Dar, nebo prokletí?
Za recenzní e-knihu děkuji portálu Palmknihy.
Chci zakoupit tento titul!
Adama Pýchu nejspíš znáte coby správce facebookové skupiny Knižní závisláci a pracovníka marketingového oddělení společnosti Knihy Dobrovský, toto jméno však letos v létě vstoupilo do souvislosti s knihami ve zcela novém kontextu! Spisovatelské ambice prý Pýcha projevoval již na základní škole, kde spřádal pokémonské fanfikce, a později se svými básněmi či povídkami bodoval v literárních soutěžích. Jeho prvotiny Druhá šance se ujalo nakladatelství Fobos specializující se na dobrodružnou literaturu, sci-fi, fantasy a horor, a jelikož spadá pod Naše nakladatelství - Dobrovský s.r.o., vzbudil titul mírnou vlnu skepse. Jde o protekční počin, který by si jinak neškrtl, anebo v mistrovi PR dřímal potlačovaný talent?
„Je to nový krok v evoluci lidstva. Jsme teď druh, který může žít nekonečně mnoho životů! Druhá šance znamená, že každý z nás může být konečně šťastný. Je to dar.“ (citace z 26% knihy)
Země se vlivem přelidnění a nedostatečných zdrojů ocitla na pokraji zkázy. Situaci měly vyřešit dómy, drobné stavby schopné pojmout kilometry terénu, brzy však i ty začaly praskat ve švech. A nedlouho poté se na trhu objevily spásné pilulky zvané Druhá šance, po jejichž požití nespočet lidí prostě zmizel... Chtěli napravit své chyby nebo si zkusit život nekonečných možností, avšak namísto do minulosti je substance přenesla do kvanta vlastních alternativních vesmírů. A svět, který tu zanechali, se točil dál.
Sledujeme cestu muže přezdívaného Pětka a dívky vystupující jako jeho dcera Jenny na společné výpravě za znovunalezením paměti, a snad i za nadějí či rozluštěním všeho toho zmatku. Potkáváme střípky osudů jedinců, kteří pro vidinu lepších zítřků zahodili dnešek; i těch, co se navzdory ztrátě milovaných osob a pozvolnému rozpadu společnosti snaží ještě fungovat. Mezitím se troskami prochází Daniel s ďábelským úšklebkem a temným stínem v zádech.
„Ten prostor nám nebyl darován bohem, Karol, ale byl ukraden. Jsem si tím jistý... Ukrajujeme si z jiných světů a oni už to vědí.“ (citace ze 43% knihy)
Vyprávění se odehrává v er-formě minulého času a kniha je rozdělena na čtyři části po pěti kapitolách skládajících se z několika úseků, kde příběh dle potřeby skáče z postavy na postavu a z přítomnosti do minulosti – zdánlivě nesouvisející pasáže proto začnou nějaký smysl dávat teprve po chvíli. Text vyžaduje pozornost, neb i malé detaily mohou býti zásadním vodítkem a navíc jednotlivé úryvky nenesou v nadpisech žádná data ani jména, podle kterých by se dalo snáze orientovat. Na konci by se správně mělo vše pospojovat, ale bohužel ne všechny otázky byly zodpovězeny a některá místa zpětně působí jako vata.
Po jazykové stránce je text na překvapivě slušné úrovni. Autor upřednostnil přímé vyjadřování (à la Stephen King) a za jeho světáckým stylem pravděpodobně stojí pěkná řádka přečtených zahraničních bestsellerů. Přichází s veskrze originálním motivem a pustil se do pozoruhodného mixu žánrů (sci-fi kvůli paralelním vesmírům, thriller z hlediska napětí, plus nádech postapa), zpracování však uchopil až příliš složitě a poselství zamýšleného veledíla pro nejednoho čtenáře vyzní do ztracena.
„Vesmír před nás položil vodu i oheň. Bylo jen na nás, co si zvolíme.“ (citace ze 14% knihy)
Principy světa odhalujeme postupně, většinou prostřednictvím scén mimo hlavní dějovou linku (tj. cesta Pětky), z nichž jsou některé velice emotivní, jiné prázdné a účelové. Tak jako věrohodnost lži záleží na detailech, totéž platí i pro uvěřitelný příběh – a v tomto aspektu kniha opravdu vyniká, rovněž se může pyšnit silnou atmosférou, tísnivou a zároveň fascinující.
Dómy na rozdíl od virtuální reality poskytují kromě rekreace (mít pláž s mořem na zahradě musí být super) i hmotnou pomoc (na polích se pěstují plodiny, lidé bez domova získají střechu nad hlavou apod.), přičemž je zkonstruoval člověk. Oproti tomu prášky Druhé šance nemají racionální základ, jde o jakousi nadpřirozenou látku.
Příběhu by prospělo méně postav, a těm stávajícím dodat na hloubce. Ne, že by v momentálním stavu byly ploché, ale více prostoru by umocnilo čtenářovu citovou vazbu k nim. Hlavní hrdina rozhodně nepatří mezi typické klaďase a za svým cílem jde i přes mrtvoly, zatímco intrikující záporák dost možná nemá svůj zlovolný plán z vlastní hlavy...
„Ve světě, kde jsou všichni králi, může každý vyhlásit válku.“ (citace ze 70% knihy)
Musím se přiznat, že jsem ne úplně všechno pochopila. Přestože pointa samotná je zřejmá, připadá mi, že některé události neodpovídají skutečnostem, které jsme se dozvěděli později. A vzhledem k faktu, že se podobně rozpačitých ohlasů vyrojilo více, těžko soudit, zda je na vině zabedněnost čtenáře nebo neschopnost autora předat svou vizi... Snad od obojího trochu. Na to, abych knihu četla podruhé, mě tolik nebavila, přesto ve mně – jako celek a s odstupem – zanechala dobrý dojem.
Druhá šance není pro každého a paradoxně pluje proti proudu komerčních titulů „na jedno brdo“. Pýcha se nebojí experimentovat a díky tomu vznikl neotřelý kousek. Pro nakladatelství nicméně musel představovat potenciální risk kvůli multižánrovosti a specifické cílové skupině, takže těžko soudit, zdali by totéž prošlo i neznámé tváři... Někdo bude debut považovat za geniální, jiný za slátaninu. Pravdou však zůstává, že něco takového na české scéně doposud chybělo.
Anotace:
Nekonečné putování za nadějí a jedním velkým tajemstvím.
Všichni chtěli začít znovu, až nezůstal vůbec nikdo. Muž se svou malou dcerou hledají odpovědi a doufají, že jednoho dne konečně zapadne slunce. Ze své minulosti si pamatují málo, ale pomalu nacházejí další díly skládačky. Vydejte se s nimi na cestu za hranice vaší fantazie, protože čas a prostor změnily svůj význam.
Komentáře
Okomentovat