Recenze: KDO JSI TAM V PŘÍTMÍ? (Michaela Vítková)

Pátrej pod povrchem...

Kdo jsi tam v přítmí? (Michaela Vítková, nakladatelství Martin Koláček – E-knihy jedou)

Za recenzní e-knihu děkuji autorce Michaele Vítkové.
Koupit zakoupit tento titul!


Nadějná česká autorka se zálibou v geocachingu věnovala svou prvotinu Kdo jsi tam v přítmí? své rodině a také všem v podzemí i na povrchu. Tím má na mysli především své přátele, kteří pracují, či pracovali na trasách a v depech pražského metra. Proč právě jim? Čtěte a dozvíte se.

Lea, studentka grafiky, si jako téma školní práce vybrala sochy na hřbitově. Pravidelně tedy chodí kreslit na místo posledního odpočinku a noří se do detailní studie truchlícího mramorového anděla. Nezřídka se do práce tak zabere, že zapomene na čas a zůstane v areálu zamčená. Nevadí jí to, zná už cestičky, jimiž může vyklouznout mimo hlavní bránu. Jenže jednou, už skoro za tmy, potká u skrytého průchodu kohosi dalšího. Nejprve se vyděsí, ale pak se s mladíkem, kterého na hřbitově už párkrát potkala, dá do řeči a on se nabídne, že jí ukáže ještě jinou cestu ze hřbitova.

Jeho pohled byl tak pronikavý, až jsem bezděky ustoupila o krok zpět. Každý zná ty chvíle, kdy se vteřina zdá být věčností, a tohle byla jedna z nich. 

Horečnatě jsem přemýšlela, jestli nemám ukončit své hrdinství a zmizet konečně co nejdál odtud, jak jsem měla ostatně udělat už dávno, nedokázala jsem však odtrhnout zrak od prapodivné scény. 

„Znám tě,“ řekl náhle překvapivě klidným hlasem. „Ty jsi ta malířka, co se ze všech stran ometá kolem jednoho z těch ošuntělých andělů, že jo?“ (str. 6)


Lea je zvědavá a tak se nechá provést tajnou chodbou začínající v jedné velké hrobce a ústící ve sklepech jakéhosi pražského domu. Po chvílích napětí a nejistoty, zda bylo rozumné nechat se přemluvit k takovému dobrodružství, ji záhadný mladík vyvede na povrch v tichém vnitrobloku. Cestou si povídají o grafice a než se rozloučí, požádá mladý muž Leu, zda by pro něj nevytvořila originální reprodukci poškozené fotografie. Lea zajímavou zakázku přijme a po pár dnech ji nese na smluvené místo na hřbitově odevzdat. Se záhadným klukem se nesetká, ale místo něj ji osloví sympatický keškař Matyáš, který se vinou své zvědavosti zapletl do předávky. Jako správný lovec pokladů totiž neodolal, a když našel šifrovanou zprávu pro Leu, ukrytou v náhrobní lucerně, pokusil se ji vyluštit.

Lea jeho pomoci s šifrováním nakonec ráda využije a tak začne sympatické přátelství a honba za záchranou Leina záhadného známého. Jak je u tohoto žánru dobrým zvykem, neobejde se to bez luštění šifer, honiček s padouchy a trochy romantiky.

Jednajících postav je v textu jen pár. Kromě Ley, Matyáše a záhadného známého už vlastně jen Lein bratr, bývalý učitel a pak ještě hlavní padouch. Všechny jednající charaktery jsou celkem slušně nastíněny, mnoho osob z Leina či Matyášova okolí je pouze zmíněno, ale ve skutečnosti se neobjeví. To pomáhá jednoznačnému zacílení na pátrání, nicméně například rozvedení Leina vztahu s kamarádkou či tatínkem by mohlo přinést větší vrstevnatost, případně odlehčení nebo i „náhodnou“ neprvoplánovou nápovědu k pátrání.

Lea je celkem sympatická hrdinka, šikovná grafička oddaná umění a své malé rodině – maminka zemřela a tak žije jen s bratrem a tatínkem – a ve volném čase se věnuje střelbě z luku. Jako tahoun příběhu by však neobstála, protože v tomto ohledu je poměrně pasivní a ani nemá většinu důležitých schopností k prolomení velké části kódů. Mě například trochu iritovalo, že si nebyla schopná s sebou vzít na žádnou z pátracích výprav ani baterku a neustále se spoléhala na Matyášovo vybavení. Na druhou stranu byla ve svém chování poměrně konzistentní a její psychologie odpovídá věku a zázemí. Váhání ohledně citů zachytila autorka obratně.

Matyáš je ovšem pravým hrdinou příběhu. Je to takový rytíř na bílém koni, malý český Indiana Jones a prostě kluk snů. Chytrý, zručný, přirozeně zvídavý, zkušený dobrodruh a formát. V kritických chvílích parťáka podrží, zároveň si ale nenechá líbit zradu. Díky svým schopnostem vyřeší většinu zapeklitých záhad a dovede pátrání do zdárného konce. Tato postava se autorce skutečně povedla a předpokládám, že pro cílové čtenářstvo bude tím pravým důvodem, proč si Kdo jsi tam v přítmí? zamilují.

„Máš štěstí, že mám všechna žebra vcelku!“ syknul co chvíli Matyáš bolestínsky, když jsme stoupali lesíkem podél zkušební trati kousek nad depem Hostivař. 

