Svět bez masa, zato s robotickými zvířaty
Za recenzní výtisk děkuji autorce Alžbětě Dvořákové.
Chci zakoupit tento titul!
Alžběta Dvořáková je autorka převážně dětských knih, i když jeden titul pro dospělé na kontě má. Překladatelka a bohemistka žije v Praze, kde také učí cizince češtinu. Se svým mužem přeložila z angličtiny titul Podzemní železnice, který se těší čtenářské popularitě. Její druhý román pro dospělé čtenáře vychází u nakladatelství Malvern.
Ocitáme se v Praze roku 2030, kdy se ve společnosti více ukotvilo ekologické cítění. Zabití jakéhokoliv zvířete je přísně trestáno, konzumace masa je zakázána a k jídlu bylo vyvinuto umělé maso tzv. ňúmít. Největší zájem je obrácen k Vile, kde probíhá výroba robotických zvířat a humanoidů. Kapitoly jsou rozděleny podle vypravěče. Pozornost je převážně orientována na Kateřinu, Martina, Lindu, ale i faráře Františka aj. Jedna kapitola se dokonce věnuje neznámému vepři a jeho pocitům před porážkou.
Kniha je spíše komorní novelou, jež rozehrává filozofické a etické otázky. Pocity umírajícího zvířete, vztah člověka k humanoidům i ochrana přírody jako celku. Jakým způsobem funguje proces výroby robota a jaká nebezpečí to může skýtat? Obecnou češtinou a krátkými kapitoly přeskakujeme mezi jednotlivými hrdiny, sledujeme jejich zkušenosti a místo ve společnosti. Spíše než o kontinuální děj s jasným začátkem, zápletkou a koncem, čteme zamyšlení o možné budoucnosti lidstva.
„Všechny ty průzkumy o nedostatcích ňúmítu, co si ještě před pár lety platily krachující masokombináty, asi v některejch hlavách udělaly svý. Ale že židi naočkovali umělý maso neznámou látkou a teď chtějí vyhubit celý lidstvo, to jste asi slyšel? (str. 34)
Námět a celkové vyznění díla je nové a velmi zvláštní. S tímto typem literatury jsem se ještě nesetkala a musím říct, že první seznámení bylo velmi příjemné. Autorka umí pracovat s jazykem, i když i v této útlé novele se dočkáme překlepu Žanet x Janet, případně ne úplně přirozeného přepínání mezi minulým a přítomným časem. Nepochopila jsem, proč některé kapitoly Lindy jsou číslované a jiné nikoliv, když neprezentovali jinou linku. Některá větná spojení byla trošku kostrbatá (začíná brečet místo rozbrečí se), ale těchto věcí si všimne spíše pozorný čtenář, na čtení jako takové to nemělo výrazný vliv.
„Možná jsme už někde vymazali i tu smrt!“ připomenu. „U humanoidů. Ty tady budou věčně. Když se na nich porouchá nějaká součástka, výrobci jim to vyměněj.“ (str. 59)
I když se na první pohled jedná o poklidné téma, Alžběta Dvořáková umně vložila i několik dramatičtějších scén, v kterých se právě demonstrovala ona filozofická a etická linka. Zdařile zakomponované novotvary (feloidi, canoidi, ňúmít), lidé, kteří se nechtějí vzdát konzumace masa a tajně chovají zvířata na porážku, to vše vytváří kompaktní a uvěřitelný celek z blízké budoucnosti.
Kniha je opravdu z jiného soudku, s čímž by měl čtenář dopředu počítat, ale musím konstatovat, že velice zdařilá. Ekologická témata nejsou tak často zpracovávána a zde se to povedlo. Těším se na další autorčinu tvorbu a vůbec by mi nevadilo, kdyby se příště více rozepsala.
Jsme v roce 2030 na předměstí Prahy a do svého světa nás zve lingvistka Kateřina, která se věnuje řeči uměle vyráběných humanoidů. Nahrává do jejich mozků soubory starých textů, z nichž se humanoidi učí mluvit. Kateřina patří do čtyřčlenného týmu, který se v malé dílně věnuje i canoidům (robotickým psům) a feloidům (robotickým kočkám). Vytváření nových tvorů je naplňující práce, ale má svá úskalí. Tvorové bez duše bývají nevyzpytatelní…
Poutavý a vtipný příběh plný nečekaných zvratů se odehrává v blízké budoucnosti a klade otázky spjaté s probíhající proměnou vztahu lidí ke zvířatům.
Nakladatelství: Malvern
Rok vydání: 2021
Žánr: sci–fi
Počet stran: 152
Vazba: brožovaná s chlopněmi
Komentáře
Okomentovat