Recenze: UČYTELSKEJ (Jaroslav Konvička)

 Zpověď nespokojeného učitele základní školy

Učytelskej (Jaroslav Konvička, nakladatelství Talent Pro ART)

Za recenzní výtisk děkuji autorovi Jaroslavu Konvičkovi.
Chci zakoupit tento titul!


Jaroslav Konvička pracuje jako učitel a lektor angličtiny, ale již v útlém mládí si zamiloval literaturu. Svou tvorbu doplňuje hlubokými myšlenkami o lidské existenci a značně ji ovlivňuje pedagogickou praxí. Učytelskej je jeho již třetí počin. Vydalo ho nakladatelství Talent Pro ART a autor zde hojně naráží na současný stav školství. 

Čendovi už od dětství bylo předhazováno, že až dostuduje, bude učitelem. A tak se také stane. Jako začínající pedagog nastupuje na základní školu učit angličtinu s vizí, že jeho výuka bude děti bavit a on pro ně bude přirozenou autoritou bez nutnosti být přísným. Realita je ale trochu jiná a on ztrácí iluze. Systém a střety s rodiči mu berou sílu a Čeněk se velmi brzy stává vyhořelým kantorem. Možná díky lásce, možná kvůli otci, se vše ale začne obracet zase k lepšímu.

Knihu lze číst dvěma způsoby. Hledáte-li odpočinek a zábavu, jste na správné adrese. Já sám jsem si psaní náramně užil a nad zrnky pravdy se vždy lišácky pousmál. Nabízím vám ale také možnost s úsměvem na rtech zapřemýšlet nad obrazem doby, kterou po sobě zanecháme. Doby, kdy sami sebe dělíme do různých frakcí a oslovujeme se nelichotivými přídomky. Doby, která místo reality připomíná spíše nízkorozpočtový seriál o zemi, čekající na záchranu Blanickými rytíři, a jejím lidu, jenž si neuvědomuje, že čekat nemusí. (str.6)


Jak sám autor na začátku píše, román vznikl ze zrnek pravdy.
Příhody, které popisuje, se velmi podobně staly jeho kolegům nebo přímo jemu samotnému. Hned od prvních stran poukazuje ne zrovna líbivě na stav dnešního školství a hojně si stěžuje na postavení pedagoga ve společnosti, zejména v očích rodičů. Děti vykresluje ve větší míře spíše v tom horším světle a střety s jejich zákonnými zástupci jako hororové zážitky. 

„Je to rok od roku horší!“

„Ty děcka jsou čím dál tupější!“

„Před třiceti lety jsme klidně diskutovali o lieratuře!“

„Debilové jsou to! Samej debil a blbeček! Přesně jak to na jevišti říkal Smoljak!“

„Banda rozmazlených fracků!“

A jeho oblíbená: „Ta představa, že nás jednou budou živit!“

Vždycky se nad podobně moudrými výkřiky vnitřně pousmál a nevěřil. Přece to nemůže být tak zlé. Jsou to koneckonců jenom děti, nebo ne? (str. 9)


Stěžejní postavou celého vyprávění je Čenda. Jeho očima můžeme sledovat vývoj smýšlení učitele od prvních hodin plných nadšení pro výuku, přes postupné zklamání, až po naprostou beznaděj a nechuť k tomuto povolání. Jeho zkušenější kolegyně už tímto prošly, tudíž ho na vše od prvního dne připravují. Dle mého názoru, kdy se shodou okolností sama řadím mezi pedagogy, je hanění žáků až přehnané. Kantoři ve skutečnosti takto hanlivě a vulgárně o svých studentech nehovoří. S čím se ale ztotožňuji, je ne zrovna lehké pořízení s některými rodiči a systém, který nás v mnohém svazuje. Jaroslav Konvička vytvořil náhled do tohoto povolání, který ukazuje mnoho pravd, ale zároveň má za cíl čtenáře pobavit. 

Další týden už vstával připraven a poučen panem ředitelem.

„Čendo, musíte se naučit komunikovat s rodiči tak, aby se neurazili a vy přitom docílil svého, aniž byste před nimi musel ohnout hřbet.“

Jak to ale udělat, aby při všem tom kličkování rodičům sdělil pravdu, mu nedokázal říct nikdo, ani školitel.

