Recenze: HVĚZDNÍ PAVOUCI (Otomar Dvořák)

Příběh otce a syna na pozadí bouřlivých českých dějin

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Lirego.
Chci zakoupit tento titul!

 

 

Spisovatel Otomar Dvořák, původní profesí dramaturg a scénárista, má na svém kontě již přes sto knih nejrůznějších žánrů: cestopisy, sci-fi povídky, fantasy či horory. Největší čtenářský ohlas si však získávají zejména jeho historické romány jako například Vřeteno osudu, životopisný román o Karlu Jaromíru Erbenovi. Kniha Hvězdní pavouci vznikla jako přepracování krátké povídky napsané v roce 1988 pro časopis Literární měsíčník a ze všeho nejvíce by se dala označit za historický román s autobiografickými prvky.

 

Za teplých letních večerů vynášel táta na terasu bílou trubici, rozkročenou na třech tenkých nohách, která jinak skromně postávala v koutě pokoje, a díval se do ní. (str. 8)  

Kdybyste se Josefa Válka zeptali, jaká je jeho největší záliba, bez váhání by se rozpovídal o krásách noční oblohy poseté hvězdami, kterou každý večer pozoruje svým milovaným dalekohledem značky Zeiss. Od chvíle, kdy tento pro něj magický přístroj koupil ve značně podroušeném stavu od štamgasta v hospodě – mimochodem za peníze určené na kočárek pro právě narozeného syna – zcela propadl nadšení pro biliony hvězdných bodů na nebi. Svému okolí však Josef někdy připadá jako bláhový snílek – píše se totiž rok 1952 a Československo ovládlo úplně jiné nadšení, a to budovatelské. Dělníkům v továrně je pro smích, jeho žena Marie se zajímá především o řádný chod domácnosti či měnovou reformu, a dokonce i kamarád Karel v rámci zachování svého ředitelského postu upouští od podpory Josefova megalomanského nápadu postavit za jejich vesnicí největší observatoř na světě. Jen malý syn Tomáš naslouchá rád tátovým příběhům o pavoučkovi, který svým tenkým vláknem spojuje všechny hvězdy. Jenže i to se s přibývajícími lety změní. Najdou k sobě otec se synem znovu cestu? To stojí ve hvězdách… 

„Hele, mám nápad, dostali jsme za úkol upevňovat u pracujících vědeckej světovej názor, aby nepodléhali tmářskejm bludům a církevní propagandě. Budeš dělat dělníkům o svačině poučný desetiminutovky! Napíšu ráno na okres, že vědeckej světovej názor už máme vyřešenej.“ (str. 52) 

Hvězdní pavouci se řadí mezi knihy, které čtenáře zaujmou hned od prvních stránek. Dílem díky svému námětu, který čtenáři zprostředkovává část poměrně nedávné české minulosti z trochu jiného úhlu pohledu, dílem díky brilantnímu vypravěčskému umu spisovatele. Otomar Dvořák zvládl mistrně vykreslit příběh relativně obyčejné rodiny na pozadí neklidné druhé poloviny dvacátého století. Zcela nenásilně mísí osobní dramata s mrazivými padesátými léty, karibskou krizí, pražským jarem i jeho zmarem v podobě okupace v srpnu 1968. Důležitou roli hraje samozřejmě i americko-sovětské soupeření v dobývání vesmíru. Jazyk autora jen potvrzuje známé rčení, že v jednoduchosti je krása. Na jednu stranu čistý, bez zbytečných metafor a kudrlinek, na druhou stranu ovšem perfektně vykreslující děj, do něhož je člověk okamžitě vtažen – ani neví jak. Vševědoucí vypravěč navíc románu dodává na plastičnosti i čtivosti.  

 

To už Tomáš nevydržel, rázně odhodil peřinu a bos, jen v noční košili běžel do kuchyně. „Už je válka?“ (str. 135)   

Hlavní hrdinové, otec se synem, nepředstavují ani světce, ani typické „záporáky“. Josefovy sympatie ke komunismu například kontrastují s pobožností Marie a její matky i s nadšením dospívajícího Tomáše pro hnutí hippies – typické „rozložení sil“ v mnoha českých domácnostech tehdejší doby. I díky tomu působí postavy naprosto uvěřitelným dojmem. 

„Ti nečekají na autobus,“ řekl Tomáš po chvíli s poněkud škodolibým humorem, když se otec zařadil na okraj hloučku shromážděných lidí, „to je nějaká demonstrace.“ „Demonstrace,“ rozkřikl se Josef.“ (str. 209)

Hvězdní pavouci jsou historickým románem, jenž si rozhodně zaslouží naši pozornost. Nejen díky neobvyklému námětu, ale i Dvořákovu vypravěčskému talentu, který si nezadá s takovými jmény české literární scény, jako jsou například Alena Mornštajnová či Karin Lednická. Schopnost nenásilně propojovat rodinná dramata s těmi národními i světovými či svěží, čtivý styl psaní z něj činí dílo, které by si neměl nechat utéct žádný fanoušek výše zmíněných dam. 

 

Obálku lze označit snad za jedinou věc, která se příliš nepovedla. Noční obloha plná hvězd sice vypadá hezky, celkový dojem však hyzdí obrovský pavouk. Přestože existuje jistá spojitost s názvem knihy, leckoho může odradit. 

Anotace:

Částečně autobiografický příběh, který zachycuje padesátá a šedesátá léta dvacátého století. Posedlost hlubinami kosmu poznamená otce i syna, život ve staré vile se zdivočelým parkem a tajemným rybníkem nedaleko znárodněné továrny se pohybuje mezi dramatem a absurdní groteskou. Otcův sen o postavení hvězdárny s kopií největšího dalekohledu světa se občas blíží svému naplnění, aby byl vzápětí nečekanými zvraty doby znemožněn. Jeho syn Tomáš prožívá svá dobrodružství, svá první hoře a první závratné, i když zmarněné lásky. Zahrada Eden, tajemný had měďák na ostrůvku v rybníce, přízračný pavouk, který svými sítěmi spoutává nejen hvězdy, ale i lidské osudy, drogový sen květinových dětí a kruté vystřízlivěni po ruské okupaci v srpnu 1968, první pípající „pomeranč s anténami“ v kosmu a první stopa lidské nohy na Měsíci – to jsou mezníky barvitých osudů několika hrdinů. Román nabízí pohled na kus české historie z nečekaného a zvláštního úhlu.

 

Nakladatelství: Lirego

Rok vydání: 2021
Žánr: historický román
Počet stran: 256

Vazba: pevná