Někteří se klasické literatuře vyhýbají, jiní jí naopak dávají přednost. Ať jste z jakéhokoliv tábora, faktem je, že bychom všichni měli naši českou klasiku znát, jelikož dala základ všem literárním radostem i průšvihům, které v dnešní době máme možnost číst. Byla podstatná pro generace, které nás vychovávaly a svým způsobem by měla být důležitá i pro nás.
I my z redakce tíhneme k počinům autorů, kteří už nejsou mezi námi. Ač jsme je neznali, svým způsobem na ně vzpomínáme a pokud se na člověka nezapomíná, jako by zas trochu žil mezi námi... Nechme nostalgie a pojďme se podívat na naše (nejen klasické) knižní tipy!
Zuzana Boháčová, spoluzakladatelka a manažerka projektu
Můj oblíbený nebožtík je Pavel Frýbort. Jeho společenské romány s kriminálními zápletkami ukazují před i polistopadovou prohnilost a někdy až komičnost systému v naší krásné zemičce. Korupce, manipulace, podrazy a odstraňování nepohodlných jsou denním chlebem. Ve středu toho všeho stojí hlavní hrdina, který si naivně myslí, že má život ve vlastních rukou, ale tenhle postoj mu vydrží jen do doby, než mu dojde, že je pouhým pěšákem ve hře jiných. A že je ta hra často dost vysoká. Jediná cesta z ní vede většinou nohama napřed. Nováčkům doporučuju začít sérií Vekslák (Vekslák, Vekslák 2 aneb malý český bordel, Vekslák 3 a po nás potopa, Válka policajtů)
Iveta Nováková, recenzentka a redaktorka
Můj oblíbený nebožtík je Jiří Kahoun. Dokázal se vžít do dětské dušičky a ve svých knížkách uměl popsat dětské vnímání světa. Z jeho titulů vyzařuje lidskost. Hlavními postavami jeho knih jsou zvířátka, ale právě ta zastupují děti, jejich konání a jednání. Když čtu jeho díla je to vždy pohlazení po duši a vždycky se mi na tváři objeví úsměv.
Lucie Palounková, recenzentka a redaktorka
Můj oblíbený nebožtík je Hana Androniková. Mám ji ráda protože získala 2x cenu Magnesia Litera, zemřela bohužel hodně předčasně v roce 2011 na rakovinu pár dní před Václavem Havlem, tím pádem informace o její smrti v mediích skoro neproběhla. 💔... Jestli jste od ní nic nečetli, opravdu doporučuji román Zvuk slunečních hodin nebo Nebe nemá dno. Já jsem o ní psala bakalářku a od té doby nedám na její tvorbu dopustit. Jedna z velikánek české literární scény. ☺
Kateřina Loučková, recenzentka a redaktorka
Můj oblíbený nebožtík? Tak asi Jaroslav Foglar, protože jeho příběhy mi přinesly jako dítěti spoustu hodin dobrodružné zábavy a teď jeho dílo objevuji znovu se svým potěrem a kouzlo se nevytratilo.
„Přátelství je to nejcennější, co člověk může získat.“ – Jaroslav Foglar
Kristýna Hynková, recenzentka a redaktorka
Můj oblíbený nebožtík... Všichni současní čeští autoři, jejichž knihy mám ráda, (naštěstí) žijí a klasika mi k srdci nikdy moc nepřirostla, tudíž se vracím do dětství 😁 Napadl mě Josef Věromír Pleva, jehož Malého Bobše jsem v naší rodině četla už jako třetí generace a věřím, že může oslovit i dnešní děti. Osobně jsem z něj jako malá byla nadšená, a i když to byla poměrně bichlička (508 stran), četla jsem ho stále dokola 😊
Ivana Gašparíková, recenzentka a redaktorka
Můj oblíbený nebožtík je za mě určitě chronicky známý Karel Jaromír Erben. Jeho balady ve mně budily strach a to hlavně za bouřek, neboť právě v ten okamžik mamka otevírala Kytici a četla. Erbena čtu snad každý kvartál a pořád ho nemám dost. Po letech jsem objevila i jeho sebrané "pohádky" - Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských (1905 – 1907), kde mě naprosto uhranulo dílo Kosoručka. Je to Pan spisovatel se kterým bych se v hodině duchů potřebovala setkat a říct mu své díky zato, že mě k hororu přivedl. 😉
„Však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!“ – Karel Jaromír Erben český spisovatel 1811 – 1870
Kamilá Válová, recenzentka a redaktorka
Můj oblíbený nebožtík je Karel Čapek, protože mě jeho tvorba provází už od malička. Díky jeho Dášence čili život štěněte jsem moc toužila po pejskovi, na střední škole jsem si oblíbila Válku s mloky a v dospělosti si zamilovala drama Matka. Geniální spisovatel, jehož každé dílo stojí za přečtení a hlubokým zamyšlením.