„Neměl jsi mě ovíjet jako liána. A co ta pusa? To byly ty tři míle?“ připomněla jsem mu jeho chování, kterým neomluvitelně porušil naši domluvu. Bylo mi jasné, že moje ehm „mírné“ obranné šťouchnutí loktem kamsi pod žebra budu mít na talíři asi hodně dlouho.

„Jinak by to nepůsobilo věrohodně. Tvůj otec není žádný hlupák, ale taky je to normální chlap a byl kdysi v našem věku,“ podotknul Matyáš. Znělo to rozumně, ale já to nechtěla slyšet. „A ta pusa, prakticky někam za ucho, jak jsi uhnula, to se vlastně ani nepočítá!“ (str. 94)


Tempo vyprávění je svižné, Kdo jsi tam v přítmí? nenudí, akční scény jsou dobře proloženy pátráním.
Text není postaven tak, aby měl čtenář možnost luštit či hádat s hlavními protagonisty. Spíše nabízí možnost užít si nabitý děj z pohledu hlavní hrdinky Ley. K tomu slouží i vyprávění v ich-formě.

Styl autorky je jednoduchý a čtivý. Používá mnoho dialogů, které zrychlují děj a může si díky nim dovolit využívat i slangová slova spojená s metrem či geocachingem. Neruší stylistické nešvary ani jiné chyby či překlepy.

Vtipný je i způsob pojmenování kapitol, kde jsou využita pouze přídavná jména, vážící se nenápadně k tomu, co se hrdince následně stane.

Problematický je pokus o mysteriózní zápletku a atmosféru. Zatímco rozvíjející se kamarádská a romantická linka je podána nadmíru citlivě a trefně a samotné dobrodružné pátrání funguje na akční rovině také dobře, je hlavní zápletka postavená na vodě. Působí nepřirozeně, nevyvolává chvění z neznáma, je prostě přitažená za vlasy. Navíc není logické, že by záhadný mladík nebyl schopen některé ze svých problémů řešit sám a tímto podivným způsobem je delegoval. Je pravdou, že v dětské dobrodružné literatuře je tento typ problému docela častý, tady ale vyčnívá svou nedotažeností. Některé artefakty či možnosti, například Lein luk, jsou spíše na efekt a není plně využit jejich potenciál. Vtírá se srovnání se Záhadou hlavolamu či novější Prašinou, ty ovšem s prvkem mysteriózna pracují zkušeněji.

Hlavním autorčiným esem se tak stává spíše vztah protagonistů a jejich charaktery, což dle anotace a žánrového řazení asi nebylo jejím cílem.

Velmi povedená je práce s reáliemi pražského metra. Způsob, jímž je metro zakomponováno do každé molekuly příběhu, je famózní. Oceňují spoustu námahy se sběrem materiálu i využití podzemní dráhy jako rébusu. Navíc je toto podání zajímavých faktů originální a atraktivní.

Nabízí se otázka, proč základní mysteriózní záhada není s podzemní dráhou spřažena nějak více a proč metro není využito například i v názvu či na obálce. Vše by se tím elegantně a smysluplně propojilo do jednoho efektního celku.

Už jsem viděla i první stupínky technických prostor, kam se bylo potřeba trochu vyšvihnout, když jsem v zádech začala cítit sílící vítr. Bylo jasné, že do příjezdu soupravy, která před sebou tlačila vzduch jako píst, zbývaly poslední desítky vteřin! Sice jsem, pravda, neběžela i kvůli několika zaškobrtnutím rekordně rychle, ale souprava za našimi zády nepochybně musela jet mnohem dříve, než byl náš předpoklad!

Matyáš se mezitím už vyšvihnul na stupínek technických prostor, otočil se a začal mě povzbuzovat rychlým máváním. Vítr sílil a mně vypětím podklesávala kolena. (str. 178)


Důležitým bonusem
 je nenásilné a inspirativní uvedení do sportu s názvem geocaching. Tato zábava nabízí svým vyznavačům bezpečnou možnost hledat poklady v přírodě i ve městě, stanovovat si zajímavé turistické cíle, luštit a přiblížit se tak v realitě hrdinům akčních příběhů.

Přestože jsem z Brna, tuhle jízdu pražským metrem jsem si vážně užila a mohu ji s klidným svědomím doporučit. Navíc je to díky elektronickému formátu výborný a skladný tip na cesty za dobrodružstvím.


Anotace:
Studentka grafiky Lea zase jednou neuhlídá čas a zůstává zapomenutá na hřbitově po zavíračce. Tentokrát je ale něco jinak. Potkává zde záhadného kluka Erika a slibuje mu pomoc. V sázce je Erikův život. Leu čeká cesta za odhalením tajemství, vyžadující odvahu, luštění šifer a hádanek inspirovaných pražským metrem, zahrnující pátrání na povrchu i v podzemí. Naštěstí jí s tím vším začne pomáhat důvtipný příznivec geocachingu Matyáš. O tajemství má však zájem i někdo další. Brzy je jim v patách…

Nakladatelství: Martin Koláček – E-knihy jedou.
Rok vydání: 2021
Žánr: dobrodružný román pro mládež
Počet stran: 292
Formát: epub, mobi, PDF

Komentáře