V průběhu prvního měsíce si stačil uvědomit jednu věc. Představa o tom, že učitelky si v poklidu kafíčkují ve sborovně, je scestná. Ve škole se člověk nezastaví. Jakmile zazvoní na přestávku, musí Čenda sejít tři patra dolů do kabinetu, který sdílí s Dominikou, vyměnit si učebnice, přičemž spolu stačí prohodit pár slov a nadávek, cestou zpátky do třetího patra ještě potká jednu ze třídních učitelek, která mu oznámí, že ode dneška musí Vyskočil sedět jinde, jinak se s tím Demeterem porvou, načež se do toho vloží jiná kolegyně s informací, že Marušce není dobře a chce se jí zvracet, následně na něj ještě zavolá paní účetní a chce po něm podepsat něco, co si rozhodně nestihne přečíst, a než se naděje, zazvoní na další hodinu a vám se chce docela čůrat. (str. 22)


V knize nalezneme také střípky Čendova soukromého života a zmínky o politické situaci
, které jsou sice upravené, ale čtenář v nich jednoznačně pozná naší českou politickou sféru. Tyto úseky jsou příjemným okořeněním děje, který po vtipném začátku vyprávění začíná později působit zdlouhavě, a to zejména proto, že autor neustále líčí Čendovu nespokojenost v práci i v soukromém životě. Pokud se ale prokousáte touto méně záživnou částí, čeká vás náhlý obrat a znovu vás příběh vtáhne do děje a budete s napětím a úsměvem na tváři otáčet stránku za stránkou. 

Jaroslav Konvička přizpůsobil jazyk tématu, používá trefná přirovnání a vtipná pojmenování. Některé čtenáře by mohly odradit četné vulgarismy, zejména když se jedná o školní prostředí, ale díky vlastní zkušenosti vím, že občas je nutné si takto za zavřenými dveřmi ulevit.

Dílo Učytelskej považuji za trefný náhled do života pedagoga, který obsahuje vtip a nadhled. Mnohým popisovaným situacím se čitatelé hlavně z řad učitelů určitě zasmějí a poznají v nich své vlastní zkušenosti. Zejména oceňuji druhou půlku knížky, kde si Čenda uvědomí, že může být vše jinak a se změnou přístupu změní celý svůj život. 

Pokud se bojíš normálnosti, vyjádři se! Nebuď normální! Pokud tě ta práce nebaví a nikdy si ji dělat nechtěl, tak ji pro lásku boží nedělej! Pomůžeš tím jak sobě, tak i dětem. Vlastně to bude tvůj první heroický čin, kterým dáš světu skutečně prostor pro dobrou věc. Hlavně…hlavně, prosím tě, nedělej to, co všichni ostatní. Nestěžuj si, nefňukej, nezahořkni. Nestaň se pětapadesátiletou, protivnou, vyhořelou učitelkou! Svůj život máš ve svých rukou. (str. 120)


Knížku bych doporučila všem, kteří se pohybují v tomto prostředí a rádi se pobaví nad pro učitele mnohdy psychicky náročnými situacemi.
Trochu se obávám, že mimo pedagogický sbor, se tento román nesetká s velkým pochopením, ale určitě se najdou i tací, co rádi poznají, s čím se musí kantoři každý den potýkat. 


Anotace:
Čenda je učitel. Bylo těžké si to přiznat.
Život měl nalajnovaný jako fotbalový stadion. Když se ho v dětství zeptali, čím hodlá být, až vyroste, otevřel ústa nabitá slovy jako kosmonaut, kovboj, traktorista, ovšem otec s ním měl jiné plány. 

Zatímco před tabulí válčí se třídou čtrnáctiletých rošťáků a jeho donkichotská povaha naráží na zkostnatělost školství, ve volném čase svádí vnitřní boj o vlastní identitu.

Učytelskej je sondou do duše mladého kantora z pohraničního městečka v zapomenutém kraji, který se dostane na samou hranu vlastní důvěry v systém, jenž nás obklopuje několik set let. Se sarkasmem sobě vlastním se vydává na „donquijotský“ boj se zarezlými školskými mlýny i společenskými předsudky.

Pomůže mu láska k mladé asistentce najít cestu z labyrintu sebelítosti? Podaří se mu napravit pošramocený vztah s otcem? Může se vůbec učitel transformovat zpět v člověka? A přestanou se někdy uživatelé Twitteru hádat?

Jaroslav Konvička ve své třetí knize přichází se satirickým románem o neduzích českého školství a společnosti, o pátrání po smyslu a úprku před jiskrami syndromu vyhoření.

Nakladatelství: Talent Pro ART 
Rok vydání: 2021
Žánr: satirický román
Počet stran: 224
Vazba: pevná

Komentáře