Veronika Nováková, recenzentka a redaktorka
Můj oblíbený nebožtík? Třeba Václav Havel. Jeho hry, postavené na tradici absurdního divadla, jsou geniální, kdybych měla říct jednu, tak Zahradní slavnost. Jeho důvtip jsem si užila i v Antikódech a v esejích člověk zase nasosá spoustu moudrosti. Jeho díla se dají číst několikrát a pokaždé si v nich člověk najde něco nového.
Klára Janková, recenzentka a redaktorka
Můj oblíbený nebožtík? Pro mě je těžké vybrat někoho, kdo by už výše nebyl zmíněn. Mám hodně ráda Karla Čapka, který mě oslovil především díky svým dramatům. Z těch nezmíněných by to byla nejspíš Božena Němcová, od které jsem si zamilovala její sbírku pohádek Pohádky Boženy Němcové z roku 1979. Jelikož jsem si vždycky vybírala spíše modernější české autory, mám štěstí na to, že jsou stále všichni na živu.
„Lidé nikdy nepovažují za tajemné, co jim slouží a prospívá, nýbrž jenom to, co jim škodí nebo je ohrožuje.“ – Karel Čapek, z knihy Válka s mloky
Marie Daňková, recenzentka a redaktorka
Můj oblíbený nebožtík je Filip Topol. Tento básník vám dovede vrazit střep do srdce a ještě s ním řádně pokroutit. Co slovo, to cílenost, co věta, to přímý zásah. Špína lokálů páté cenové skupiny i velká citlivost. Ironie k lásce i výsměch k životu. Jeho poezie obsahuje vše a sbírka Střepy mě vždycky dojde. Není náhodou, že citaci z básně Podzim mám na svém profilu. Další oblíbenec je Karel Kryl. Tento malý velký člověk byl úžasně nadčasový. Jeho revolta i zápal pro věc mi v dospívání byly vzorem a pokud je někdo, s kým bych se chtěla vidět, byl by to právě on. První seznámení s kazetou Bratříčku, zavírej vrátka bylo osudové a vím, že to je má láska na celý život. Určitá moudrost a zároveň lidskost aneb „Naše zásady končívají tam, kde se kříží s našimi úmysly.“ Kéž by si ho novodobí „vlastenci“ nebrali tak často do úst a spíš by si od něj něco přečetli.
Ivona Salvová-Šabíková, spoluzakladatelka a šéfredaktorka projektu
Můj oblíbený nebožtík je... Eduard Štorch nebo Jaroslav Havlíček? Rozdílní lidé, odlišné žánry. Zatímco Havlíček mě okouzlil psychologickým dramatem Neviditelní, po kterém mi i po létech zůstává pachuť v ústech, tak Štorch si mě získal svým dobrodružstvím s Mamutíkem, na které se nedá zapomenout. Oba tito muži přispěli svými díly k mému rozvoji, vývoji fantazie, a tak stejně jako na své milované, kteří už s námi nejsou, si ráda vzpomenu i na ty, kteří mě ovlivnili, ačkoliv mě nikdy neznali a já neznala je.
„Život je všední, to jen romanopisci z něho činí patetickou komedii. Smrt je vždycky jen smutná. – Jaroslav Havlíček, z knihy Neviditelný
Komentáře
Okomentovat