavní smysl, cíl, způsob práce, ale také i výhody a nevýhody a různé zajímavosti. Například věděli jste, že kamnáři museli trávit v učení klidně až osm deset let, než jim mistr vydal výuční list? Stalo se to až tehdy, kdy si byl jistý, že předal učedníkům všechno potřebné ke zvládnutí profese. Některé uvedené zajímavosti jsou rozhodně obohacující i pro dospělé osoby. Některé profese autorka popisuje v krátkosti, jiným věnuje větší pozornost.

Zdroj: archiv recenzentky

Celou publikaci doprovází 101 ilustrací Jiřího Filípka, které potěší hlavně mladší čtenáře. Text je rozdělen graficky, aby poutal pozornost. Obsahuje plno různých barevných tabulek, ve kterých jsou uvedeny doplňující informace, různé dodatky nebo prostě jen zajímavosti vztahující se k související části kapitoly. Důležitá data a slova jsou také vyznačena tučným písmem nebo jinou barvu, tudíž čtenář na první pohled pozná, co je podstatné a na co by se měl soustředit. U některých technických záležitostí jako je např. hamr, pomůcka hamerníků nebo taky vodokovářů, je graficky znázorněn princip fungování s popisem dané pomůcky, aby si čtenáři mohli věc a její funkčnost lépe představit v praxi.

Těsto zadělané na perníky bylo nutno nechat odležet na místě s teplotou 10-15 stupňů Celsia. Někdy je zde nechával perníkář týden či dva a někdy déle. Asi do 17. století se doba zrání těsta zkracovala přidáváním cukru. Je zajímavé, že když perníky pekly hospodyňky v malém množství, určeném pouze pro jejich rodinu, často zadělaly těsto krátce poté, co se jim narodila dcerka, a perníčky z něj pekly teprve na její svatbu, tedy třeba o osmnáct let později. (str. 45)

Nedostatkem je seznam významných osob, se kterými se setkáme v knize. Najdeme v něm sice vypsaná všechna jména tehdejších osobností s datem narození a úmrtí, ale chybí u nich zásadní charakteristika. To, čím se proslavili nebo co je dělalo důležitými a výjimečnými. V textu si sice povětšinou přečteme, co je kdo zač, ale pokud bloudíme očima čistě po konečném seznamu, bylo by dobré přidat k jménům připomínku.

Naopak vítaným zpestřením je uvedený seznam literatury, který může zájemce popíchnout k další populárně-naučné četbě.

Zdroj: archiv recenzentky

Knihu doporučuji všem zájemcům o historii, malým i velkým, kteří se chtějí v rozsahu od 9. do 19. století o povolání našich předků dozvědět něco více. Je velmi důležité nezapomínat, že ne vždycky byl život jednoduchý a že v minulých stoletích byl způsob obživy opravdu náročný fyzicky i psychicky. Styl psaní se autorka snažila přizpůsobit cílové skupině. Přesto však titul obsahuje hodně textu, jmen a podstatných dat, takže pro děti mladší než deseti let bude knížka náročnější.

Mě osobně překvapilo mnoho informací, o kterých jsem neměla ani tušení a ráda se budu ke knize vracet. Zřejmě ji nebudu číst znovu jako celek, ale občas si z obsahu vytáhnu činnost, která mě právě zajímá, o které si chci rozšířit povědomí.

Anotace: 

Kniha vás seznámí s tím, jak si naši předkové v minulosti zajišťovali obživu pro sebe a své rodiny. Někteří k tomu využívali řemesla, další se věnovali dopravě, léčení, pohostinství, psaní, ilustrování i tisku novin a knih či různým způsobům bavení diváků. Dočtete se také o méně známých zajímavostech, které vás možná překvapí, a navíc zjistíte, jak byli lidé dříve pracovití, přemýšliví a vynalézaví. Dozvíte se například:

• jaký byl rozdíl mezi drátníky a dráteníky,
• že Marie Terezie již v 18. století propagovala očkování,
• proč byl u nás první rentgen umístěn v hotelu,
• že apatykáři prodávali i rovnače uší, kocouří sádlo a zuby vepřů,
• proč trhovci občas kousali do některých mincí,
• co prodávali hárkaři a pekáčové báby,
• s čím tajně obchodovali kati,
• proč nosívali horníci do dolů v klíckách ptáky či hlodavce,
• co byla bramborová divadla,
• jak pracovali břichomluvci a jak reiteráci,
• proč mívali jarmareční zpěváci s sebou často pejska.

Nakladatelství: Grada – Bambook
Ilustrátor: Jiří Filípek
Rok vydání: 2021
Žánr: populárně-naučný
Počet stran: 144
Vazba: pevná